Pracovní šikana je formou obtěžování, které se projevuje opakovaným a záměrným chováním, jehož cílem je ponížit, zastrašit nebo izolovat oběť. Může zahrnovat verbální útoky, manipulaci, ignorování, nebo dokonce veřejné ponižování. Šikana na pracovišti je nebezpečná nejen pro psychické zdraví oběti, ale i pro celkovou atmosféru na pracovišti a produktivitu týmu.
Podle odborníků se pracovní šikana objevuje z různých důvodů. Často jde o projev moci, touhy po kontrole nebo snahy potlačit konkurenci.
Podle psycholožky dr. Melanie Joy se pracovní šikana často objevuje v prostředích, kde je vysoká míra soutěživosti a nedostatečná podpora od vedení. „Šikana může být výsledkem hluboko zakořeněné nejistoty nebo osobních problémů šikanujícího, které si kompenzuje na své oběti,“ vysvětluje Joy a dodává, že velmi častá je právě šikana ženy ženou.
Myslela jsem si, že jde jen o přátelskou soutěživost
Jana M. (43 let) pracovala jako projektová manažerka ve středně velké firmě. Na první pohled vypadalo všechno v pořádku. Tým byl převážně ženský a vztahy mezi kolegyněmi se zdály být přátelské, i když občas trochu soutěživé. Jana si zpočátku myslela, že drobné narážky a soutěžení o nejlepší výsledky jsou normální.
„Vždyť jsme přece všechny chtěly být nejlepší, ne? Moje šéfová, starší a zkušená žena, vypadala, že má vše pod kontrolou. I já jsem k ní vzhlížela jako ke vzoru a snažila se od ní učit. Brzy jsem si ale začala všímat, že ať jsem udělala cokoli, vždycky na mou adresu utrousila nějakou kritickou poznámku, jako ,tady jsi to mohla udělat lépe‘, nebo ,já bych to vyřešila jinak‘. Paradoxně mě to nutilo si dávat stále více záležet na každém projektu, ale ani tak připomínky nepřestávaly. Naopak, situace se zhoršovala. A taky jsem si všimla, že jiné moje kolegyně dostávají daleko více příležitostí k rozvoji než já. Bylo jim nabídnuto vedení zajímavých projektů, zatímco mně jen pořád rutinní úkoly. A já jsem se ozvala. Šla jsem za šéfovou, ale ta mě odbyla s tím, že ještě nejsem připravena na takovou zodpovědnost. No a já? Já jsem začala pochybovat o svých schopnostech, cítila se nejistě a moje sebevědomí klesalo.“
Reklama
Až po roce přešla Jana do jiné firmy, kde si uvědomila, co se stalo. „Nový šéf mi řekl, že jsem skvělá v tom, co dělám, a začal mě podporovat. Najednou jsem si uvědomila, že problém nebyl ve mně, ale v paní Novákové. Chtěla mě udržet dole, protože se mě obávala jako konkurence,“ vzpomíná Jana. Teprve v nové práci si uvědomila, jak toxické prostředí ve své předchozí firmě zažívala.
Jana zažívala pracovní šikanu od své ženské nadřízené.
Boj o pozice
Jednou z největších záhad pracovní šikany je fakt, že ženy často šikanují jiné ženy.
Existuje několik teorií, proč tomu tak je. Jednou z nich je, že ženy mohou být vychovávány k tomu, aby byly konkurenceschopné ve vztahu k jiným ženám. Od raného věku jsou často konfrontovány s očekáváním, že musí být nejlepší ve všem – od vzhledu po kariéru. Kulturní a sociální tlak na ženy, aby byly perfektní, úspěšné a zároveň empatické, je pak může točit proti sobě navzájem. Když ženy v pracovním prostředí vidí, že jiná žena dosahuje úspěchu nebo je oblíbenější, mohou to vnímat jako hrozbu. Místo aby spolupracovaly, mohou se pokusit tu druhou „shodit“, aby si udržely své postavení.
Odborníci také upozorňují na tzv. „syndrom královny matky“ (anglicky Queen Bee Syndrome), což je jev, kdy ženy na vedoucích pozicích šikanují své podřízené, aby si udržely své dominantní postavení v převážně mužském světě. Tento syndrom je častější v odvětvích, kde jsou ženy v menšině a kde jsou pod tlakem, aby se probojovaly na vrchol. Podle výzkumu publikovaného v Harvard Business Review je tento syndrom častý zejména v muži ovládaných prostředích, kde ženy pociťují potřebu chránit své území před dalšími ženami.
