Mele jen o sobě? Konverzačního narcistu klidně utněte, radí odborník

Všichni známe někoho, kdo dokáže jakýkoliv rozhovor proměnit v příběh o sobě. A nezáleží ani na tom, o čem zrovna mluvíte. Řešíte smrt člena rodiny? Jemu také jednou někdo zemřel. Máte problém s umístěním dítěte do školky? Možná byste se měli raději pohodlně usadit, protože vás čeká poslech toho nejdramatičtějšího příběhu na toto téma, který jste kdy slyšeli. Chcete si koupit novou bundu? Hádejte, kdo ji zrovna také akutně potřebuje. Neustále mluví jen a jen o sobě, a když se diskuse náhodou přesune na někoho jiného, stočí ji okamžitě zase k sobě. Na nic se ostatních neptá a ani se nezdá, že by ho zajímali.

Upřímně, jen málo věcí je tak frustrujících jako snažit se konverzovat s někým, kdo vás nenechá mluvit déle než vteřinu. A tento příšerný zvyk přesměrovávat konverzaci na sebe má dokonce svůj vlastní termín: konverzační narcismus. „Konverzační narcista se nadměrně soustředí na sebe a neustále na sebe obrací diskusi, aby mohl vyzdvihnout sebe nebo své názory,“ vysvětluje v rozhovoru pro server Well+Good psychoterapeut a profesor neurovědy Brian Tierney.

Při slově „narcista“ se vám možná vybaví narcistická porucha osobnosti, což je oficiální psychická diagnóza. Ta se však liší od narcistických sklonů – osobnostních rysů, které směřují k sebestřednosti a nejistotě. A právě o tom je řeč v případě konverzačního narcismu. „Vypadá to spíše jako chování nebo rys, na rozdíl od syndromu jako takového,“ přibližuje pro Well+Good klinický psycholog Ben Bernstein. Upozorňuje, že tento termín zavedl už v roce 1979 sociolog Charles Derber.

Jak se ti daří? Já….

Zjednodušeně řečeno, konverzační narcista má tendenci se při rozhovoru s ostatními zaměřovat na sebe. Může se přitom projevovat mnoha způsoby: například ztrácí zájem, když druhý něco sdílí, má nutkání přesměrovat tok konverzace na sebe, často nabízí nevyžádané rady, zásobuje vás nekonečnými výklady o svém životě. Jen zřídkakdy se druhého na něco zeptá, nebo se skutečně zajímá, ale naopak často porušuje hranice druhých během rozhovoru, například kladením dotěrných otázek. Konverzační narcista také neustále přerušuje ostatní a často se je snaží „trumfnout“. Má také obtíže s pochopením perspektivy druhých lidí.

Tito jedinci nemají dojem, že je s jejich chováním nebo myšlenkovými pochody něco v nepořádku. Pokud přijdou do mé ordinace, je to proto, že mají problémy ve vztazích nebo jim případně soud nařídil nějaký typ rodinné terapie s jejich dětmi.

Často také předvádí takzvaný narcistický monolog. „Narcistický monolog je situace, kdy konverzační narcista v diskuzi položí člověku otevřenou otázku, aby ho zapojil do rozhovoru, a pak pokračuje v jakési řeči o sobě,“ popisuje pro Well+Good licencovaná klinická sociální pracovnice Kate Danleyov á. „Při narcistickém monologu má mluvčí tendenci dominovat konverzaci a často ignoruje sociální signály, že posluchač projevuje nezájem nebo se snaží také něco říct,“ dodává Tierney.

Podle Danleyové konverzační narcisté takto jednají v různých prostředích – na pracovišti, s rodinou i přáteli. Své chování si přitom neuvědomují. „Tito jedinci nemají dojem, že je s jejich chováním nebo myšlenkovými pochody něco v nepořádku,“ upozorňuje. „Pokud přijdou do mé ordinace, je to proto, že mají problémy ve vztazích nebo jim případně soud nařídil nějaký typ rodinné terapie s jejich dětmi.“

Zkušenosti z dětství i obrana proti intimitě

Obecně se Danleyová domnívá, že konverzační narcismus pramení z potřeby pozornosti, aby si člověk zvýšil své ego. Může mít kořeny v úzkosti nebo v tom, že člověk neví, o čem mluvit. Může souviset s nějakou konkrétní agendou, ale také může spočívat v něčem úplně jiném. Ke konverzačnímu narcismu mohou také přispívat zkušenosti z dětství. Tierney říká, že pokud se dítěti například dostává lásky a pozornosti pouze tehdy, když je nemocné, nebo když mluví o své bolesti, může se z něj později stát zranitelný narcista nebo narcista-oběť. V dospělosti tak může neustále mluvit o svých bolestech, aby se mu kýžené pozornosti dostávalo i nadále.

