Dům potřebuje zateplit, okna netěsní a účty za energie rostou. Jenže rodiče říkají: my v tom žijeme celý život a nic se měnit nebude. Děti vidí peníze, které každý měsíc utíkají komínem. Začíná to fasádou, a končí to domácím chaosem a hádkami o to, kdo tady vlastně rozhoduje.
Podle průzkumu Stavební spořitelny České spořitelny (Buřinky) žije ve vícegeneračním uspořádání zhruba třetina dotázaných majitelů rodinných domů. Třetina z nich se kvůli rekonstrukci hádá. Ve věkové skupině 25 až 39 let je uvádí dokonce více než 43 procent respondentů.
Je to opravdu nutné?
Peníze by se nabízely jako hlavní příčina konfliktů. Ze zkušeností lidí, kteří se při opravách už pohádali, vyplývá, že nejčastěji se neshodnou na tom, jestli je vůbec co rekonstruovat (45 procent). Financování zmiňuje 34 procent, vzhled a styl domu 33 procent a otázku, zda práci zvládnout svépomocí, nebo najmout firmu, 30 procent.
Sedmatřicetiletá Pavla bydlí s manželem a dcerou v horním patře domu zděděného společně s manželovými rodiči. Více než šedesát let stará stavba dosud neprošla celkovou rekonstrukcí. Pavla chce nová okna, fasádu a zateplení, protože rodina platí vysoké účty za energie.
Tchán s tchyní však opravy opakovaně odsouvají. Mladší generace je přitom ochotná zaplatit většinu nákladů. Starší se spíš obává nepohodlí a nevěří, že je změna potřebná. Jedni vidí investici do budoucnosti, druzí narušení života, na který jsou zvyklí.
Podobné situace často nemají vítěze. Polovina domácností se nakonec shodne, ve zbytku případů jedna strana prosadí svůj názor, opravy se odloží či zruší nebo spor zůstane nevyřešený. Dům mezitím dál chátrá a náklady se zvyšují a zvyšují.
Opačnou zkušenost popisuje sedmdesátiletý Karel. S dcerou a zetěm žije ve velkém domě, který potřebuje opravit střechu a zateplit. Po nemoci a smrti manželky už ale většinu úspor vydal na bezbariérové úpravy.
Mladí původně s rekonstrukcí souhlasili. Pak zeť přišel o práci a pár začal uvažovat o založení rodiny. Investici za několik milionů odmítá a navrhuje, že se bude opravovat postupně, hlavně svépomocí. Karel si není jistý, zda to stačí, ale hádat se nechce.
Podobné situace často nemají vítěze. Polovina domácností se nakonec shodne, ve zbytku případů jedna strana prosadí svůj názor, opravy se odloží či zruší nebo spor zůstane nevyřešený. Dům mezitím dál chátrá a náklady se zvyšují a zvyšují.
Kdo platí? Kdo vlastní, nebo kdo má peníze?
Další spor začíná ve chvíli, kdy rodina uzná, že opravovat musí. Kdo zaplatí novou střechu, když dům vlastní rodiče, ale budou v něm dalších třicet let bydlet děti? 36 procent respondentů by rozdělilo náklady podle vlastnických podílů. Dalších 28 procent podle výše příjmů a pětina by zohlednila věk nebo zásluhy jednotlivých členů rodiny.
Každé pravidlo má svou logiku. Jenže to, co jeden považuje za férové, může druhý vnímat jako křivdu. Vícegenerační bydlení umožňuje rodinám zůstat pohromadě. Rekonstrukce ale odhalí, že každý si tu rodinu představuje trochu jinak. A někdy je snazší sehnat peníze na novou střechu než přesvědčit vlastní rodiče, že ta stará už dosloužila.
