Lidská odlišnost je velmi důležité téma. Někdy nás pobaví to, jak moc jsme jiní, jindy si zakládáme na tom, jak jsme úplně stejní. To, co se v jednu životní etapu jeví jako bonus, se může v jiné změnit na velký nedostatek. Je pravda, že protiklady se skutečně přitahují? Jak to podle odborníků funguje?
Učme se jeden od druhého
Staré přísloví „protiklady se přitahují“ naznačuje, že rozdílné povahy a zájmy mohou být základem silného vztahu. Ačkoli studie často zdůrazňují význam podobnosti mezi partnery, existují případy, kdy je to právě rozdílnost, co přináší do vztahu dynamiku a hloubku. Prostě je to jízda na horské dráze, a to skoro vždycky.
Představte si extrovertního milovníka večírků a introvertního hráče šachu na počítači (ve dvou už by to byla děsivá společnost). Na první pohled by se mohlo zdát, že takový pár nemá šanci na dlouhodobý vztah. Přesto mnoho takových dvojic nachází společnou řeč a vytváří harmonická partnerství. Jak je to možné? Klíčem může být vzájemné doplňování a ochota učit se jeden od druhého.
„Vědomí, že partneři mají tendenci být si podobní, však nutně neznamená, že na podobnosti záleží. To, že si partneři bývají podobní, neznamená, že více podobných párů má spokojenější vztahy nebo že jejich vztahy trvají déle. Možná, že nepodobní partneři jsou méně častí, ale stejně spokojení a úspěšní,“ říká psycholožka Amie Gordon. Přitom jak jsme řekli výše, ona podobnost nebo rozdílnost se při společném soužití vyvíjejí. Navíc se od sebe můžeme mnohé naučit a většinou to tak skutečně je, i když to vidíme až zpětně.
Když se ledovec zamiluje do sopky
Vědecky vzato, bychom samozřejmě řekli, že ledovec se pod žárem roztaje, a hrozba globálního oteplování je toho jasným důkazem. Jenže ve vztazích to naopak může vypadat jinak – pokud je ledovec, klidně i ženského pohlaví, dostatečně odolný, sopka se může trochu zchladit...
Související…
Reklama
„On je tak klidný a rozvážný, přesný opak mě,“ říkala nadšeně kamarádka Monika (32 let), když se s Jiřím seznámila. O rok později ale najednou obrátila: „On je tak nudný, já potřebuji vzrušení!“ No, Moničin příběh je ale starý jako lidstvo samo. Na začátku vztahu si většina zamilovaných myslí, že našli svého dokonalého dvojníka, jen aby postupem času zjistili, že ten druhý je úplně jiný – a možná právě proto jim to funguje. Anebo taky ne.
Přitažlivost protikladů je fenomén, o kterém mluví jak psychologové, tak chlapi v hospodě u piva. Ale jak to doopravdy je? Zamilováváme se skutečně do toho, co nám chybí, nebo je to jen romantická představa?
Nejprve si myslíte, že jste si souzeni
Třicátníci Eva a Martin Sojkovi se potkali na kurzu vaření. „Hned jsme si padli do oka. Oba milujeme italskou kuchyni a sdílíme vášeň pro perfektně nakrájenou cibuli,“ vzpomíná Eva. Jejich vztah byl harmonický, všechno si říkali, plánovali podobné dovolené a večery trávili sledováním stejných seriálů. Dokonalé, že? Jenže po dvou letech přišel rozchod. „Zjistili jsme, že jsme si až příliš podobní. Nikdo z nás nebyl ochotný dělat kompromisy. Martin chtěl jíst těstoviny každý pátek, já zase chtěla trochu experimentovat. Nakonec jsme se už neměli čím překvapit a rozvedli jsme se. Poučila jsem se. Už nehledám nikoho stejného, hledám prostě osobnost. To, jestli jsme, nebo nejsme stejní, je úplně jedno.“ Taková je Evina zkušenost.
Podle studie University v San Diegu se často zamilováváme do lidí, kteří nám jsou podobní, protože máme jakýsi (někdy i falešný) pocit bezpečí a stability. Jenže ona ta přílišná podobnost může vztah unudit k smrti.
Protiklady naopak mohou fungovat
Zato Lucie a Tomáš (nebo kdokoli jiný) jsou důkazem, že jiskry létají i tehdy, když se ledovec potká se sopkou. Lucie Perná (34 let) je spontánní, chaotická milovnice adrenalinu; Tomáš S. (39 let) je klidný, pragmatický analytik.
Je docela jedno, jestli se zamilujeme do svých rozdílů, jestli vy jste knihomolka, a váš partner dělá trojboj. Vždycky je to nakonec jen váš boj.
„Nikdy bych neřekla, že bych mohla být s někým, kdo si plánuje týden dopředu,“ směje se Lucie, která ale dodává, že první rok jejich vztahu byl plný výzev. „Já chtěla vyrazit na hory jen s batohem, on musel mít rezervaci v hotelu a mapu cesty. Ale časem jsme zjistili, že naše rozdíly jsou vlastně naší silou. Tomáš mě naučil zpomalit a plánovat, já jsem mu ukázala, že život není jen o tom mít všechno nalajnovaný jako v excelových tabulkách.“
Psycholog Arthur Aron tvrdí, že přitažlivost protikladů často vzniká, protože nás fascinuje, co sami postrádáme. Tento typ vztahu ale vyžaduje mnohem více práce a komunikace.
Věda v akci: Přitahují se protiklady, nebo ne?
