V jedné bláznivé kapitole své profesní dráhy jsem vyhrála bingo. Kancelář pár minut pěšky od domu, pěkný plat a šéf stejná krevní skupina jako já. „Snad si u nás rychle zvykneš. Kancl budeš mít s Martinou. Vlastně jedno malé varování, je trochu, ehm, svéráz. Jinak je ale zlatá a o téhle firmě ví snad ještě víc než já. Snad si padnete do noty.“
O tom, co znamená být „svéráz“, jsem se přesvědčila hned první den. Před šéfem se mohla Martina přetrhnout ochotou. Jakmile se zavřely dveře naší kanceláře, převtělila se do zákeřné harpyje, rozhodnuté nepustit ani jedinou informaci, kterou jsem potřebovala. Šanony s novými smlouvami? „Nevím, najdi si sama,“ otevřela s posměškem skříň přetékající papíry.
Když jsme měly mít obchodní jednání kousek za Prahou, měly jsme s Martinou sraz v osm před garáží. Za pět minut osm jsem viděla jen zadek jejího firemního auta, se kterým málem nabourala do popelnic, jak rychle se snažila odjet. Před šéfem potom tvrdila, že na mě čekala skoro do půl deváté, ale potom bohužel musela jet. Jaká škoda, že do práce nikdy nechodím včas!
Už to dál nešlo
S čím se šéf taky nepletl, byl Martinin přehled o firmě. Konkrétně se u ní shromažďovaly a třídily všechny možné drby. Od spřáteleného kolegy jsem se tak dozvěděla novinky dokonce i o sobě: prý se šéfem spím. Jinak by přece nikoho tak neschopného nevzal, no ne?!
Dopřejte si dostatek času na vychladnutí. Uvidíte, že posbíráte mnohem víc užitečných argumentů než v aktuálním vypětí. Potom si dejte s kolegou vysvětlující schůzku jen ve dvou, a to na místě, kde vás nebude nikdo rušit.
Long story short: Palubu téhle firmy jsem opouštěla po třech měsících, ještě ve zkušebce. Šéfovi jsem řekla své důvody na férovku a kupodivu nebyl překvapený. Martinu „zdědil“ po bývalém majiteli firmy a já jsem byla náhrada za kolegu, do kterého byla nejspíš zamilovaná. Mohla jsem si tedy alespoň oddechnout, že nejsem nejhorší člověk ve vesmíru. Ale stejně zůstala trpká pachuť a pocit osobní prohry. Fakt jsem se nechala zastrašit jednou malou frustrovanou blondýnou?
Otravný kolega trápí 90 % lidí
Patří mezi vaše kolegy bručouni, psychouši, žvanilové, nebo dokonce tragédi? A považujete to za nespravedlnost osudu? Klid, podle nedávného průzkumu má 90 % Američanů alespoň jednoho kolegu, který by si zasloužil titul „Nejotravnější člověk roku“ a jako hlavní cenu syrečky rafinovaně nalepené na spodní desce stolu.
Kvůli těmto zlatíčkům zvažuje odchod z práce hned 57 % zaměstnanců. Jejich nesnesitelnost často nevyřeší ani práce z domova: Pro 55 % respondentů jsou jejich spolupracovníci stejně odporně otravní i na dálku.
A jaké že jsou ty hlavní prohřešky, kvůli kterým možná i vaši kolegové zvažují nákup woodoo panenky a jehelníčku?
- Chytráci a rušičky: Během osobních i virtuálních schůzek mají neustálé připomínky „mimo mísu“ a rádoby vtipné komentáře. Minutu před koncem meetingu mívají spoustu zbytečných otázek, protahujících celou záležitost do nekonečna.
- Přisvojovači: Vy pracujete, přisvojovač vaši práci prezentuje jako svou, těžce vydřenou zásluhu. Co na tom, že jeho hlavní pracovní náplní je jen přeposílání mailů a kouření na dvorku…
- Žvanilové: Pořád ostatním cpou pod nos nudné detaily svého osobního života. Není nad to začít oběd popisem průjmu, který Toníčka potrápil včera v noci. Měl barvu úplně jako tahle hrachová polívka, věřili byste tomu?
Jak se nezbláznit?
Otázka za zlatého bludišťáka zní: Jak se vlastně máte zachovat, když vám některý z kolegů dělá ze života v kanceláři peklo? „Změna zaměstnání je radikální krok a spousta tvrdé práce. Než se do této poslední varianty řešení pustíte, naučte se dávat vašim kolegům zpětnou vazbu, abyste jim sami dali šanci věci zlepšit,“ navrhuje pro magazín Body and Soul Sue Ingramová, zakladatelka poradenské společnosti pro řízení lidí Converse Well.
Zkusit můžete také jednu z následujících bezpečných strategií. Jsou sice fádnější než šťavnaté představy, jak dotyčného před celým týmem uškrtíte kabelem od notebooku a všichni vám za to budou tleskat, zato se za jejich realizaci nedostanete do vězení...