Zatímco muži mají tendenci řešit konflikty příměji a agresivněji, ženy mohou používat subtilnější a manipulativní metody, které však mohou být stejně destruktivní.
Začala mě neustále kritizovat před ostatními kolegy, často mě zavalovala nepříjemnými úkoly, a když jsem něco udělala dobře, přisvojila si to. Nechápala jsem, co se děje, myslela jsem si, že mi jen pomáhá, abych se zlepšila. Byla to přece moje kamarádka.
Podle psycholožky a spisovatelky dr. Sheryl Sandberg je jedním z důvodů ženské šikany skutečnost, že ženy v pracovním prostředí často bojují o omezené zdroje, jako jsou pozice v managementu nebo uznání za své výsledky. „Když ženy vnímají, že je jich na vrcholu málo, mohou se stát ochotné jít přes mrtvoly, aby si udržely své postavení,“ říká Sandberg.
Co všechno je šikana
Šikana mezi ženami může mít mnoho podob. Zde je několik nejběžnějších forem:
- Verbální šikana: urážky, ponižování, kritika před ostatními. Šikanující často používá sarkasmus nebo „vtipy“, které mají za cíl zranit.
- Sociální izolace: vyloučení z kolektivu, ignorování při společných aktivitách, záměrné neinformování o důležitých záležitostech s cílem vzbudit pocit osamění a izolace.
- Profesní podkopávání: sabotování práce své kolegyně nesprávnými informacemi, zdržování projektů i veřejné zpochybňování s cílem snížit profesionální kredit a sebevědomí.
- Manipulace: šíření fám, dezinformací nebo záměrného zkreslení reality – manipulativní taktiky mají přimět ostatní kolegy k tomu, aby se obrátili proti oběti.
- Zneužívání moci: nespravedlivé hodnocení, zadržování povýšení nebo nespravedlivé rozdělování práce. Ženy na vedoucích pozicích mohou zneužívat svou moc, aby kontrolovaly nebo shazovaly své podřízené.
Trvalo dlouho, než jsem připustila, že mě má nejlepší kamarádka šikanuje
Lenka Mikulová (33 let) a Markéta K. (34 let) byly nejlepší přítelkyně od vysoké školy. Spolu se rozhodly nastoupit do stejné firmy, kde obě získaly místo v marketingovém oddělení. Všechno se zdálo být ideální – pracovat s nejlepší kamarádkou byl sen. Ale sen se brzy změnil v noční můru. „Protože Markéta měla o něco více zkušeností než já, chodila i při škole na brigády a pak už i pracovala, byla rychle povýšena na vedoucí pozici. Já jsem z toho měla strašnou radost, přece jen, byla to nejlepší kámoška a zasloužila si to. Jenže pak jsem si všimla, že se náš vztah začíná měnit. Markéta mě začala neustále kritizovat před ostatními kolegy, často mě zavalovala nepříjemnými úkoly, a když jsem něco udělala dobře, Markéta si to přisvojila. Nechápala jsem, co se děje, myslela jsem si, že mi jen pomáhá, abych se zlepšila. Byla to přece moje kamarádka,“ dodnes vzpomíná Lenka smutně.
Teprve když jsem odešla, uvědomila jsem si, jak moc mě její chování zasáhlo. Ale v nové práci jsem našla podporu a uznání, které jsem potřebovala. Teď vím, že úspěch je sladký, ale musíte si dávat pozor na ty, kteří vám ho závidí.
Ale situace se zhoršovala. Markéta Lenku neustále srovnávala s ostatními kolegyněmi a dávala jí pocit, že není dost dobrá. „Dokonce mi řekla, že bych měla být vděčná za každou šanci, kterou mi dává, protože bez ní bych v té firmě vůbec nebyla.“ Trvalo dlouho, než si Lenka uvědomila, že Markéta není její kamarádka, ale že ji systematicky šikanuje. „Byla jsem zničená. Nejen kvůli práci, ale hlavně proto, že jsem ztratila člověka, kterého jsem považovala za přítelkyni,“ vzpomíná. Po několika měsících Lenka firmu opustila a našla si nové místo, kde se cítila dobře.
