Otec Melanie má neustálý strach z rakoviny a ten se přenesl i na ni. „Když jsem vyrůstala, byl pro mě život peklem – a je jím i v dospělosti,“ svěřuje se serveru HuffPost. Její otec nakonec naštěstí rakovinu neměl. „Člověk si skoro přeje, aby rakovinu měl, jen aby ji mohl léčit. V jednu chvíli měl sklony k sebevraždě. Vyhledával si věci na Googlu, já jsem taky googlila. Pak jsem začala přemýšlet, jestli ta bolest v mé noze není nádor. Moje úzkost způsobila, že jsem cítila všechny příznaky, o kterých jsem četla,“ vypráví.
Různými typy rakoviny trpí v dnešní době stále více lidí. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze uvádí, že v Česku na tuto nemoc každých dvacet minut zemře jeden člověk a ročně se objeví až 80 tisíc nových případů. Pravděpodobně neexistuje člověk, který by neměl ve svém bližším či vzdálenějším okolí někoho, kdo se s rakovinou potýkal. A tak je poměrně přirozené, že se této nemoci bojíme. V některých případech ale mohou být obavy tak velké, že jsou diagnostikovány jako fobie – karcinofobie.
Více než jen strach
Všichni jsme se někdy v životě něčeho báli. Strach se přirozeně a racionálně objevuje ve chvílích, kdy nám hrozí nějaké nebezpečí. Pokud se ale objevuje v situacích, kdy žádné nebezpečí nehrozí, máme co do činění s fobií. Odborná literatura nabízí mnoho definic fobie, obecně lze ale říci, že se jedná o neustálou reakci strachu, nepřiměřenou reálnému ohrožení, která může narušit celý život člověka, vysvětluje portál Medicover.
Lidé s karcinofobií se mohou vyhýbat celé řadě spouštěčů – konkrétním lidem, místům, článkům, televizním pořadům, jen vyslovení slova „rakovina“, nebo dokonce určitým činnostem. Paradoxně to ale může zahrnovat i vyhýbání se jakýmkoli vyšetřením nebo testům, které by mohly rakovinu odhalit.
„Karcinofobie je specifický iracionální, nelogický nebo nadměrný strach z rakoviny,“ přibližuje v rozhovoru pro web Body+Soul klinická psycholožka Corrie Acklandová. Podle ní se tato fobie může týkat strachu z rakoviny u člověka samotného, ale i u druhých. „Obvykle se (karcinofobie) zobecňuje na všechny zmínky o rakovině, včetně rozhovorů, filmových vyobrazení a zmínek v tisku,“ dodává.
Samozřejmě, myšlenka na rakovinu není příjemná asi nikomu, karcinofobie nicméně přesahuje rámec běžného strachu. Člověk, který tuto fobii má, může mít podle Acklandové dokonce obavy jít do nemocnice kvůli tomu, že by mohl potkat člověka trpícího rakovinou.
Trauma i genetika
Karcinofobie podle portálu Medicover obvykle postihuje lidi, kteří mají tendenci reagovat na různé životní situace strachem. K jejímu vzniku mohou podle webu přispívat například genetické predispozice či zkušenosti jedince z minulosti, jako je například výskyt rakoviny u členů rodiny nebo přátel. Fobie může vzniknout třeba tehdy, kdy někdo z blízkých zemře na rakovinu krátce po stanovení diagnózy.
Často také pouhé podezření na rakovinu stačí k tomu, aby v pozdějším období, přestože se rakovina nepotvrdila, strach z nemoci zůstal, upozorňuje server. Obvykle nicméně karcinofobii nezpůsobuje jeden faktor, ale jejich souběh, dodává web. Velkou roli hraje i celkový psychofyzický stav člověka.
Příznaky karcinofobie
Existuje celá řada příznaků, které mohou indikovat karcinofobii – od těch fyziologických až po změny v chování. Patří sem například následující:
1) Fyziologické příznaky
Některé z hlavních fyziologických příznaků této fobie jsou podle Acklandové podobné těm, které vyvolává úzkost. Patří mezi ně zrychlené dýchání nebo zvýšená tepová frekvence. Podle webu Medicover se mohou objevovat i příznaky jako pocit nedostatku dechu, pocení, závratě, nevolnost, pocit horka, nadměrné svalové napětí nebo ztuhlost těla. „Mohou je vyvolat podněty související s rakovinou, například trpící osoby a rozhovory,“ popisuje Acklandová.
