Práce v kanceláři mě ničila. Musela jsem odejít, říká hypersenzitivní Veronika

„Byla jsem protivná a unavená. Čím více lidí na mě v práci mluvilo, tím více jsem cítila tlak. Když byl někdo smutný nebo rozčilený, přenesl na mě svou emoci. Bylo to peklo,“ svěřuje se 43letá Veronika.

Veronika se snadno unaví, lehce ji vyčerpá kontakt s lidmi, a pokud se dostane do menšího konfliktu, rozhodí ji to natolik, že se několik hodin cítí nesvá. Teprve před půl rokem poprvé od svého doktora slyšela, že je možná hypersenzitivní. Hypersenzitivní lidé jsou silně ovlivněni tím, co se kolem nich děje.

„Dělala jsem v marketingu, ale přicházela jsem domů tak unavená, že jsem celý večer prospala. Nic jsem ze svého volna neměla,“ vzpomíná Veronika, která nyní pracuje z domova na částečný úvazek. „Peníze nic moc, ale jinak to nejde. Práce na celý úvazek v kanceláři a denní kontakt s lidmi by mě zničil,“ má jasno sympatická dáma.

Open-space jako peklo

S tím, že lidé s vysokou citlivostí jsou v práci přehlceni mnoha podněty, souhlasí i psycholožka Michaela Vlasáková Charyparová. „Například takový open-space je často extrémně náročné prostředí. Pro člověka s vysokou citlivostí může být náročné i zaměstnání, kde nepanují dobré mezilidské vztahy. Lidé s vysokou citlivostí totiž jakoby "nasávali" emoce druhých lidí. V prostředí, kde není lidem dobře, není dobře ani člověku hypersenzitivnímu, jen to vnímá daleko více než člověk s běžnou citlivostí. A to je velmi energeticky náročné. Pro člověka s vysokou citlivostí může být jakákoli profese, která obnáší kontakt s lidmi, potenciálně vyčerpávající,“ vysvětluje pro Flowee.

Pokud se zaměstnavatel dokáže na silné stránky velmi senzitivních jedinců zaměřit, má vyhráno. Jsou například empatičtější a dokáží se do druhého cítit, pochopit jej a porozumět ostatním lidem v týmu. Další předností je pečlivost, protože si všímají drobných detailů. A v neposlední řadě v sobě dokáží probudit kreativitu.

Veronika zpětně vzpomíná, jak ji vysávali lidé, i když na ni byli milí. „Zní to divně, ale pro mě je prostě intenzivní každý zážitek. Když jdu s klientem na kafe, tak výběr kávy, pak okamžik rozhodování, kdo zaplatí útratu, jestli dám dost dostatečně velké spropitné, prostě banální věci,“ popisuje Veronika, která si na svou vysokou citlivost zvykla a už se s ní naučila zacházet.

Nastavit jasné hranice

Pro Veroniku bylo důležité mluvit o tom, co potřebuje, a hlavně, že není líná nebo nepracovitá. „Jednou mi šéfová v jiné práci vyčetla, že jsem neproduktivní, že má pocit, jako bych problém řešila tisíc let a nedokázala se hned adaptovat na nový. K tomu přidala, že jsem málo pracovitá. To mě zranilo, protože já měla pocit, že fakt dřu,“ svěřuje se Veronika.

Veronika už nyní ví, co jí dělá dobře, a co ne, a podle toho k životu přistupuje. Ví, že si musí nastavovat hranice – doma i v práci. „Prvním krokem k dobré kvalitě života je uvědomění toho, kým jsem a jaké mám potřeby. Jsem-li hypersenzitivní, budu mít potřeby poněkud odlišné oproti lidem s běžnou citlivostí, nebo dokonce s citlivostí sníženou,“ potvrzuje psycholožka Vlasáková Charyparová. K tomu dodává, že první, co by člověk s hypersenzitivitou měl udělat, je uvědomit si, jaké má potřeby. Dalším krokem je zmapovat, nakolik tyto potřeby ve svém životě uspokojuje.

Dělala jsem v marketingu, ale přicházela jsem domů tak unavená, že jsem celý večer prospala. Nic jsem ze svého volna neměla.

