Období sociální izolace v období covidu kladlo zvýšené nároky na každého, kdo ke svému životu potřebuje alespoň nějakou formu mezilidské komunikace. Kromě pocitu osamělosti, opuštění a existenciálních osobních dramat nejrůznějšího druhu dospěli někteří až do extrémních poloh, kdy se doslova a do písmene ztratili v čase. Nevěděli, který den je, měli zmatek v časovém sledu událostí a narušení jejich běžné rutiny jim způsobovalo nebývalý diskomfort. Vyplývá to ze závěrů studie Sociální a temporální dezorientace během covidu 19, kterou publikoval British Journal of Psychology, která analyzovala výsledky průzkumu mezi 3306 respondenty.
„Společenským znakem pandemie covid-19 byl soubor zmírňujících opatření, jako jsou výluky a zákaz vycházení… sociální dezorientace výrazně přispěla k narušenému vnímání času, které se během pandemie vyskytly,“ píše se v abstraktu studie, který končí větou: „Tento výsledek posiluje význam toho, aby se veřejné orgány zabývaly zesilujícím účinkem pocitu izolace během krizí.“
Dezorientace v času i sociální úzkost
Dotazník obsahoval téměř 60 otázek určených k měření sociální a časové dezorientace. Účastníci byli dotazováni na své sociální interakce, pocity osamělosti a smysl pro čas před pandemií a během ní. Dotazník zjišťoval demografické údaje včetně věku, pohlaví a povolání. Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi sociální dezorientací a časovou dezorientací, přičemž autoři vycházeli z premisy, že sociální izolace může vést k narušení prožívání času. Což se samozřejmě prokázalo: účastníci popisovali, že se necítili jistí, jak se chovat v sociálních situacích, a že zažívají rozostření času. Měli problém udržet si přehled o dnech a cítili větší úzkost z budoucnosti.
Účastníci popisovali, že se necítili jistí, jak se chovat v sociálních situacích, a že zažívali rozostření času. Měli problém udržet si přehled o dnech a cítili větší úzkost z budoucnosti.
Zcela jistě není cílem zlehčovat sílu narušení sociálních vzorců, ke kterému při covidu došlo. Jsou zde ale minimálně tři skupiny, na které měly covidové restrikce o něco méně destruktivní dopady, než na ostatní. První skupinou byli ti, kteří veškerá omezení ostentativně ignorovali – což je stejně nepřijatelný extrém jako nechat se restrikcemi absolutně pohltit.
Druhou skupinou byli ti, kteří se prostě přizpůsobili – není pravda, že by neexistovaly možnosti mezilidské komunikace, jen to bylo prostě náročnější jak na sebekázeň, tak na organizaci. Ale šlo to, ne že ne – ostatně, malé izolované komunity, které před pravidelnými setkáváními pravidelně prováděly základní hygienická opatření (udělat si plivací covid test je fakt minimum), vznikaly všude jako houby po dešti. Mluvit o sociální izolaci v okamžiku, kdy drtivá většina občanů používá ke komunikaci internet (který je samozřejmě vůči restrikcím rezistentní), je minimálně zavádějící.
A skupinou, které to dělalo úplně nejmenší starosti, byli introverti. Krásně to ilustruje dobové meme s introvertní dívkou. Leží na posteli a čte na mobilu zprávy: „Vypadá to, že omezení se pomalu ruší… brzy budeme moct opustit naše domovy a začít se zase stýkat s lidmi…“ Dívka následně zakloní zklamaně hlavu a hlesne jen: „FUUUUCK.“ Překládat netřeba.
I sami autoři studie přiznávají, že jejich zjištění nemusejí být reprezentativní. Studie zkoumala pouze náhodně vybrané osoby ve Francii, navíc nikterak neverifikovala odpovědi – uchazeči prostě zaklikli to, co se jim zrovna hodilo, a nikdo následně neověřoval, jestli je to pravda, nebo ne.
Nicméně je fakt, že dopady nedostatku sociálních interakcí, karantény a také finanční krize měly za důsledek zvýšený počet sebevražd. Ovšem pandemie měla také své kladné stránky: zjistili jsme, že většina z nás se dokáže dostat ze svých zaběhlých kolejí a přizpůsobit se. Přesně, jako to předpovídal Darwin: přežijí ti, kteří se dokážou přizpůsobit změnám prostředí. Dostali jsme jemné upozornění: to, co máme, není úplně samozřejmé. A kromě toho jsme se naučili vařit více doma. Z čehož možná nebudou mít radost majitelé restaurací, ale naši dietologové určitě ano.
foto: Zdeněk Strnad / Midjourney, zdroj: Autorský článek
