Emoční chrániče lze s trochou neškodně kousavé nadsázky přirovnat k varovným cedulkám, které známe z různých produktů do domácnosti, nejčastěji pak z lahviček úklidových prostředků. Tučný text doprovázený vykřičníkem nám oznamuje, jaké následky mohou přijít, pokud se nebudeme držet předepsaného postupu.
Trigger warnings se pomalu, ale jistě vynořují z blogů, twitterů, instagramů, facebooků, ale i knih, filmů či seriálů. Jak je poznáte? Jednoduše. Zpravidla se jedná o pár pečlivě zvolených slov, piktogramů nebo krátké věty, upozorňující konzumenty na následující obsah, který by někoho mohl zneklidnit, ba dokonce mu rozviklat jeho duševní zdraví. Existují proto, abychom se aktivně mohli rozhodnout, zda chceme v obsahu pokračovat, a jsou považovány za etický způsob komunikace.
Tady bychom mohli článek utnout, protože se zdá, že jsme z tématu vyextrahovali to nejpodstatnější. Tedy, co to je a k čemu slouží. Jenže ne. Tohle je jenom začátek. A jak už to obvykle bývá, nic není tak jednoduché, aby se to nedalo více rozvést.
Když jsou chrániče v akci
Trigger warnings, můžeme do naší mateřštiny přeložit jako varování před spouštěčem nebo také emoční chránič. Primárním úkolem je varovat před citlivým nebo znepokojivým obsahem, který by potenciálně mohl u některých spustit intenzivní psychické potíže. Cílovou skupinou, pro kterou se tyto emoční chrániče začaly ve velké míře vytvářet a také šířit, jsou především lidé s posttramautickou stresovou poruchou (ve zkratce PTSD) či jinými psychickými poruchami.
Reklama
Emoční chrániče vznikly už na konci 90. let v Americe. Podle ergoterapeutky Claire Jones se začaly objevovat na stránkách s feministickým obsahem, s cílem masivně upozorňovat na obsah se sexuální tematikou, která u přeživších zneužívání nebo znásilnění mohla vyvolávat záchvaty paniky či jiné příznaky PTSD. V roce 2010 trigger warnings prorostly také zdmi amerických univerzit i kampusů (například Columbia University, Princenton apod.), kde vznikala řada varování pro mnohem širší cílovou skupinu: oběti čelící diskriminaci, útlaku, nespravedlnosti, poruchám příjmu potravy nebo třeba domácímu násilí.
Oberlin College v Ohiu dokonce v roce 2013 zašla až tak daleko, že vydala oficiální prohlášení k tomu, aby si škola uvědomovala rasismus, sexismus, transfobii a další problémy. Přímo vedení školy doporučilo, aby byly odstraňovány studijní materiály, které obsahují texty, které by mohly být spouštěčem stresové reakce u studentů.
Už víme, že trigger warnings jsou tady proto, aby se předcházelo psychické nepohodě. Zásadní otázkou je, zda opravdu chrání psychiku, nebo se z emočních chráničů nestala pomyslná aviváž změkčující odolnost, jež celkově zhoršuje možnosti se vypořádávat s nepříjemnými a nelehkými životními situacemi.
Opatrnost je na místě…
… ale všeho s mírou. By bylo vhodné dodat. Již zmíněná ergoterapeutka Jones je toho názoru, že pro lidi s duševními poruchami či PTSD jsou emoční chrániče velmi prospěšným nástrojem. „Myslím si, že trigger warnings jsou obecně velmi dobrá věc. Předem upozorňují na obsah, který může být potenciálně traumatický nebo zraňující. Lidé tak mají možnost se sami rozhodnout, čemu chtějí nebo nechtějí být vystaveni,“ dodává.
Opačný názor má britská novinářka, píšící do londýnského politicko-kulturního zpravodaje The New Statesman, Rhiannon Lucy Cosslett. „Osobně nejsem toho názoru, že jsou emoční chrániče potřeba nebo že by jejich užitek byl pozitivní. Sama mám PTSD a vždy, když vidím nějaké varování, cítím se poté mnohem více jako oběť, kterou okolí musí zabalit do vaty a zacházet s ní v rukavičkách,“ zmiňuje.
Podle zprávy magazínu U. S. News z roku 2023 mohou mít emoční chrániče zcela úplně opačný efekt. Bylo zjištěno, že trigger warnings často neodrazují od sledování znepokojivého či citlivého obsahu, ale naopak k němu mohou ještě více přitahovat.
Zajímavá je rovněž studie z Clinical Psychological Science, která se zabývala varovnými spouštěči u vysokoškolských studentů. Závěr je takový, že trigger warnings ve skutečnosti mají pouze minimální dopad na duševní pohodu zdraví, nejsou tak příliš funkční, a dokonce mohou zanechat vážné následky na duševním zdraví u jedinců, kteří prožili traumatickou zkušenost, neboť je staví do role „těch“, kteří nutně potřebují jemné zacházení. Přehnaná varování navíc spíše nabádají k masivnímu vyhýbání se nepříjemným tématům namísto jejich zpracování.
Psychické poruchy, trauma nebo zvýšenou hypersenzitivitu není samozřejmě radno přeceňovat. Těmto tématům je potřeba se věnovat s plným nasazením a s naprostou seriózností. Resumé tohoto článku? V dnešní době je takřka nemožné se emočním chráničům vyhnout. Pokud patříte ke skupině lidí, jimž tato možnost pomáhá, je to jedině dobře. Nakonec jsme to ale vždycky jenom my, kdo rozhoduje, co, jak, kdy a proč chceme konzumovat. Tak na to prosím nezapomínejme.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
