8. října 2024 se na Pražském hradě konala konference Lídři budoucnosti. Zde mimo jiné vystoupila ředitelka české pobočky UNICEF Pavla Gomba, a to s podtématem „Nástup Generace Z“. Podle Gomba jsou tito mladí lidé neprávem označováni jako snow flakes, tedy jedinci emočně labilní a přecitlivělí. Příklady hrdinů z generace Z, kteří mění svět, je podle ní totiž mnoho. A i když z dlouhodobého výzkumu Mladé hlasy vyplynulo, že jsou mladí víceméně šťastní, letošní data ukázala, že ztrácejí optimismus a důvěru v dospělé.
Pavlo, myslíte si, že se člověk lídrem rodí?
Na to existují různé teorie, ale obecně si myslím, že z člověka dělají lídra především životní situace, do kterých se dostává. V jakém prostředí vyrůstá, jaké lidi kolem sebe má a často i těžkosti, kterými si musel projít. Protože když všechno plyne v pohodě, nic není třeba řešit. Proč by měl narušovat své vlastní bezpečí? Věřím, že v mnoha lidech dřímá hrdinství, jen o tom ještě nevědí.
Co podle vás znamená být lídrem v jednadvacátém století?
Je pravda, že představa o tom, co znamená být lídrem, se v čase samozřejmě proměňuje. Mění se i díky sociálním sítím a celkově digitální realitě, ve které paralelně žijeme, což posouvá definici toho, jak vnímáme lídry. Pro mě to především znamená být vzorem pro ostatní, být někým, kdo ukazuje směr, kterým se vydat.
Jsou to tedy především lidé sami, kdo určují, kdo vůdce je, a kdo není.
Je to ale také hodně o lidech, kteří lídry následují a naslouchají jim. My všichni máme obrovskou moc spočívající v tom, koho uznáváme, koho sledujeme a komu nasloucháme. Jsou to tedy především lidé sami, kdo určují, kdo vůdce je, a kdo není. Líbí se mi tato myšlenka, kterou v angličtině vystihuje výraz „the power of first followers“ (v překladu síla prvních podporovatelů).
(Ne) ušlapaná cestička
Které vlastnosti jsou podle vás pro lídra nezbytné?
Určitě odvaha. Nebát se vzít na sebe určité riziko. Unést tíhu ve chvíli, kdy se věci nevyvíjí tak, jak by měly, a ještě z toho najít dobrou cestu ven. Takže i nějaká odolnost. Nemyslím si, že by byl jeden člověk absolutní lídr na všechno. Lidé mohou být v některých oblastech zcela nevýrazní, ale v jiném oboru zase mohou být těmi tahouny. Myslím, že je také potřeba oplývat skromností a stát nohama na zemi. Morální kompas je totiž důležitý. Ze zkušeností ale vím, že vůdčí typy často neměly v životě příliš ušlapanou cestičku.
Jak spolu souvisí těžký životní příběh a vůdcovství?
Vidíme to například v příbězích těch, kteří soutěží v anketě Dítě Česka (anketa české pobočky UNICEF, která si klade za cíl ocenit a zviditelnit inspirativní děti a mladé studenty, pozn. red.). Vítězové loňského ročníku to neměli v životě úplně jednoduché. Jejich cestu jim nikdo neušlapal. Jejich cesta často spočívá v překonávání překážek i sebe sama, což bývá nejtěžší.
Pavla Gomba
Výkonná ředitelka UNICEF Česká republika. Již více než 20 let pracuje na zlepšování života dětí u nás i ve světě. Pod jejím vedením organizace realizuje projekty zaměřené na ochranu dětí, vzdělání a zdraví. Má také bohaté zkušenosti z humanitárních misí a své poznatky sdílí v knihách a na konferencích, kde inspiruje k aktivní pomoci. Její práce získala mezinárodní uznání a díky jejímu úsilí se UNICEF Česká republika stala významnou oporou pro znevýhodněné děti.
Které příběhy mladých lídrů vás nějakým způsobem inspirovaly?
Vzpomínám na první ročník soutěže Dítě Česka, kterou vyhrál Jenda ze Sokolova. Je nadšeným biologem, a tak ho během covidu, kdy bylo všechno zavřené, trápilo, že zoologické zahrady nemají návštěvníky a přicházejí o příjmy. Rozhodl se proto vytvářet počítačové únikové hry, z nichž vybíral peníze. Povedlo se mu shromáždit asi 140 tisíc, které věnoval zoologickým zahradám. A i v Sokolově měli radost.
Proč?