2) Změny v myšlení
U karcinofobie se podle portálu Medicover vyskytují také psychické příznaky. Zahrnují vtíravé myšlenky, kdy člověk zaměřuje veškerou svou pozornost na strach z onemocnění. Chybně také interpretuje somatické příznaky a různé potíže může považovat za příznak nemoci. Vyskytuje se také strach ze smrti v důsledku rakoviny, který může vést ke snížené pohodě, apatii nebo izolaci. Objevit se může i silná úzkost, pocit napětí, problémy se spánkem nebo se soustředěním, dodává Medicover.
Člověk si skoro přeje, aby rakovinu měl, jen aby ji mohl léčit. V jednu chvíli měl sklony k sebevraždě. Vyhledával si věci na Googlu, já jsem googlovala. Pak jsem začala přemýšlet, jestli ta bolest v mé noze není nádor. Moje úzkost způsobila, že jsem cítila všechny příznaky, o kterých jsem četla
3) Vyhýbání se spouštěčům
Lidé s karcinofobií se mohou vyhýbat celé řadě spouštěčů – konkrétním lidem, místům, článkům, televizním pořadům, jen vyslovení slova „rakovina“, nebo dokonce určitým činnostem, říká Acklandová. „Činnostem, které mohou zvyšovat riziko rakoviny, jako je pasivní vdechování kouře. Paradoxně to ale může zahrnovat i vyhýbání se jakýmkoli vyšetřením nebo testům, které by mohly rakovinu odhalit. To je chování, které je pro tyto druhy fobií poněkud specifické – strach se totiž váže spíše k tématu rakoviny než k samotnému onemocnění,“ nastiňuje.
4) Změny v chování
K dalším příznakům může patřit specifické chování, jako je zkoumání zdravotního stavu, hledání ujištění u ostatních, že nemají rakovinu, nebo odvádění pozornosti, píše Body+Soul. Podle Acklandové se navíc úzkost spojená s karcinofobií může projevovat širšími úzkostnými stavy, jako je generalizovaná úzkostná porucha či obsedantně-kompulzivní porucha. Každý z těchto stavů s sebou nese své vlastní příznaky, které jej odlišují od karcinofobie. Ve výsledku to ale znamená, že úzkost spojená s rakovinou není neobvyklá.
„Je to pravděpodobně způsobeno tím, že rakovina je závažné onemocnění a může být život ohrožující, což vytváří určitou míru obav i v běžném rozsahu, podobně jako obavy ze smrti a umírání. Úzkost souvisí také s nesnášenlivostí nejistoty, kvůli níž jsme náchylní k obavám z nemocí, zejména pokud mohou být příznaky neviditelné, obtížně zjistitelné nebo spojené s příznaky, jako jsou skvrny, znaménka a další mírné potíže,“ popisuje Acklandová.
Reklama
Jak zvládnout karcinofobii
Pokud se domníváte, že trpíte karcinofobií, můžete vyhledat odbornou pomoc. Jedním z přístupů, který odborníci na duševní zdraví často doporučují, je kognitivně-behaviorální terapie, která kombinuje fyziologické strategie zvládání, jako jsou dechové a relaxační techniky, s kognitivními strategiemi. „Ty uplatňují racionální perspektivu neboli ‚odpoutání‘ od vtíravých nebo přetrvávajících obav – podporují vás v tom, abyste se navzdory spouštěčům opět mohli plnohodnotněji zapojit do života,“ říká Acklandová.
Ke snížení úzkosti se podle webu Medicover používá například desenzitizace, tedy postupné „znecitlivování“ pacienta na podnět vyvolávající úzkost. „Prostřednictvím na míru sestaveného a strukturovaného plánu expozice vám mohou pomoci konkrétní cvičné úkoly,“ dodává Acklandová.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