Žárlivost. Je to prosté, je to „jen“ o moci
Příklad Lenky a Markéty je o moci a kontrole. Boj o moc je často maskován jako „přátelská soutěž“, ale může přerůst v toxické chování, které ničí pracovní atmosféru. Anebo na sebe ženy žárlí.
Žárlivost je emocí, která může v pracovním prostředí způsobit nemalé problémy. Na rozdíl od závisti se žárlivost zaměřuje na strach ze ztráty něčeho, co již máme – často jde o vztahy, postavení nebo pozici. V práci se žárlivost může projevit například obavou, že někdo nový přijde a ohrozí naše místo v týmu, nebo že si nadřízený oblíbí jiného kolegu více než nás. Žárlivost může být někdy prospěšná v malých dávkách, protože nás motivuje k tomu, abychom se snažili udržet si své postavení. Pokud však přeroste v obsesivní strach, může zničit naši schopnost pracovat efektivně a vést k neustálému stresu. Navíc žárlivost často pramení z nesprávných představ a domněnek, což může vytvářet zbytečné konflikty a nedorozumění v týmu.
Co s tím můžeme dělat?
Pokud vás někdo na pracovišti šikanuje, je potřeba s tím ihned začít něco dělat. Firmy by měly vytvořit prostředí, ve kterém je šikana nepřijatelná, a měly by poskytovat nástroje pro řešení těchto situací, jako jsou školení zaměstnanců, vytvoření jasných politik proti šikaně a zajištění, že oběti mají přístup k podpoře. Jednotlivci by měli být také vybaveni dovednostmi, jak šikanu rozpoznat a jak se bránit. Jak, to si řekneme za chvíli.
Záviděla mi úspěch a zničila mi kariéru
Petra Jánská (31 let) byla ambiciózní a talentovaná právnička, která se rychle vypracovala ve své firmě. Její kariéra byla na vzestupu, až do chvíle, kdy se stala terčem své starší kolegyně, říkejme jí třeba paní Veselá. Petra ji zpočátku obdivovala, ale brzy si všimla, že paní Veselá se chová zvláštně pokaždé, když Petra dosáhla nějakého úspěchu. „Začalo to tím, že mě začala ignorovat na poradách. Pak mě před šéfem shazovala a zpochybňovala mé schopnosti. Když jsem předložila návrh na nový projekt, okamžitě ho odmítla s tím, že je nerealistický. Ale o týden později přišla se stejným nápadem a prezentovala ho jako svůj.“
I takové scény známe z kanceláře. Ty šťastnější z nás jen z pozice diváka.
Petra se bránila, ale čím více se snažila prosadit, tím více se stala cílem šikany. Paní Veselá ji začala pomlouvat před kolegy, šířila o ní lži a snažila se ji znemožnit. „Cítila jsem se bezmocná. Věděla jsem, že je na vyšší pozici a že mě může zničit, pokud bude chtít.“ Nakonec Petra firmu opustila a rozhodla se začít od začátku v jiné společnosti. „Teprve když jsem odešla, uvědomila jsem si, jak moc mě její chování zasáhlo. Ale v nové práci jsem našla podporu a uznání, které jsem potřebovala. Teď vím, že úspěch je sladký, ale musíte si dávat pozor na ty, kteří vám ho závidí,“ uzavírá Petra svůj příběh.
Také Petra čelila šikaně, šikaně ze závisti.
Závist v práci je častější, než si myslíme
Závist je jednou z těch emocí, kterou si málokdo chce přiznat. Je to pocit, který může být nenápadný, ale když se rozvine, může nás začít ovládat a způsobovat nemalé problémy nejen nám samotným, ale i našemu okolí.
„Závist má velký potenciál šířit se,“ řekl Steve Williams, odborník z oblasti smírčích služeb ze společnosti Acas, pro Hospodářské noviny. „Je proto nezbytné, aby manažeři udělali všechno, co je v jejich silách, pro prevenci šíření závistivosti.“
Ať už jde o úspěch kolegy, vyšší plat nebo ocenění od nadřízeného, závist může zakořenit v našich myslích a negativně ovlivnit naše pracovní prostředí. Zajímavé je, že závist často přichází ruku v ruce s žárlivostí, což může vytvářet toxickou kombinaci, která narušuje týmovou dynamiku a mezilidské vztahy na pracovišti.
Co nám chybí a proč to závidíme ostatním?
