Muži emočně dozrávají až po čtyřicítce. Nechovejte se jako jejich máma

Nezávisle na pohlaví se všichni rodíme s nevyvinutým mozkem, který plně dozrává až okolo dvaceti let. Část mozku, která je zodpovědná za ovládání emocí, se přitom začíná vyvíjet až po desátém roku našeho života.

Dramatický rozdíl je zároveň v emočním dospívání u mužů a žen. V ideálním případě – tedy s bezpečným rodinným zázemím, ženy emočně dozrávají v průměru ve 32 letech. Muži se k tomuto bodu za ideálních podmínek přiblíží o dost později, a to ve věku 43 let.

Muži, kteří nevyrostli

Na první pohled mohou být malí kluci zakletí v mužském těle okouzlující – hraví, plní fantazie, spontánní a toužící po dobrodružství. V dlouhodobém vztahu se tyto romantické charakteristiky často překlopí do nesnesitelného peklíčka. Bavit se o emocích? Neumím. Proč to mám rozhodovat já, udělej to ty. Moje mamka mi dělala každou neděli palačinky s nutellou, mohla bys taky, miláčku?

Nechci se opírat jen do mužů. Samozřejmě, že i ve světě žen najdeme spoustu zakletých malých princezen, které se zuřivě zdráhají dospět a převzít zodpovědnost. U mužů je to ale přece jen statisticky mnohem častější. Dokonce tak, že v 80. letech psycholog Dan Kiley zpopularizoval termín „syndrom Petera Pana“.

„Představa dospívání je pro lidi trpící tímto syndromem tak děsivá, že si to prostě nemohou dovolit. Věří, že dospět znamená čelit těžkým a bolestivým výzvám, narážet na nepřekonatelné překážky a vyrovnávat se s odpornými povinnostmi,“ říká psycholožka Andrea Mathews pro Psychology Today.

Varovné vlajky emoční nezralosti

Muži se syndromem Petera Pana jsou samozřejmě extrém. Kladete si ale někdy otázky, jestli chodíte s dospělým mužem, nebo zastydlým puberťákem? Odmítáte se chovat jako jeho máma, když vás do téhle role svou nespolehlivostí postaví? Mrkněte na typické znaky, které mohou prozradit, že váš partner potřebuje v některých oblastech ještě dospět:

Není romantický a neumí mi říct, co na mně třeba miluje. Dřív jsem milovala jeho humor... ale už mě to přestalo bavit,

Nezdravé vztahy s rodinou aneb „Mami, potřebuju vyprat“ – ať už je váš partner věčný „mamánek“, nebo naopak v roli revoltujícího puberťáka, něco tady možná nehraje. Dospělí muži za mamkou nechodí pro naplnění svých citových potřeb ani pro pár tisíc do výplaty.
Dysfunkční vztahy aneb „Všechny moje ex byly namyšlené krávy“ – ale se všemi těmi „zlými“ ženami byl dobrovolně, že? Místo, aby přijal zodpovědnost za svůj podíl na fiasku vztahu, přehodí vinu na svou bývalou ženu.
Kamarádi jako přes kopírák aneb „Honza taky odjel na víkend a nic doma neřekl“ – pokud má váš partner ve svém nejbližším okolí statisticky významný vzorek dalších „mimoňů“, může to leccos naznačit. Kluci v partě mu doplňují ideální svět, ve kterém není potřeba řešit nepříjemně dospělé záležitosti.
Problémy v práci aneb „Šéf nedokáže ocenit mé nápady“ – vzhledem k časté absenci zodpovědného rozhodování a efektivní komunikace mívají muži-děti často i problém v zaměstnání. Za který mohou vždycky jen kolegové a šéf, jak jinak…
Závislosti aneb „Potřebuju se jen trochu hodit do pohody“ – emočně nezralí muži častěji utíkají k berličkám. Nastřádaný stres totiž nedovedou zpracovat. Ať už jsou to počítačové hry, přerůstající zvyk „zajít si na jedno“ nebo obsesivní kouření na balkoně, na chvíli to pomůže, ale dlouhodobě vzniká problém.
Nepomáhá doma aneb „Chlapi neluxují“ – kolem nedospělých mužů se (aspoň v jejich představách) točí celý svět, proto nepřekvapí ani postoj k rozdělení domácích prací. Proč by měl mýt nádobí, když to stačí odmočit a do rána je čistý hrnek zázračně zpátky na poličce? Převlékat povlečení bohužel ani neumí. Tohle dělala vždycky maminka.
Neumí vyjadřovat emoce aneb „Nevyvádím, to ty na mě útočíš!“ – bez emoční zralosti není ani prostor pro sebereflexi. Místo zdravého náhledu tak častěji propadá záchvatům vzteku nebo uraženosti, a to klidně i jen proto, že jste se chtěla jen vážně pobavit o tom, co k vám cítí.

