Mansplaining je situace, kdy muži ženám vysvětlují s nadřazeností věci, kterým sami nerozumí, ale myslí si, že k tomu právě ony ženy nemají co říct. Je to tedy ponižující forma komunikace.
Pětatřicetiletá Denisa o slově mansplaining slyšela poprvé, moc dobře ale věděla, co znamená v praxi. „Tohle mi dělal můj bývalý muž neustále, vařila jsem já, ale on to komentoval,“ vzpomíná Denisa. Její ex manžel ji tím ponižoval. „Nebylo snadné před ním chystat jídlo, protože mi stál za zády a hodnotil, co a jak dělám, většinou podle něj špatně. A nešlo jen o vaření, byla jsem pro něj hloupá a neschopná ženská. Když přišla návštěva, dost mě před přáteli shazoval. Když jsme rozebírali nějaké téma, říkal, že tomu já nemůžu rozumět. A co jsem nesnášela úplně nejvíc, bylo upozorňování na to, že jsem ženská a mám své limity jako například, že jsem byla tři roky na mateřské, že mám vykojený mozek a podobně,“ svěřuje se sympatická brunetka.
„Asi to zase dostala“
„Je to projev hluboko zakořeněného sexismu, který stále předpokládá, že ženy jsou méně schopné a informované než muži. Toto chování může ženy znevýhodňovat v pracovním i osobním životě i ve společnosti. Snižuje jim sebevědomí, buduje v nich frustraci a blok, který se dříve nebo později projeví. A co je na tom nejzáludnější? Projevy těchto frustrací budou možná muži označeny jako hysterčení nebo slovy klasika: Ježiš, ty to máš zas dostat, co?“ píše se na webu kondice.cz.
Co jsem nesnášela úplně nejvíc, bylo upozorňování na to, že jsem ženská a mám své limity jako například, že jsem byla tři roky na mateřské, že mám vykojený mozek a podobně
Pejorativní termín mansplaining vznikl ze spojení výrazů man (muž) a explaining (vysvětlování). „Jak název pojmu napovídá, jde o situaci, kdy muž vysvětluje nebo poučuje ženu, ačkoliv není v takové pozici, aby to dávalo smysl. Například se věnuje jinému oboru než dotyčná žena a debata je o tématu spadajícího do oboru mentorované ženy,“ vysvětlil pro Flowee Tomáš Pavlas, manažer programu Prosazování genderové rovnosti z Otevřené společnosti.
Stereotypní představy mužů
Daná žena je tedy v situaci reálně větší expertkou než muž, který se jí však rozhodne vysvětlovat, jak se věci mají. Může to být i taková věc, jako je například porod dítěte. „Ačkoliv daný muž dopouštějící se mansplainingu nemá pozici, která by ho opravňovala dělat ženě (např. kolegyni) mentora, jeho pozici posilují společenské stereotypy a předsudky ohledně feminity a maskulinity, které s maskulinitou spojují vyšší kvalitu, odbornost, racionalitu či objektivitu. Někteří muži se cítí nadřazeni ženám jen proto, že jsou muži, což vede právě k projevům mansplainingu,“ doplňuje Tomáš Pavlas, který na webu Otevřená společnost uvádí, že jde například o skákání do řeči, neohleduplné přerušení mluvící osoby a vyjadřování se nutně ke všemu, i když o tom dotyčný nic neví.
Extrémnější verze tohoto chování existují například v těch islámských zemích, kde svědectví žen nemá právní postavení. Tam žena například nemůže dosvědčit, že byla znásilněna, bez mužského svědka, který by mužskému násilníkovi čelil. Což je pochopitelně málokdy.
Termín mansplaining vznikl na základě eseje Muži mi to vysvětlí od americké autorky Rebeccy Solnitové z roku 2008. V ní se zamýšlí nad rovnoprávností mezi mužem a ženou. „Píše o mužích, kteří mylně předpokládají, že něco vědí, a mylně předpokládají, že ženy to nevědí; píše o tom, kde tato domněnka pramení a jak funguje v praxi,“ dočteme se na databázi knih. Autorka popisuje, jak jí či jiným ženám muži vysvětlují věci, o kterých toho moc nevědí. „Je to občas těžké pro každou ženu v jakémkoli oboru. Rozvíjejí v nás sebepochybování a sebeomezení a v sobě naopak nadměrnou sebedůvěru. Extrémnější verze tohoto chování existují například v těch islámských zemích, kde svědectví žen nemá právní postavení. Tam žena například nemůže dosvědčit, že byla znásilněna, bez mužského svědka, který by mužskému násilníkovi čelil. Což je pochopitelně málokdy,“ vyjádřila se pro Los Angeles Times Rebecca Solnitová.
Mansplaining v přímém přenosu
Tento názor ohledně nadřazeného chování a poučování se stal populární zejména ve feministických kruzích a ve světě se rychle rozšířil. V roce 2012 bylo slovo mansplaining nominováno na ocenění American Dialect Society jako nejkreativnější slovo roku a o dva roky později bylo přidáno do online Oxford Dictionaries.
Související…
Reklama
Tam se mimo jiné dočtete, že v širším významu nemusí jít jen nutně o ryze ženské věci, ale prostě o věci, kterým dotyčná rozumí, a muž se mylně domnívá, že ne. Často se tak děje v oblasti, která stereotypně patří mužskému světu. Na tento nový fenomén upozornily i noviny E15. „Teoretická fyzička a profesorka, působící na Californské univerzitě, Veronika Hubeny v Davisu zažila „mansplaining“ přímo během akademické debaty, když jí moderátor neustále přerušoval a (nepřesně) vykládal její vlastní teorie. Incident by nejspíš prošel bez povšimnutí, kdyby nebylo jedné ženy z publika, jež už situaci nevydržela a nahlas moderátora vyzvala, ať vědkyni (českého původu, mimochodem) pustí ke slovu. Sálem se nesl nadšený souhlas a video z této diskuze na internetu posléze sdílely tisíce lidí jakožto klasickou manifestaci vědeckého mansplainingu,“ píše E15.
O této problematice v pořadu DVTV hovořila i datová analytička Dita Přikrylová. „Ženy mají jiné vstupní podmínky do zaměstnání technických oborů a čelí stereotypnímu chování a předsudkům na pracovišti,“ sdělila v pořadu. Ale rozhodně se neřadí mezi feministky a netleská přehnané korektnosti. „Je nutné přiznat, že biologické rozdíly mezi muži a ženami jsou, a souhlasím, že jsou ženy méně odolné proti stresu a méně průbojné, byly tak vychovány,“ namítá. Podle ní to ale neznamená, že se ženy nehodí do IT, naopak je dobré využít jejich přednosti. Narazila tak na otázku, která vře ve společnosti už dlouho, a sice kde jsou hranice genderové vyváženosti. Humbuk okolo mansplainingu samozřejmě nahrává dalším diskuzím ohledně mužských a ženských rolí.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