„Závist se většinou týká toho, co postrádáme – ať už je to uznání, povýšení, nebo dokonce pozornost. V práci se to často projevuje srovnáváním s ostatními. Když vidíme, že někdo má něco, co my nemáme, začínáme se srovnávat a pociťujeme nedostatek, který v nás může vzbuzovat pocit méněcennosti. Tento negativní stav se může postupně zhoršovat, až nakonec vyústí v destruktivní chování. Může se stát, že místo toho, abychom se soustředili na vlastní rozvoj, začneme závidět druhým a hledáme způsoby, jak jejich úspěch zlehčit nebo zpochybnit,“ říká pro Flowee psycholožka Markéta Valtrová. „Pokud necháme závist neřešenou, může se z ní stát trvalý stav mysli, který nás vede k tomu, že se neustále zaměřujeme na to, co nemáme, místo abychom ocenili to, co máme. Závist tak může zničit naše pracovní nasazení, vztahy s kolegy i naši osobní pohodu. V extrémních případech může vést k frustraci, ztrátě motivace, a dokonce i k agresi nebo depresím.“
Pokud zjistíte, že žárlíte na své kolegy, zkuste se zaměřit na to, co ve vás tento pocit vyvolává. Může to být strach ze ztráty pozice nebo obava, že nejste dostatečně dobří. Místo abyste těmto obavám podléhali, pokuste se najít způsoby, jak posílit svou sebedůvěru.
Když se cítíme méněcenní nebo přehlížení, můžeme začít pociťovat nespravedlnost a zahořklost. To může vést k tomu, že se v týmu objeví napětí, které brání spolupráci, snižuje produktivitu a kreativitu. Navíc to může vytvářet prostředí, kde jsou zaměstnanci neochotni sdílet informace nebo podporovat své kolegy, což dále oslabuje týmového ducha.
Jak se závisti postavit čelem?
„Závist a žárlivost nejsou emoce, které bychom mohli jednoduše ignorovat nebo potlačit. Místo toho je důležité je rozpoznat a naučit se s nimi pracovat. Pokud si uvědomíte, že začínáte závidět svým kolegům, je čas se zastavit a zamyslet se nad tím, proč se tak cítíte. Může to být znamení, že si nejste jisti svými schopnostmi nebo že máte pocit, že se vám nedostává uznání, které si zasloužíte,“ dodává Markéta Valtrová a radí, že jedním z nejúčinnějších způsobů, jak se zbavit závisti, je zaměřit se na vlastní růst. Místo abyste se srovnávali s ostatními, zaměřte se na to, co můžete udělat pro zlepšení svých dovedností a kvalifikace. Nastavte si reálné kariérní cíle a pracujte na jejich dosažení. Buďte vděční za to, čeho jste již dosáhli, a snažte se najít způsoby, jak se těšit z úspěchů druhých.
Pokud zjistíte, že žárlíte na své kolegy, zkuste se zaměřit na to, co ve vás tento pocit vyvolává. Může to být strach ze ztráty pozice nebo obava, že nejste dostatečně dobří. Místo abyste těmto obavám podléhali, pokuste se najít způsoby, jak posílit svou sebedůvěru.
Důležité je také komunikovat s kolegy a nadřízenými. Pokud máte pocit, že vaše práce není dostatečně oceněna, nebojte se to otevřeně sdělit. Může se ukázat, že váš strach byl neopodstatněný, nebo že existují možnosti, jak vaši práci více zviditelnit.
Závěr: Zkusme využít závist a žárlivost jako příležitost k růstu
Šikana na pracovišti je téma, které je často zmiňováno, ale méně se mluví o tom, že může mít podobu boje ženy proti ženě. Ať už jde o závist, soutěživost nebo prostou touhu po moci, ženy mohou být vůči sobě někdy těmi nejtvrdšími soupeřkami.
Závist a žárlivost jsou přirozené emoce, které se vyskytují v pracovním prostředí stejně jako v osobním životě. I když mohou být zdrojem stresu a napětí, pokud se s nimi naučíme správně pracovat, mohou se stát motivací k osobnímu růstu. Klíčem je rozpoznat tyto pocity včas, přijmout je a najít způsoby, jak je využít k posílení vlastní sebedůvěry a kariérního postavení. Namísto toho, abyste záviděli úspěchy druhých, učte se od nich a radujte se s nimi – tím si vytvoříte zdravější a produktivnější pracovní prostředí.