„Vzhledem ke své povaze jsou vysoce citliví lidé náchylnější k přetížení, a to kvůli vysokému tempu, intenzivnímu stresu nebo kvůli přílišné stimulaci. Musí umět najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem, ale také prostředí, které je bude podporovat a respektovat,“ píše se na webu terapie.cz.

Vědecky potvrzeno

Kdo je a kdo není hypersenzitivní? Psycholog Jiří Tyl s neurologem Josefem Faberem pomocí záznamu elektrické aktivity mozku přišli na to, že hypersenzitivní člověk reaguje na stres přehnaně. „Při vyprovokování stresové reakce se jejich nervová soustava nabudí natolik, že se pak nemohou soustředit na běžné malé věci. A navíc jejich vnímavost nabudí smyslové podněty, které většina lidí vůbec neregistruje,“ vysvětluje Jiří Tyl pro idnes.cz.

Hypersenzitivu zkoumala také americká psycholožka Elaine Aron. Podle ní mozky vysoce citlivých osob fungují trochu jinak než u ostatních lidí. Jinak vnímají a zpracovávají informace o svém prostředí kvůli neurobiologickým rozdílům v mozku. „Po více než 20 letech akademického výzkumu je jasné, že citlivost je zavedená, uznávaná a empiricky ověřená lidská vlastnost,“ udává na svých stránkách psycholožka Elaine Aron, podle které je každý svým způsobem citlivý, ale někdo více než ostatní. Ti citlivější jsou sice znevýhodněni, ale mohou ze své hypersenzitivy i těžit.

Chytrý zaměstnavatel najde výhody

Ano, hypersenzitiva má i kladné stránky. A pokud se zaměstnavatel dokáže na silné stránky velmi senzitivních jedinců zaměřit, má vyhráno. Jsou například empatičtější a dokáží se do druhého vcítit, pochopit jej a porozumět ostatním lidem v týmu. Další předností je pečlivost, protože si všímají drobných detailů. A v neposlední řadě v sobě dokáží probudit kreativitu. „Důležité je, že ačkoli vysoce citliví lidé častěji bojují za stresujících okolností, jsou také obzvláště vnímaví k pozitivním a podpůrným zážitkům,“ vysvětluje na svých stránkách psycholožka Elaine Aron.

Vzhledem ke své povaze jsou vysoce citliví lidé náchylnější k přetížení, a to kvůli vysokému tempu, intenzivnímu stresu nebo kvůli přílišné stimulaci. Musí umět najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem, ale také prostředí, které je bude podporovat a respektovat.

Podle psycholožky Vlasákové Charyparové mezi silné stránky lidí s vysokou citlivostí patří mimo jiné bohatý vnitřní život. „Větší podíl lidí s vysokou citlivostí najdeme například mezi umělci a v pomáhajících profesích. Ty skýtají dobrou možnost uplatnění pro lidi s hypersenzitivitou. Bývají velmi empatičtí,“ dodává. Lidé s vysokou citlivostí se také cítí dobře v povoláních, která jsou spojena s přírodou nebo pobytem v ní a s kontaktem se zvířaty.

A ještě jednu věc mají hypersenzitivní lidé lepší, a sice požitek ze zážitků. „Lidé s vysokou citlivostí si více vychutnají umělecký zážitek na koncertě, v divadle, v galerii či procházku lesem. Cítí tam více vůní, slyší více zvuků, vychutnávají si daleko více barvy, které v přírodě jsou,“ popisuje psycholožka a doplňuje, že v neposlední řadě mohou tito lidé těžit ze své citlivosti ve vztazích, a to díky empatii, kterou jsou bohatě vybaveni. Bývají oblíbení, protože se dokážou velmi dobře naladit na druhé.

Hypersenzitivní lidé to mají v mnoha směrech o poznání těžší. Dříve byli označováni hanlivě za citlivky, co vše berou vážně, ale dnes se nadměrná citlivost dá snadno rozpoznat a pracovat s ní. A to je důležité zejména v zaměstnání, kde trávíme většinu dne a kde je na všechny kladen extrémní tlak.