V rámci 85 let trvající (a stále pokračující) vícegenerační harvardské studie vědci vyhodnotili zázemí více než sedmi stovek úspěšných lidí – mezi nimi byli i tací jako tehdy budoucí prezident John F. Kennedy nebo Ben Bradlee, šéfredaktor deníku The Washington Post z doby aféry Watergate. A harvardští výzkumníci odhalili silnou souvislost mezi plněním domácích prací a pozdějším profesním úspěchem, píše Inc.
„(Studie) zjistila, že profesní úspěch v životě, který chceme pro naše děti, vychází z toho, že v dětství dělaly domácí práce,“ shrnuje Julie Lythcott-Haimsová ze Stanfordovy univerzity ve své TED přednášce z roku 2016. „Čím dříve začali, tím lépe,“ vzkazuje.
Výzkumníci uvádějí, že v porovnání s dětmi, které pravidelně vykonávaly domácí práce, bylo u těch, které se jim věnovaly jen zřídka, pravděpodobnější, že se v hodnocení prosociálních a akademických schopností, vztahů s vrstevníky a životní spokojenosti dostanou do dolního kvantilu. Četnost domácích prací v období mateřské školy pak pozitivně souvisela s vnímáním sociálních a akademických kompetencí a životní spokojenosti dítěte ve třetí třídě, a to nezávisle na pohlaví, příjmu rodiny nebo vzdělání rodičů.
Empatičtější, pracovitější i šťastnější
Když se nad tím zamyslíte, vlastně to dává smysl. Děti jsou zapojeny do společných povinností, cítí, že jsou součástí většího „ekosystému“, a to jim dodává větší pocit vlastní hodnoty. Jsou také schopny lépe vnímat potřeby lidí kolem sebe, a proto jsou pak také ochotnější druhým pomáhat.
Stručně řečeno, stávají se méně sobeckými – když pro vás všechno dělají ostatní a vy se na ničem nemusíte podílet, je jasné, že svět se „musí točit jen kolem vás“. Rozvíjí se u nich i další atributy – týmová práce, empatie, pracovní morálka a ochota nejen vést, ale také následovat. Všechny tyto věci pak vedou k větším šancím na kariérní úspěch.
Děti, které začnou pomáhat s drobnými úkoly ve věku čtyř nebo pěti let, mají vyšší úroveň sebedůvěry a sebevědomí.
A pak je tu ještě jedna věc – děti, které dělají domácí práce, jsou v dospělosti zřejmě dokonce i šťastnější. Studie publikovaná v časopise Journal of Developmental & Behavioral Pediatrics zjistila, že děti, které začnou pomáhat s drobnými úkoly ve věku čtyř nebo pěti let, mají vyšší úroveň sebedůvěry a sebevědomí. Což také dává smysl – úspěchy jsou příjemné a pochvala za ně nám dodává dobrý pocit. I když jde o něco tak malého, jako je uklizení hraček, přesto: mé pětileté já to dokázalo a rodiče mě za to ocenili.
V rozumné míře
Platí tedy, že více domácích prací v dětství znamená lepší výsledky a spokojenost v dospělém životě? Samozřejmě je potřeba přemýšlet nad rozumnou mírou i věkem dítěte. Americká akademie dětské a dorostové psychiatrie (AACAP) navrhuje, na kterých domácích pracích se mohou děti podílet v závislosti na věku: Dvou až tříleté mohou zkusit za pomoci dospělého uklízet své hračky, zajít na nákup, nebo se mohou zkusit obléknout. Čtyř až pětileté děti zase mohou pomoci nakrmit domácího mazlíčka, ustlat si postel či pomoci uklidit stůl po večeři.
Šesti až sedmileté děti už možná dokáží utřít stůl, uklidit prádlo nebo zamést podlahu. Sedmi až devítileté mohou zvládnout naložit a vyložit myčku, pomoci s přípravou jídla nebo si zabalit vlastní svačinu do školy. Deseti až jedenáctileté děti si mohou vyměnit povlečení, uklidit kuchyň nebo koupelnu a třeba i vyzkoušet některé (bezpečné) práce na zahradě. Dvanáctiletí a starší mohou umýt auto nebo pomáhat s mladšími sourozenci. Teenageři pak zvládnou například i nákup potravin.
Říkáte si, kde je háček? Kromě toho, že se vašim ratolestem možná ne vždy bude do pomoci chtít, spočívá „nevýhoda“ v tom, že nechat své děti dělat domácí práce nemusí nutně znamenat méně práce pro rodiče. Zkrátka prádlo možná nebude složené tak, jak byste si představovali, a podlaha se nebude lesknout jako poté, co jste s vytíráním hotovi vy. Někdy ale, i když byste danou práci zvládli dokonale, musíte nechat někoho jiného, aby ji udělal „jakž takž“, pokud chcete, aby se z této zkušenosti poučil.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Inc.com