Z jejich regionu totiž mnoho pozitivního nepřichází, a teď mají Dítě Česka. Jenda je navíc velmi skromný. I jeho rodiče říkali, že nic převratného neudělal. Vlastně dělal jen to, co ho baví. Jenže přesně takhle to má být. Je nadšený, zapálený a je příkladem pro ostatní. Navíc dělá něco konkrétního, co pomáhá druhým.
Napadají vás ještě podobné zajímavé příběhy?
U jedné nominace mě zarazil příběh sedmnáctiletého kluka z Prostějova, který se rozhodl podnikat. Vytvořil si e-shop, který je velmi úspěšný. Dostala mě ale poslední věta, která byla v nominaci napsaná. Díky úspěšnému e-shopu se vzdal sirotčího důchodu. To je silné. Pak mám také blízký vztah ke Kristýně, která byla i na konferenci Lídři budoucnosti. Nevěřila, že by se někdy mohla stát Dítětem Česka.
Měla důvod tomu nevěřit?
I přestože byla velmi chytrá a nadaná, cítila se upozaděná. Až do gymnázia měla domácí výuku a říkala, že když nastoupila na školu, zažila šikanu. Bylo pro ni velmi těžké zapadnout a ani učitelé tomu příliš nepomáhali.
Co se změnilo, když se stala Dítětem Česka?
Strávila den s prezidentem a najednou už nebyla jen někdo, kdo je divný a sedí sám vzadu ve třídě. Spolužáci měli důvod se jí na něco zeptat a díky tomu se jí změnil život. Jezdí také na různé konference jako řečník a povídá o svých zkušenostech. I u ní jde o skromnost, statečnost, o překonávání překážek a nalezení vlastní cesty.
Neprávem osočováni
Co říkáte na označení generace Z jako snowflakes?
Nesdílím pohled, že jde o zhýčkané mladé lidi, kteří nejsou dostatečně odolní a hned se ze všeho hroutí. U nás v UNICEF máme perfektní kolegy z generace Z ve všech směrech. Žádná generace by neměla být odsuzována, protože každá z nich má něco pozitivní a něco negativního.
Klesá počet dětí, zejména ve starší věkové kategorii, které chtějí zůstat doma v Česku. Kdybych byla politik, tak by mi to dělalo starost.
Jaké největší generační rozdíly pozorujete?
Na pohovorech se mladí například ve vyšší míře ptají, jaká je hodnota stravenky, jestli budou mít lítačku zdarma a podobně. Další je ten, že když se jich zeptáte, jak vidí svou budoucnost třeba za pět let, což je obrovský časový horizont, tak často zmiňují, že to nemají rozmyšlené. Po vysoké škole chtějí například rok pracovat v Česku, ale hodně také přemýšlejí o tom, že by šli raději do zahraničí.
Vyplývá to z výzkumu Hlasy dětí?
Klesá počet dětí, zejména ve starší věkové kategorii, které chtějí zůstat doma. Kdybych byla politik, tak by mi to dělalo starost.
Myslíte si, že je pravdivý výrok, že Česko není země pro mladé?
Doufám, že je tomu naopak. Určitě to není tak, že by všichni odcházeli, ale počet těch, kteří chtějí žít v zahraničí, vzrostl o deset procent. A to je škoda. V loňském roce jsem měla možnost toto téma otevřít s prezidentem, který řekl, že je dobře, když mladí odcházejí, ale že je také potřeba, aby se chtěli vrátit. Generaci Z bych vzkázala, aby na sobě pracovali, aby se nebáli, že všechno bude fajn.
Průzkum Hlasy dětí
Výzkum Hlasy dětí je sociologický projekt realizovaný Českým výborem pro UNICEF ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Cílem tohoto výzkumu je mapovat názory, postoje a očekávání dětí a mladých lidí v České republice. První šetření proběhlo v roce 2001 a od té doby se pravidelně opakuje, což umožňuje sledovat vývoj postojů mladé generace v čase. Podobně dlouhodobě zaměřený výzkum nemá v Česku obdoby a jde tak o nejcennější náhled do duší mladých lidí a dětí.
V roce 2022 se výzkum Mladé hlasy zaměřil na širší společenské otázky. Více než polovina českých dětí se cítí šťastná, ale pouze čtvrtina věří v lepší budoucnost České republiky. Ve výzkumu nastala oproti dřívějším rokům další velká změna – vytrácí se u nich důvěra v dospělé a optimismus. Zjištění navíc naznačují, že pocit štěstí a spokojenosti dětí se často odvíjí od jejich známek.
Reklama
foto: Lenka Hatašová, se svolením Pavly Gomba, zdroj: Autorský článek
