Mnoho žen odkládá mateřství například z důvodu kariéry nebo zkrátka jen nemohou najít vhodného partnera. Přibývá také těch, které si po čtyřicítce najdou nového partnera, a chtějí s ním mít ještě miminko. Lékaři ale upozorňují na celou řadu rizik.
Oslovili jsme gynekoložku a specialistku na asistovanou reprodukci z brněnské kliniky Reprofit, MUDr. Martinu Novotnou, která vysvětluje, co vše ovlivňuje úspěšnost umělého oplodnění, v jakém případě je lepší zvolit darovaná vajíčka, a které ženy by měly uvažovat o zamrazení vlastních vajíček.
Stále více žen odkládá mateřství na dobu, kdy už je problém otěhotnět přirozeně. Paní doktorko, máte nějaké statistiky, kolik žen po čtyřicátém roce ročně podstoupí umělé oplodnění neboli IVF a jaká je úspěšnost?
Ženy léčící se pro neplodnost ve věku nad 40 let můžeme rozdělit na dvě zásadně odlišné skupiny. Ty, které se snaží otěhotnět (bohužel s menší nadějí na úspěch) s vlastními vajíčky, a pak klientky využívající vajíčka od dárkyň. Z celkového počtu všech cyklů IVF s vlastními vajíčky v ČR připadne 20 % na ženy nad 40 let. U IVF cyklů s darovanými vajíčky tato skupina žen čítá 70 % pacientek. Na naší klinice máme asi 55 % klientek ve věku 40 let plus. 22 % pacientek v této vyšší věkové kategorii se snaží otěhotnět s vlastními vajíčky a 90 až 95 % pak s darovanými oocyty.
Zdravotní pojišťovny přispívají na umělé oplodnění právě do čtyřicátého roku věku. Pak už si vše musí páry hradit samy, je to tak?
Ano. Po dosažení 40. roku věku je totiž léčba vlastními vajíčky velmi málo efektivní a šance na otěhotnění jak spontánní, tak s využitím IVF (při použití vlastních vajíček) je velmi nízká. Každým rokem se to snižuje. Proto tuto neúčinnou léčbu pojišťovny již nehradí. Použití darovaných vajíček ani spermií není hrazeno žádnou z pojišťoven v ČR, a tak si musí lidé v takovém případě hradit léčbu sami.
Vím, že tohle se špatně odhaduje. Přesto, dnes je mnoho žen, které mateřství nechávají na poslední chvíli, nebo si třeba najdou nového partnera a nehledí na to, že jim už bylo 40 let. Jaké jsou tedy obecně šance na přirozené početí ve věku, kdy už naše babičky pomalu hlídaly vnoučata?
Průměrně lze říci, že po 37. roce věku žen nastává zlom v plodnosti a šance na přirozené otěhotnění začíná výrazně klesat. Zásoba vajíček ve vaječnících se zmenšuje a u zbylých vajíček se zhoršuje jejich kvalita.
Související…
Reklama
Přibývá genetických odchylek přímo ve vajíčkách. Ve věku 40–42 let je naděje na přirozené otěhotnění do 10 %, ve vyšším věku už jen 1–2 %.
Pokud to nejde přirozeně, mohou se zkusit obrátit na kliniku asistované reprodukce. Většina párů asi bude chtít nejprve zkusit početí z vlastních vajíček a spermií, že? Jsou tady ty vyhlídky na úspěch vyšší než u spontánního početí?
To ano. IVF mírně šanci na otěhotnění zvyšuje. Využitím umělého oplodnění totiž dokážeme minimalizovat jiné faktory neplodnosti – například neprůchodnost vejcovodů nebo nízký počet spermií. U žen nad 38 let se plodnost z hlediska kvality a počtu vajíček snižuje s každým měsícem. Když tedy žena jde v tomto věku na umělé oplodnění, vytěžíme z jejích vaječníků maximum a získáme například pět vajíček současně. Pacientka by je jinak mohla v dalších měsících ztratit přirozeným zánikem, který se s věkem urychluje.
Bohužel se často ukazuje, že řada z dětí počatých tímto způsobem nemá v momentě, kdy se o všem dozví, úplně pozitivní pocity. Je to problematika, která by se neměla opomíjet, a měla by jí být věnovaná velká pozornost.
Můžeme také ovlivnit výběr embryí, která se budou transferovat (vkládat do dělohy). Dokážeme totiž pomocí video metod zjistit, zda se embryo vyvíjí dobře – například z pěti vybereme to, které má největší šanci na uhnízdění v děloze. Embrya lze také geneticky testovat – pomocí tzv. preimplantační diagnostiky, díky které poznáme, které embryo je „geneticky zdravé“, a to zvolíme k transferu do dělohy. Ve vyšším věku žen hraje klíčovou roli čas, proto je výhodnější a úspěšnější neztrácet čas „přirozeným“ početím, ale rovnou navštívit centrum asistované reprodukce.