Konverzační narcismus může být podle Bernsteina také nevědomým způsobem, jak se bránit intimitě – dotyčný mohl být v minulosti raněn a používá to jako způsob, jak se cítit bezpečně a mít kontrolu nad tím, kam se konverzace ubírá. „Bojí se důvěrného vztahu, ve kterém by mohli druhého člověka skutečně poznat a být jím skutečně poznáni,“ vysvětluje Bernstein. „Možná, že v minulosti byli ve velmi toxických, dokonce zneužívajících vztazích s lidmi, kteří měli být důvěryhodní,“ nastiňuje. Špatná zkušenost sice chování neomlouvá, může ho ale vysvětlit.

Jak reagovat?

Možná vám to bude připadat trochu nepříjemné, ale pokud vám na člověku, který se projevuje jako konverzační narcista, záleží a chcete si ho udržet ve svém životě, nejlepším řešením je mu jasně a upřímně sdělit své pocity. „Konverzačního narcistu doporučuji zpočátku řešit otevřeným a upřímným rozhovorem o tom, co dělá a jak to na vás působí,“ radí v rozhovoru pro server Verywell Mind terapeutka Leanna Stockardová. „Pokud člověk, se kterým hovoříte, není narcista a má jiné důvody, proč se zmocňuje konverzace, měl by se dokázat vcítit do vaší perspektivy, pochopit, jak to myslíte, a bude chtít pracovat na zlepšení,“ dodává.

Konverzační narcista má tendenci se při rozhovoru s ostatními zaměřovat na sebe. Může se přitom projevovat mnoha způsoby: například ztrácí zájem, když druhý něco sdílí, má nutkání přesměrovat tok konverzace na sebe, často nabízí nevyžádané rady, zásobuje vás nekonečnými výklady o svém životě.

Psychoterapeutka Lisa Brateman ová pro Verywell Mind upozorňuje, že druhý člověk se pravděpodobně „nevyléčí“ hned a že může být zapotřebí několika jemných, ale důsledných připomínek, pokud je v něm tento vzorec hluboce zakořeněný. Pokud jste se ocitli s konverzačním narcistou ve společenské situaci, kdy danou osobu neznáte tak dobře, může zafungovat přímočarost s příměsí humoru. Můžete říct něco jako: „Teď jsem na řadě já!“ nebo „Udrž myšlenku!“ Tím jemně upozorníte na to, že už dotyčný mluví dlouho, radí Verywell Mind.

Může se ale také stát, že vaše snahy o přesměrování rozhovoru od konverzačního narcisty zpět k vám nebudou zabírat. „Pokud mám odvahu, můžu říct: ‚Dostanu se v téhle konverzaci někdy ke slovu?‘“ navrhuje Bernstein. „V nejhorším případě budou v šoku a konverzaci ukončí – což v jistém smyslu není zas taková škoda. V lepším případě se zasmějí a společně uznáte, že rozhovor byl jednostranný, a váš vztah rozkvete,“ říká klinický psycholog.

Pokud nedochází k pozitivním změnám, neobviňujte se, nemějte pocit, že odpovědnost leží na vašich bedrech, ani nevkládejte do vztahu víc, než kolik zvládnete. V mnoha případech po vás konverzační narcista chce nějakou reakci nebo alespoň vaši bezmeznou pozornost. Když mu toto neposkytnete, pravděpodobně ztratí zájem a přejde k někomu jinému. Pokud je vám rozhovor nepříjemný, máte také právo odejít – ani to z vás nedělá „špatného“ člověka, zdůrazňuje Well+Good. „Někdy ta námaha prostě nestojí za to a nejlepší je zkrátka od rozhovoru co nejdříve odejít,“ říká Tierney.