Výzkumy na toto téma se liší. Studie z roku 2011 ukázala, že lidé preferují partnery, kteří mají podobné hodnoty a zájmy. Protiklady mohou být vzrušující na začátku, ale dlouhodobě jsou stabilnější vztahy založené na podobnostech.
Na druhou stranu, neurovědci v jiné studii tvrdí, že protiklady si dokážou vybudovat hluboký vztah, pokud se navzájem respektují a berou své rozdíly jako příležitost k růstu. To potvrdila Flowee i doktorandka Mgr. Petra Nosková, podle níž mohou rozdíly mezi partnery sloužit jako katalyzátor osobního růstu. „Když se setkají dva lidé s odlišnými pohledy na svět, mají příležitost rozšířit své obzory a naučit se nové způsoby myšlení. Klíčem je vzájemný respekt a ochota chápat perspektivu toho druhého.“
Je skutečně těžké se v tom vyznat, což asi všichni řešíme tím, že nám je dost jedno, v čem jsme, nebo nejsme stejní. Potkáváme se s lidmi a zkoušíme, někdy celý život, zda to vyjde, anebo ne. Je docela jedno, jestli se zamilujeme do svých rozdílů, jestli vy jste knihomolka, a váš partner dělá trojboj. Vždycky je to nakonec jen váš boj. Je klidně možné, že když máte zpočátku růžové brýle, i zcela odlišnými zájmy se vzájemně obohatíte. Jenže jak růžové brýle tmavnou, po čase se zase navracíte zpět sami k sobě a odmítáte se přizpůsobovat tomu, co jste dříve s láskou dělali.
Proč to někdy nefunguje, a jindy naopak skvěle?
Ne všechno je ale jako z románu. Vztahy, kde protiklady nefungují, často selhávají kvůli nedostatku empatie a ochoty přizpůsobit se. „Jsem typ, co chce všechno hned, a on potřebuje čas na rozhodnutí,“ stěžuje si Veronika, která se rozešla s partnerem po dvou letech.
Vadilo jim, že nemá dostatečně honosnou košili, tedy kromě chybějícího vzdělání. Ale druhého traktoristu už ustát fakt neuměli.
„Měli jsme úplně jiný pohled na život. Já chtěla spontánně cestovat, on chtěl šetřit na hypotéku.“ Psychologové varují, že příliš velké rozdíly ve stylech komunikace, hodnotách nebo životních cílech mohou vztah zničit. Klíčem je ochota pracovat na vztahu a hledat společnou cestu. Protiklady mohou vytvořit harmonii, pokud se partneři respektují a vidí ve svých rozdílech přínos. Je to jako yin a yang, černé a bílé, nebo onen ledovec a sopka.
Jak může rozdílnost posílit vztah
Rozdílné povahy a zájmy mohou do vztahu přinést několik výhod. Může to být například doplňování silných stránek. Každý partner přináší do vztahu jedinečné dovednosti a perspektivy, které mohou kompenzovat slabiny toho druhého. Setkání s odlišnými názory a způsoby života může vést k osobnímu rozvoji a rozšíření obzorů, stejně jako mohou rozdílné zájmy a aktivity zabránit stereotypu a udržet vztah živý a dynamický.
Ale stejně jako rozdíly jsou zde i výzvy. Kdyby výzvy ve vztazích nebyly, asi by spolu všichni lidé mohli fungovat v párech skutečně navždy. Jenže kvůli (anebo díky?) odlišným způsobům komunikace mezi námi často dochází k nedorozuměním. Zásadní rozdíly v hodnotách mohou být dalším zdrojem konfliktů stejně jako sociální tlak. Upřímně, určitě i vy jste byli někdy ve vztahu, kdy vaše okolí chápalo nebo podporovalo vztahy založené na rozdílnosti.
„Když mi bylo před sto lety pětadvacet, zapletla jsem se na vesnici, kde jsme měli chalupu, s místním traktoristou. No, on to byl už druhý traktorista v pořadí z téže vesnice. U prvního byli naši skutečně zoufalí, ale nakonec ho přijali, byl se mnou nakonec i na postátnicovém obědě. Co jim vadilo, že nemá dostatečně honosnou košili, tedy kromě chybějícího vzdělání. Ale druhého traktoristu už ustát fakt neuměli. Měl navíc dvě děti, takže já jsem, coby sama doktorandka, musela každý druhý víkend udělat stojku a brát jeho dospívající dcery za zábavou, protože on jako traktorista, který opustil rodinu a odstěhoval se do velkého města, moc peněz neměl. Vždycky jsem byla proti tomu posuzovat lidi podle vzdělání. Ale ono se ukázalo, že i vinou toho je pak mezi párem tolik rozdílů, až to skutečně bolí. Takže podle mě není rozdíl jako rozdíl,“ říká nám dnes už padesátiletá Karolína Kleinová o své „jedné z prvních lásek“.
Láska není černobílá. Nebo je?
Pár příběhů z miliard jiných nám ukazuje, že právě to, komu to spolu vyjde a komu ne, rozhodně nejde globalizovat, ať už jedna studie říká to a jiná zase ono.
Ať už se zamilujete do svého jakoby dvojčete, nebo do někoho úplně odlišného, klíčem k úspěchu je vzájemný respekt, komunikace a ochota učit se jeden od druhého. Protiklady se možná přitahují, ale aby to vydrželo, je třeba přidat ještě něco navíc – společnou snahu a ochotu překonat rozdíly.
Láska není jednoduchá věda. Ale právě díky rozdílům je tak fascinující.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
