„Průšvih! Jirka včera přišel ze srazu se základkou a vzbudil mě před půlnocí s tím, že všechno ví! Dělala jsem blbou, ale věděl všechny detaily – včetně toho, že jsme s Martinem byli minulý víkend na chatě. Jak se to mohl dozvědět?“ pípla mi jednoho dne ráno zpráva od Ilony, která udržovala už třetí měsíc paralelní vztah. Jen se tak občas vídat, nic vážného…
Možná by to dopadlo jinak v Praze, ale na malém městě se tohle malé tajemství dlouho neohřálo. Společné venčení psů neušlo kamarádovi Jirky a ten má zase za švagrovou majitelku vedlejší chaty… stačil jeden večer u společného grilování a skládačka byla na světě: tihle dva spolu něco mají! Určitě sami znáte nebezpečnou rychlost drbů. Zvlášť těch s přívlastkem „nikomu to neříkej!“
Polovina nevěr se provalí
Že se to nikdy nikdo nedoví? Ale no tak. Tady jsou tvrdá data z čerstvého průzkumu Bodyandsoul 2024 Sex Census: alespoň v Austrálii se provalí přibližně polovina nevěr a není důvod myslet si, že zrovna u nás je to dramaticky jiné.
Ostatně, na téma nevěry se zaměřil i ryze český výzkum prodejce erotických pomůcek Yoo. Ačkoliv nemapuje přímo „míru nevěrnosti“ Češek a Čechů, soustředí se na zajímavé detaily, jako je například subjektivní vnímání nevěry.
Měla jsem přítele 8 let, byla jsem si jím na 100 % jistá. Požádal mě o ruku, no prostě pohádka snů. Pár měsíců po svatbě mě podvedl, a to opakovaně, se svojí účetní.
Jak vás asi nepřekvapí, pro 90 % respondentů je nevěra, když „s někým spí a jsou v tom city“, ale i sex „bez emocí“ je nevěrou pro 86 % zúčastněných, stejně jako líbání. 81 % respondentů také vnímá jako podvádění psaní si s někým na seznamce. V 68 % případů jste za nevěrníka i za platonické vídání se s někým bez jakéhokoliv fyzického kontaktu. Na závěr perlička: Asi jsme národem žárlivců, protože 9 % partnerů bere jako nevěru, „když se mazlí radši s plyšákem než se mnou“.
„Měla jsem přítele 8 let, byla jsem si jím na 100 % jistá. Požádal mě o ruku, no prostě pohádka snů. Pár měsíců po svatbě mě podvedl, a to opakovaně, se svojí účetní. Ten vztah trval asi přes měsíc. Důvod prý, že jsem ho považovala za jistého, že jsem ho dostatečně neocenila a ona to dělá…Teď je mi to k smíchu. Prošla jsem si totálními sra... za celý ten rok a poslala ho k šípku. Přísahám, že to bylo to nejhorší životní období. On se celou tu dobu snažil vrátit. Já mu odpustit nedokázala. Popravdě mě to posílilo. Teď jsem znovu vdaná. Mám manžela, kterým si jistá nejsem, a on mnou také ne (i když nemá důvod, já mu opravdu nevěrná nebudu, ale to nemusí vědět, že:). Proto je náš vztah jiný, vzácný, krásný. Já asi nebudu už věřit nikdy žádnému muži. Někdy mě to trápí, ale vím, že je to jediná cesta, jak si chlapa udržet. Nebýt mu jistotou a pořád zažívat nové a nové věci. Závěrem: on ví, že pokud mi ublíží, tak seberu miminko a opustím ho. Nevěru už NIKDY neodpustím. NIKDY!“ vypráví diskutující rendex1 na beremese.cz.
Zatloukat, zatloukat, zatloukat
Ani tahle legendární poučka pro nevěrníky už dávno neplatí. I nos mezi očima by vám zapřel jen každý desátý nevěrník, naopak devět z deseti Čechů při vážně vyjádřeném podezření svěsí hlavu a všechno pokorně přizná.
V tom jsou výsledky podobné jako u Australanů: 41 % nevěrníků z oné hříšné poloviny se ke svým partnerským zločinům přiznalo. Nejčastěji tomu ale předcházel fakt, že zamilované hrdličky prozradil někdo z okolí, nebo to praskne kvůli telefonu.
„Myslím, že se to stává často. Telefony hrají v dnešní době v odhalení nevěry obrovskou roli,“ tvrdí párová terapeutka Lara Maree. „Lidé si totiž nejdřív všimnou drobných nuancí nebo toho, že něco není v pořádku, a začnou po tom pátrat. Když to není přímo kontrola zpráv, tak je to často také sledování polohy.“
Když jsme u těch jemných signálů, nemusí jít hned o invazivní vpád do soukromí. Vážně vám připadá, že váš dlouholetý partner si nevšimne takových maličkostí, jako že máte najednou vypnuté vyzvánění, vyřizujete si zprávy na záchodě, nebo pokládáte telefon zásadně displejem dolů?
Spíš než drsná obvinění a výkřiky typu: „Zahýbáš mi s tou krávou a já to vím!“ doporučují psychologové vyložit karty na stůl a mluvit o sobě. „Mám o náš vztah strach a chci si o tom promluvit, chci vědět, co se děje, a poprosit tě o upřímnost.“
„Po 9 letech si začal pokládat mobil displejem dolů – to byl jeden ze signálů, že je něco špatně,” řekla anonymní respondentka výzkumu Yoo.
Odpustit, nebo se rozejít?
Chvíle pravdy se přiblížila – nevěrník se přiznal, nebo proti němu svědčí dost výmluvné důkazy. Co teď?
„Pravděpodobně budete cítit úzkost a znepokojení. Možná vás to přivede k nezdravým vzorcům chování, ke kterým byste se jinak nesnížili, jako je šmejdění v partnerově telefonu nebo rozčilování se kvůli zbytečnostem,“ vysvětluje Maree. „Je těžké se s tím obrátit na partnera, protože bude mít pocit viny, a nejspíš přejde do obranného módu.“
Spíš než drsná obvinění a výkřiky typu: „zahýbáš mi s tou krávou a já to vím!“ doporučují psychologové vyložit karty na stůl a mluvit o sobě. „Mám o náš vztah strach a chci si o tom promluvit, chci vědět, co se děje, a poprosit tě o upřímnost.“
Potom podle Maree přichází ta nejtěžší část: dovolit si být zranitelní a vytvořit bezpečné místo, kde můžete s partnerem sdílet chyby – ale také se vzájemně podržet.
Říká se, že nevěra vztah buď spálí, nebo posílí. Podle výzkumu je možné i po nevěře znovu vybudovat důvěru podle 43 % žen a 55 % mužů. Jakou roli v tom hraje sex? Většina (85 % respondentů) by se snažila o vztah bojovat a zachovat ho, i když jejich protějšek odmítá sex, nebo si naopak stěžuje, že je sexuálně zanedbáván.
„Právě jsem zjistila, že mě můj manžel minulý měsíc podvedl. Jsme spolu celkem 13 let, v poslední době jsme řešili problémy kvůli financím. Podvědomě jsem se bála, že se něco takového stane. Máme dvě malé děti. Oba jsme zažili rozvod svých rodičů a říkali jsme si, že naše děti takovému stresu nikdy nevystavíme. A teď je to tady... Mám pocit, že nemám jinou možnost než ho opustit, protože mě to strašně bolí. Cítím se zrazená, ale drtí mě i bolest, kterou způsobím dětem, když se rozejdeme,“ řekla diskutující kamcki na platformě Reddit.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