1. Správný čas a prostor
Řvát přes celou zasedačku: „To byl můj nápad, blbe!“ a třískat myší o stůl vám sice může zajistit momentální satisfakci, ve finále budete ale před všemi vypadat hrozně spíš vy.
Dopřejte si dostatek času na vychladnutí. Uvidíte, že posbíráte mnohem víc užitečných argumentů než v aktuálním vypětí. Potom si dejte s kolegou vysvětlující schůzku jen ve dvou, a to na místě, kde vás nebude nikdo rušit.
2. Situace, chování a dopad
Znáte techniku SBI (situation, behavior, impact)? Znamená to být maximálně konkrétní v popisu situace a chování, kterého jste byli svědky. Což na vás mělo samozřejmě také konkrétní dopad. Třeba: „Na včerejší schůzce jsi vůbec nezmínil, že jsem celou prezentaci vytvářela já. Stálo mě to hodně času a mrzí mě, když ostatní komentují, že v našem společném projektu děláš většinu práce jen ty.“
Před šéfem se mohla Martina přetrhnout ochotou. Jakmile se zavřely dveře naší kanceláře, převtělila se do zákeřné harpyje, rozhodnuté nepustit ani jedinou informaci, kterou jsem potřebovala.
Zkuste u toho držet neutrální tón a vyhnout se slovům jako jsou „zase“, „vždycky“ nebo „nikdy“. Dejte dotyčnému šanci vysvětlit vám, jak to vidí on.
3. Každý má i své dobré stránky
Úplně chápu, že zrovna váš idiotský kolega rozhodně žádné dobré stránky nemá! Ale ruku na srdce, když se na něj podíváte opravdu nezaujatě, nejspíš pojmenujete hned několik věcí. Nesnesitelní pedanti okolo sebe většinou udržují pořádek, žvanilové zase umí rozptýlit napětí.
4. Rosteme
Pokud opravdu nepřijdete ani na jednu pozitivní charakterovou vlastnost, možná to chce i trochu času. Vzpomínáte si na legendárního Michaela Scotta z komediálního amerického seriálu Kancl? Z původního arogantního blbouna, který sám sobě koupil hrnek „Nejlepší šéf na světě“ se vyklubal sympatický chlápek, při jehož odchodu z firmy nezůstalo jediné oko suché.
Všichni v osobním životě procházíme různými fázemi, které se samozřejmě propisují i do toho, jak působíme na lidi v práci. Zatímco se vztekáme na nesnesitelného prokrastinátora, možná zmíněný kolega v soukromí řeší svou depresi, nebo třeba vážnou nemoc v rodině.
5. Stejná pravidla pro všechny
Irituje vás smrad ústřičné omáčky, který se line po open space? A co chození na schůzky o 10 minut později, díky čemuž nikdo nestíhá chodit ani na návazné meetingy včas?
I kdyby měl podobné zlozvyky jen jeden nebo dva lidi v týmu, vadí to pravděpodobně více lidem než jen vám. Co s tím? Domluvte se všichni na společných pravidlech, která se budou dodržovat. Obědy jen v kuchyňce a za pozdní příchody pokuta do společné kasičky.
6. Neurodiverzita
Každý z nás má trochu jiné nastavení a je to úplně v pořádku. Introverti mohou být z pohledu extrovertů vnímáni jako „studené ryby“ nebo se jimi cítit nepřijímaní. Pro introverty je zase většina typických extrovertů „až moc“ a potřebují více klidu, aby se mohli soustředit.
Reklama
Aby to bylo ještě složitější, ve své jedinečné osobnostní směsi můžeme mít často i prvky OCD nebo úzkostí, což může být pro naše kolegy ještě obtížněji pochopitelná šifra. Rozhodně neuškodí se v této oblasti vzdělávat a dívat se na své kolegy z jiného pohledu. Ale pozor, nenálepkovat! „Petr je náš týmový autista“ není zrovna super nápad na otvírák při představování nové kolegyně…
7. Kdy už je to moc?
Žádná z těchto technik nezabrala? Možná na vás sedne kultovní písnička Taylor Swift Anti-Hero („ten problém jsem já…“).
Každý z nás chce mít práci, která ho baví, a dělat jen zábavné úkoly. Pokud patří mezi vaši hlavní náplň psaní nudné technické dokumentace, kterou nikdo nečte, nebo oslovování nepříjemných klientů, možná se postupně začíná vaše frustrace přenášet i na kolegy okolo vás. Potom vás snadno vytočí i hlasité cvakání na klávesnici nebo pištivý smích kolegyně.
Co s tím? Zvažte, jestli v rámci svého povolání můžete dělat věci i jinak. Když budete mít totiž svou práci rádi, kolegové vás dost možná budou mnohem méně iritovat.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