Paní doktorko, jaké jsou nejčastější příčiny neplodnosti ve vyšším věku?
Nejčastější příčinou je tzv. ovariální faktor – ženy buď vůbec nemají vajíčka, nebo jich mají minimum, nebo jejich vajíčka nejsou kvalitní. V 50 % se podílejí na neplodnosti (bez ohledu na věk) také muži, což zhoršuje situaci. Mužský faktor neplodnosti však lze překlenout většinou snadněji než faktor ovariální. Využívá se metoda ICSI – vpíchnutí spermie do vajíčka.
Zmiňovala jste darovaná vajíčka. Je to tedy cesta pro ženy, kterým se nedaří otěhotnět z vlastních vajíček, nebo zkrátka mají jejich zásobu již vyčerpanou?
Je to určité řešení, ale nemělo by se brát na lehkou váhu. Některým lidem volba darovaných vajíček nevadí, jsou za ně vděční a jsou se vším vnitřně srovnaní. Jiné páry naopak mají s darovanými vajíčky velký problém, neumí se s tím vyrovnat a mohou být do této varianty tlačeni okolím.
Je možné zvolit i darovaná embrya.
Většinou se s tím hůř srovnávají muži a později se hůře smiřují s tím, že dítě není jejich. Spousta párů navíc po narození dítěte zpětně referuje, že neměli představu, jak pro ně bude obtížné vše zvládnout po psychické stránce. Proto by se měl klást větší důraz na psychologický rozměr darování vajíček.
Jak zvládají tuto situaci dárkyně? Přeci jen i pro ně to musí být náročné, přestože do toho jdou dobrovolně. Stává se, že také později litují svého rozhodnutí?
Dárkyně musí být vždy dokonale poučené o tom, že díky tomu, že darují gametu, bude někde existovat jejich dítě. Je třeba s nimi zacházet s úctou a vděčností. Nikdy by neměly mít pocit, že jsou manipulované a do něčeho nucené.
Opomíjet se nesmí ani narozené děti – bohužel se často ukazuje, že řada z nich nemá v momentě, kdy se o všem dozví, úplně pozitivní pocity. Nejvíc jim vadí, že neznají pozadí a stručnou historii dárkyně, nevědí například, z jakého je prostředí. Nejhorší je, když se děti dozvědí o způsobu svého početí náhodně. Je to problematika, která by se neměla opomíjet, a měla by jí být věnovaná velká pozornost.
Jaké jsou obecné požadavky na dárkyně vajíček? Co vše musí tyto ženy splňovat?
Požadavky jsou kladeny především na jejich zdravotní stav. Proto nejprve absolvují zdravotní pohovor, zjišťuje se jejich anamnéza, rozebírá se jejich celkový zdravotní stav, rodinná situace, či jestli neužívají nějaké návykové látky, vadit může například také kouření.
Ženy by měly být informovány o možnosti zmrazení vlastních vajíček, a to ideálně do třiceti let – pak jejich kvalita klesá.
Tento pohovor je zároveň i psychologickým rozhovorem a hodnotí se u něj, zda dárce působí spolehlivě a seriózně a jaká je jeho motivace. Pokud dárci projdou tímto prvním „sítem“, podstupují následně ještě genetická vyšetření a vyšetření na pohlavně přenosné choroby.
Hovoříme nyní o darovaných vajíčkách. Je však možné také využít darovaná embrya, tedy již oplodněná vajíčka?
Ano, je možné zvolit i darovaná embrya. Za darovaná vajíčka, spermie ani embrya se neplatí, protože jsme u nás ratifikovali Oviedskou úmluvu o lidských právech a biomedicíně, která zakazuje obchodování s částmi lidského těla. Platí se pouze náklady, které s darováním prokazatelně souvisely (dárce například v době darování nemohl chodit do práce, byl na neschopence apod.).
Co se týká embryí, existují páry, v nichž partner nemá spermie, nebo jsou velmi špatné a k oplození opakovaně nedochází, nebo je nositelem genetické mutace. Podobná situace může nastat i u partnerky. V takovém případě lze použít darované embryo, které se vkládá do děložní dutiny ženy.
Jaké moderní metody zvyšují úspěšnost umělého oplodnění obecně, nejen u starších žen?
Jedná se o metody, které by se měly použít jen indikovaně. Např. pokud má muž nedostatek spermií nebo jsou špatně pohyblivé, je možné vpíchnout spermie přímo do vajíček. Dále jsou to techniky, od kterých se očekává, že zvýší úspěšnost léčby všeobecně.
