Představte si, že vám v mobilu vyskočí tabulka porovnávající vlastnosti vašich potenciálních dětí. Zatím jsou to embrya a místo jmen mají čísla. U každého vidíte odhad rizika rakoviny, Alzheimerovy choroby, schizofrenie nebo obezity. A vedle toho třeba předpokládanou výšku, barvu očí a vlasů nebo IQ.
Embryo číslo jedna vychází lépe u rakoviny. Dvojka má podle algoritmu vyšší předpoklady pro inteligenci a modré oči. A trojka zase nižší riziko duševních onemocnění. Které si vyberete? Ještě nedávno by to byl slušný námět na epizodu Black Mirror. Dnes je to byznys. A některé firmy už ani nepředstírají, že jejich cílem je jen zabránit vážným dědičným nemocem.
„Pořiďte si to nejlepší možné dítě,“ hlásala například reklama amerického startupu Nucleus Genomics v newyorském metru. Jeho zakladatele Kiana Sadeghiho přitom rozruch kolem kampaně nijak nevyděsil. „Tohle je produkt pro masový trh,“ prohlásil. Vítejte ve světě genetické optimalizace dětí.
Od cystické fibrózy k IQ
Genetické testování embryí samo o sobě žádná novinka není. Při umělém oplodnění se už léta vyšetřuje počet chromozomů embrya. Díky tomu lze odhalit odchylky, které mohou vést k neúspěšnému uhnízdění, potratu nebo některým syndromům. Pokud se v rodině vyskytuje konkrétní dědičné onemocnění, lze navíc cíleně hledat mutaci jednoho genu, která ho způsobuje, například u cystické fibrózy.
Genetika zkrátka není konfigurátor auta, kde přidáte inteligenci, odeberete depresi a ještě zaškrtnete dlouhověkost.
Tady je princip poměrně jednoduchý: víme, co hledáme. Jenže u řady nemocí a vlastností je genetika mnohem složitější. Rakovina, obezita, Alzheimerova choroba, schizofrenie, ale ani výška nebo inteligence nejsou výsledkem jediného genu. A právě na tom vyrostla nová generace startupů.
Z embrya se odebere několik buněk, přečte se jeho DNA a počítačové modely ji porovnají s genetickými daty velkého množství lidí. Výsledkem jsou takzvaná polygenní skóre: statistické odhady toho, zda má konkrétní embryo oproti ostatním vyšší či nižší genetickou predispozici k určité nemoci nebo vlastnosti. Takové odhady tedy nemohou říct: Toto dítě nikdy nedostane schizofrenii. Říkají spíš: Podle toho, co dnes víme o genetice schizofrenie, vychází toto embryo lépe než tamto. A když máte embryí několik, můžete vybírat.
„Sex je pro zábavu“
Jednou z nejvýraznějších postav nového odvětví je Noor Siddiqui, zakladatelka společnosti Orchid. Její matka začala kolem třicítky ztrácet zrak kvůli dědičnému onemocnění retinitis pigmentosa a dnes je podle dcery prakticky nevidomá. Siddiqui později popisovala, jak zvláštní jí připadalo, že ona sama v „genetické loterii“ vyhrála, zatímco její matka ne.
A rozhodla se, že by rodiče možná už na genetickou loterii spoléhat nemuseli. Její firma Orchid dnes dokáže z několika buněk embrya přečíst téměř celou jeho DNA a hledat v ní známky více než tisícovky dědičných onemocnění. U dalších nemocí, jako je Alzheimerova choroba, bipolární porucha, schizofrenie, obezita nebo některé druhy rakoviny, pak odhaduje, jak vysoké riziko jejich rozvoje embryo podle své genetické výbavy má.
Siddiqui má o budoucnosti reprodukce poměrně jasnou představu. „Sex je pro zábavu, screening embryí je na děti,“ prohlásila ve videu zveřejněném na síti X. Podle ní budou rodiče jednou běžně porovnávat embrya podle jejich genetických výsledků. „Když jde o vlastní dítě, nechcete nic nechávat náhodě,“ řekla Washington Post.
