Emoce jsou nedílnou součástí lidských životů, což dobře vědí i různí koučové, umělci nebo třeba reklamní agentury. Jenže to neplatí stoprocentně. Někteří lidé – a není jich málo (podle odhadů 10–13 % populace), nedokáží rozlišit ani popsat emoce, které zrovna prožívají.
Když se nevyznáte v sobě...
Jako první popsal alexitymii psychiatr Peter Sifneos na počátku 70. let 20. století. Slovo alexitymie pochází z řečtiny – „a“ znamená nedostatek, „lexis“ slovo a „thymos“ emoce – můžeme ho tedy přeložit jako „nedostatek slov pro emoce“. Jedinci s alexitymií mají potíže s prožíváním, identifikací, chápáním a vyjadřováním svých emocí. Není ovšem pravda, že by jim emoce zcela chyběly.
Ještě před zavedením tohoto termínu si Sifneos všiml, že jeho pacienti často zmiňují pojmy jako úzkost nebo deprese. Nebyli však schopní popsat tyto pocity lépe než pomocí několika obecných přídavných jmen, jako je „šťastný“ nebo „nešťastný“.
… ani v ostatních
Problém s vyjadřováním emocí je jenom jednou částí alexitymie. Druhou představuje omezená schopnost vcítit se do druhých. Když pořádně nerozumíte vlastnímu prožívání, logicky se v něm nedokážete orientovat ani u ostatních. Z uvedeného vyplývá, že alexitymie má velký vliv na společenský život. V hloubi duše můžete být velmi citlivý a empatický člověk, ale okolí vás může považovat za chladné, odměřené a arogantní. Někteří jedinci s alexitymií o sobě dokonce uvažují jako o robotovi, který se pro ostatní stává nečitelným.
Pokud se alexitymie objeví s dalším onemocněním, je cestou ke zlepšení léčba dané poruchy. Na samotnou alexitymii žádná ověřená léčba neexistuje.
Mezi další projevy alexitymie patří monotónní hlasový projev, odtržení od vlastních potřeb a přání (jelikož se v sobě nevyznáte, nedokážete ani poznat, co si přejete) a náhlé, nepředvídatelné fyzické příznaky, jako je zvýšený tep, potíže s dýcháním a bolesti hlavy, které nejste schopni propojit se svým prožíváním. Zvýšený tep může souviset třeba s radostí, vy však vnímáte pouze zrychlený dech (bez radosti) a hledáte jeho fyzickou příčinu.
Kromě emocí necítíte ani žádnou motivaci, naopak se u vás mohou objevit například záchvaty hněvu, fyzické projevy prožívání totiž zůstávají v určité míře přítomny. Všechny tyto příznaky vás izolují od ostatních a v určitém smyslu i od své vlastní podstaty, protože můžete mít pocit, že svůj život sledujete z třetí osoby. Není divu, že neřešená alexitymie někdy vede až k sebevražedným myšlenkám a sebepoškozování.
Možné příčiny alexitymie
Existuje několik teorií snažící se o vysvětlení příčin alexitymie. Podle jedné z nich může docházet k nesprávnému přenášení emocionální informace z pravé hemisféry mozku do jazykových oblastí v levé hemisféře, proto bývá pro dotyčné složité popsat své prožívání slovy. Příčinou může být také poranění mozku. Studie z roku 2009 došla k výsledku, že u osob s traumatickým poškozením mozku je šestkrát vyšší pravděpodobnost výskytu alexitymie.
Jiní zase hledají zdůvodnění v emočním vývoji dítěte. Pokud vyrůstáte v rodině, kde je jakýkoliv váš projev emocí doprovázen nelibostí rodičů, jste označovaní za „přecitlivělé“ a nedostává se vám dostatečné citové podpory, je zcela přirozené, že se naučíte své prožívání potlačovat, případně jej zcela vytěsníte.
Hledání cesty ke svým pocitům
Samotná alexitymie není považovaná za duševní nemoc, nýbrž za povahový rys. Ovšem pravdou je, že se často objevuje v kombinaci s některou z psychických poruch, včetně deprese, posttraumatické stresové poruchy a poruchou autistického spektra. Obzvláště s poslední jmenovanou má velmi blízký vztah. Studie z roku 2018 uvádí, že přibližně polovina lidí s poruchou autistického spektra pravděpodobně trpí alexitymií.
Pokud se alexitymie objeví s dalším onemocněním, je cestou ke zlepšení léčba dané poruchy. Na samotnou alexitymii žádná ověřená léčba neexistuje. První krok však určitě představuje práce na identifikaci a vyjadřování pocitů, pomoci může psaní deníku nebo třeba kurzy expresivního umění (např. herectví, tance, výtvarné výchovy nebo hudby). Velmi účinná může být také terapie, kde v bezpečném prostředí za vedení odborníka můžete své pocity zkoumat a učit se je dávat najevo. Znovu nabyté sebevědomí vám následně usnadní i budování zdravých vztahů.
