Možná to znáte. Jen co se probudíte a mrknete na telefon, hlavou se vám začnou honit seznamy úkolů. E-maily, termíny, schůzky, cvičení, příprava jídla a spousta dalších aktivit. Přestože jste vyčerpaní, vylezete z postele a s podporou silné kávy se dáte do odškrtávání položek ze seznamu.
Zní vám to povědomě? Pokud ano, nejste sami. Nové výzkumy v oblasti kognitivní neurovědy a psychologie výkonnosti však naznačují, že špičková produktivita nespočívá v tom, že jedete jako motorová myš, ale že toho naopak děláte méně.
Být „busy“ neznamená úspěch
My lidé nejsme stavěni na neustálý výkon. Studie dokonce ukazují, že už po 90 minutách soustředěné práce kognitivní výkonnost dramaticky klesá. Náš mozek zkrátka vyžaduje pravidelný odpočinek, což ale většina z nás ignoruje.
Výsledek? Mentální únava, mozková mlha či – v extrémním případě – až syndrom vyhoření. To vše samozřejmě neprospívá ani našemu zdraví, ani naší produktivitě.
Pokud máte na seznamu úkolů dvacet věcí, neuděláte je všechny, a kdo ví, jestli těch pět, které jste udělat stihli, bylo nejdůležitějších?
Přitom už v historii úspěšní lidé věděli, že pauzy v práci jsou nesmírně důležité. Například když se Albert Einstein zasekl na nějakém problému, šel hrát na housle. Winston Churchill si během války dával odpoledního šlofíka. A Steve Jobs byl známý dlouhými procházkami, které mu prý pomáhaly k vyšší kreativitě.
Nejen oni jsou důkazem, že výkon není o tom, že pracujete více – je o tom, že chápete, kdy je třeba přidat, a kdy si naopak dát pauzu.
Raději odebírat
Většina vysoce výkonných lidí přistupuje k produktivitě s myšlenkou přidávání: Chceš dosáhnout víc? Tak víc taky udělej. Pracuj déle, stanov si více cílů a zvyš své úsilí.
Zkusme se na to ale podívat z druhé strany: Co když úspěch vyžaduje místo přidávání spíš odstranění toho, co už vám neslouží?
Zkuste například:
Nepřidávat si další schůzky a snížit počet těch zbytečných.
Neprodlužovat pracovní dobu, naopak ji zkrátit a více se soustředit.
Nepřidávat další „zdravý“ návyk, spíše rozvíjet ty, které už vám fungují.
Laura Vanderkamová, autorka knih „Off the Clock“ a „168 hodin“, dokonce zastává názor, že každý den bychom měli splnit maximálně pět úkolů. „Pokud máte na seznamu úkolů dvacet věcí, neuděláte je všechny, a kdo ví, jestli těch pět, které jste udělat stihli, bylo nejdůležitějších?“ řekla pro magazín Forbes. „Není žádná ctnost dát si něco na seznam úkolů a pak to neudělat. Položka je stejně neudělaná, jako kdyby na seznamu nebyla. A vy se kvůli tomu navíc cítíte špatně!“
Síla vůle vs. flow
Většina z nás věří tomu, že pro úspěch je zásadní i síla vůle – stačí se více snažit, déle pracovat a překonávat konkurenci. Naše vůle je však omezený zdroj – během dne se vyčerpává, což vede ke špatným rozhodnutím a poklesu energie i motivace.
Naše schopnost uspět není o tom, kolik toho uděláme – je o tom, na co se rozhodneme soustředit.
Místo spoléhání se na sílu vůle mají lidé se skvělými výsledky jiné eso v rukávu – využívají stavy flow – tedy okamžiky, kdy se práce zdá být bez námahy a čas mizí. Mihaly Csikszentmihalyi, který se zabývá výzkumem flow, zjistil, že lidé ve flow jsou o 500 % produktivnější než ti ostatní.
Jak se dostat do flow?
1. Pozor na multitasking
Ačkoli byl multitasking dříve považován za evangelium produktivity, nyní už víme, že to ve skutečnosti zdaleka není ta nejlepší cesta, jak k úkolům přistupovat. Jak vysvětluje Leo Babauta, autor knihy Zen Habits: „Nejefektivnější jsme, když si každý den vybereme jen několik opravdu důležitých úkolů a soustředíme se vždy jen na jeden z nich, místo abychom mezi nimi neustále přepínali.“
2. Dávejte si přiměřeně obtížné úkoly – příliš snadné vás budou nudit a příliš těžké stresovat
3. Pracujte v cyklech
Nahraďte celodenní maratony práce 90minutovými pracovními sprinty, které budete prokládat regenerací či odpočinkem (cvičení, meditace, vycházka ven). Použít můžete také techniku Pomodoro (25 minut soustředění, 5 minut přestávka) nebo pravidlo 90/30 (90 minut práce, 30 minut přestávka).
Svět stále oslavuje zaneprázdněnost. Ale nejúspěšnější a nejspokojenější lidé? Ti přemýšlejí jinak. Odebírají zbytečné aktivity a strategicky šetří energii. Nespoléhají se na sílu vůle – tvoří si pracovní systémy, které je podporují ve stavu flow. Naše schopnost uspět není o tom, kolik toho uděláme – je o tom, na co se rozhodneme soustředit.
Související…