„Mám problém s emočně nedozrálým přítelem. Pořád se snaží odklonit od vážných témat tím, že dělá ty nejhloupější vtipy. Když se s ním bavím vážně a ptám se, jestli je z něčeho vystresovaný, tak mi řekne něco jako „je tu zima jako ve Finkelsteinu“ a já prostě odejdu, protože mám chuť mu jednu vrazit. Už mi jednou zmínil, že má problém pochopit své pocity a říct je slovy. Taky to souvisí s tím, že není romantický a neumí mi říct, co na mně třeba miluje. Dřív jsem milovala jeho humor... ale už mě to přestalo bavit,“ svěřila se anonymní diskutující na Quoře.

Emoční kruháč

Jedna věc je na emoční nezralosti pozitivní: většinou nejde o žádnou doživotní diagnózu. Kdo může pomoci partnerovi vyrůst z malého kluka? Jsme to my, jejich partnerky, mámy, sestry i kamarádky.

Většinou neklapne, když si například žena najde emočně nezralého partnera s tím, že ho předělá, vychová – z partnerských a mileneckých rolí pak rychle přejdou do rolí matka a syn, což velmi rychle přestane vyhovovat oběma.

Dejte si vzájemnou upřímnou zpětnou vazbu

Pokud jde o partnerské vztahy, jsme v tom totiž často padesát na padesát. Rozpustilost Petera Pana nás totiž jako partnerky dřív nebo později postaví do role matky či policajtky. Můžeš se přestat hloupě smát a odpovědět mi? Uklidíš si ten svinčík na stole? Ruku na srdce, je to všechno, jen ne sexy.

Vzpomeňte si na své vlastní dětství. Stalo se něco, co vás přimělo rychleji dospět, třeba péče o mladší sourozence nebo přirozená zvýšená zodpovědnost za chod rodiny? To všechno ve vás mohlo rozšířit pečovatelskou roli, na kterou se emočně nevyzrálí muži lepí jako vosy na lízátko.

Nastavte jasné hranice

O víkendech vaříš ty, nezodpovědné rušení plánů na poslední chvíli už nechci tolerovat. Určení hranic nemusí vašeho partnera vyléčit z mentálního věku osmi let, ale rozhodně prospěje vaší mentální pohodě.

Učte ho mluvit o emocích

Ze začátku bude oboustranná radikální upřímnost možná drhnout a bolet, ale za výsledky to stojí: možná bude váš partner upřímně překvapený, jak situaci vnímáte (a možná i z toho, že existuje vůbec jiný pohled, než má on sám). Pojmenování svých vlastních emocí mu pomůže zorientovat se v tom, že po něm vlastně nechcete žádnou raketovou vědu.

Zapojte odborníka

Emoční nezralost může úzce souviset s dalšími problémy, jako jsou deprese, úzkosti nebo hraniční porucha osobnosti. V takových případech už jde o víc, než se dá vyřešit reformou ve vztahu.

Psychoterapeut Jan Kulhánek k tomu dodává: „Emoční nezralost v sobě skrývá spoustu vztahových a osobních témat. To, že je někdo ,věčný puberťák‘, ještě vždycky neznamená, že je nezodpovědný nebo sebestředný. Spíše se emoční nezralost dříve projevovala na tématech, kterými člověk ve svém věku žije. Byl určitý předpoklad, že v nějakém věku se studuje, pak začíná kariéra, pak zakládá rodina. To už dnes neplatí, lidi žijí velmi rozdílně a jiné časování může souviset s emoční nezralostí (prostě se na ty závazky ještě necítím, i když je mi tolik let), ale také prostě s jinými představami o životě.“

„Ve vztazích je hlavní, aby si partneři sedli ve způsobu komunikace, trávení volného času a představách o budoucnosti. Většinou neklapne, když si například žena najde emočně nezralého partnera s tím, že ho předělá, vychová – z partnerských a mileneckých rolí pak rychle přejdou do rolí matka a syn, což velmi rychle přestane vyhovovat oběma.“