V jejím příběhu je ale jedna zvláštní ironie. K vývoji Orchid ji přivedlo utrpení její matky. Kdyby však její prarodiče měli k dispozici stejnou technologii, jakou dnes nabízí ona, a podle výsledků vybrali jiné embryo, její matka by se vůbec nemusela narodit. A tím pádem ani Siddiqui.
Vyberte si nejchytřejší
Kian Sadeghi, zakladatel Nucleus Genomics, jde ještě dál. Jeho firma umožňuje rodičům prohlížet genetické profily embryí v přehledném rozhraní. Vedle srdečních chorob nebo rakoviny tam pak nechybí ani výška, barva očí ani inteligence. A Sadeghi je na jeden detail své aplikace obzvlášť pyšný. „Jedna z mých oblíbených funkcí? Embrya si můžete dokonce pojmenovat a k těm, která se vám líbí, přidávat poznámky,“ vysvětloval při představení služby.
Začínáme rozhodovat, jaký člověk je žádoucí, a jaký člověk naopak žádoucí není.
Nucleus tvrdí, že pokud mají rodiče na výběr z pěti embryí, mezi tím s nejnižšími a nejvyššími genetickými předpoklady pro inteligenci může být v průměru rozdíl 10,8 bodu IQ. U předpokládané výšky má podle firmy rozdíl činit zhruba 7,5 centimetru. Sadeghi to shrnuje bez zbytečných kudrlinek: „Mějte zdravější dítě. Mějte vyšší dítě. Mějte chytřejší dítě.“
Jenže letos v září se ukázalo, že tyhle velké sliby nemají tak pevné základy. Americká National Advertising Division, která dohlíží na pravdivost reklamy, se podívala na marketing Nucleus a došla k závěru, že pro podobné výroky nemá firma dost důkazů. Nucleus však s verdiktem nesouhlasí a odvolává se.
Zakázané slovo
Kritikům to všechno navíc začíná až nápadně připomínat eugeniku. Startupy se tomuto označení pochopitelně brání: historická eugenika byla podle nich často spojena s nátlakem státu, zatímco tady podle nich rozhodují dobrovolně sami rodiče. Jenže tím otázky nekončí.
IVF samo o sobě není levné a pokročilé genetické analýzy přidávají další tisíce dolarů. Orchid si dnes za analýzu jednoho embrya účtuje 2 500 dolarů (zhruba 55 000 korun), Nucleus nabízí balíček zahrnující až 20 embryí za 9 999 dolarů (asi 220 tisíc korun). A to je samozřejmě cena bez samotného IVF. Bohatší rodiče už dnes mohou dětem zaplatit lepší školy, bezpečnější bydlení nebo kvalitnější zdravotní péči. Pokud by jednou skutečně fungoval i výběr embryí podle inteligence či dalších vlastností, mohly by se nůžky mezi bohatými a chudými rozevřít ještě víc.
A pak je tu samotná genetika. Jeden gen nebo genetická varianta totiž často neovlivňuje jen jednu vlastnost, ale hned několik. Takže například varianta spojená s vyšší inteligencí může zároveň souviset s něčím, co už tak žádoucí není. A všechny dopady dnes nedokážou spolehlivě předvídat ani genetici. Genetika zkrátka není konfigurátor auta, kde přidáte inteligenci, odeberete depresi a ještě zaškrtnete dlouhověkost.
A i kdyby jednou byla, zůstává ještě mnohem těžší otázka: Co bychom si vlastně měli vybrat? U cystické fibrózy se odpověď na otázku, co znamená „lepší“, hledá poměrně snadno. Jenže když se od nemocí přesuneme k výšce nebo inteligenci, přestáváme rozhodovat jen o tom, jakému typu utrpení lze zabránit. Začínáme rozhodovat, jaký člověk je žádoucí, a jaký člověk naopak žádoucí není.