Sem patří především prodloužená kultivace embryí, která je dovede do stádia blastocysty, což je fáze, ve které se embryo nachází přirozeně v okamžiku, kdy se uhnízďuje v děloze. Užitečné mohou být i tzv. time laps video metody – což je šetrné kamerování vývoje embrya, kdy je v každém okamžiku vidět, jestli se vyvíjí pravidelně. Na základě toho je schopen embryolog odhadnout, jaký má potenciál na uhnízdění. Existují i jiné techniky, ale vždy je to na diskusi se specialistou, zda mají nebo nemají smysl.
Doporučujete ženám, které mateřství odkládají, aby si nechaly zmrazit vajíčka?
Na to existují v zásadě dva krajní názory. Někteří odborníci tvrdí, že ženy mají těhotnět v mladším věku, a uchovávání vajíček na pozdější dobu nepodporují. Existuje ale i jiná skupina odborníků, která zdůrazňuje, že je důležité ženy především správně poučit a v určitém věku, nejlépe kolem 25–28 let, se jich dotázat, zda a kdy plánují těhotenství.
MUDr. Martina Novotná
Když odpoví, že až za 10 let, nebo gynekolog zjistí, že mohou mít nějaký problém, měla by jim být nabídnuta i možnost zamrazení vajíček. Podle této skupiny odborníků se jedná o férový přístup k ženám, jejichž životní plány jsou zatím jiné. Je podle nich lepší se tímto způsobem „zabezpečit“, než později využít darovaná vajíčka. Ženy by tedy o této možnosti měly být informovány, a to ideálně do třiceti let, pak kvalita jejich vajíček klesá.
Jaký je tedy nejvhodnější věk ke zmrazení vajíček, pokud se tak žena rozhodne?
Optimální věk je mezi 25. a nejvýše 35. rokem. Žena musí absolvovat stimulaci, jako by se chystala na IVF, píchá si injekce a následně jsou jí odebraná vajíčka. Ta se ale neoplodňují – zmrazí se a uloží pro případné další použití.
Pokud žena po 40. roce otěhotní, ať už přirozeně nebo po IVF, jaké další komplikace hrozí v těhotenství i při porodu? Lze uvést takové ty nejčastější obtíže spojené s vyšším věkem?
Některé komplikace jsou častější ve vyšším věku žen, vše ale významně souvisí i s životním stylem. Pokud je žena ve věku kolem čtyřicítky, nekuřačka, přiměřeně cvičí, zdravě jí, nemá žádné přidružené choroby, není ani obézní ani hubená – neměly by u ní nastat větší obtíže. V opačném případě pro ni představuje těhotenství i porod mnohem větší riziko. Životní styl tedy hraje v tomto případě obrovskou roli, nejenom věk.
Věk prvorodiček se samozřejmě už asi nikdy nevrátí na úroveň před revolucí. Domnívám se ale, že standardem bude, když většina žen otěhotní do 33 let.
Příkladem komplikace může být např. těhotenská cukrovka – ohrožuje zejména vývoj a život děťátka. Bohužel při nesprávném sledování a léčbě může dojít i k úmrtí plodu v děloze. Podobně je tomu i u tzv. preeklampsie. Je to onemocnění postihující srdečně cévní systém a ledviny těhotné ženy. Může dojít k životu ohrožujícím komplikacím jak u těhotné, tak u plodu. Česká republika má naštěstí skvělou předporodní a porodní péči – patří mezi nejbezpečnější místa k porodu na světě jak pro plod, tak pro matku, a tak většinu rizik dokáže předvídat a pak úspěšně léčit. Umíme tedy s těhotenskými komplikacemi ve vyšším věku úspěšně bojovat.
Kdy je podle vás nejvhodnější věk na těhotenství z biologického hlediska?
Pokles kvality vajíček nastává kolem třiatřiceti let. Když tedy žena otěhotní poprvé do tohoto roku, tak je to v pořádku. Později už může nastat problém.
To ale neplatí vždy. Jestliže má nějaké rizikové faktory už v mladším věku – například vysoký tlak nebo cukrovku, pak jí doporučujeme otěhotnět co nejdříve. V těhotenství je pak pod dohledem lékařů, a tím se dá ovlivnit zdárný průběh gravidity. Správné načasování mateřství by se v neposlední řadě mělo dít i s ohledem na děti, které (podle provedených studií) nechtějí mít „staré“ rodiče. Důležitý je proto i psychosociální faktor.
Myslíte, že do budoucna bude přibývat starších rodiček? Že ten trend půjde stále dopředu?
Úplně si to nemyslím, dnes už se totiž začíná tento trend trochu obracet. V období po sametové revoluci měly ženy spoustu nových možností – mohly cestovat a budovat svou kariéru a těhotenství z těchto důvodů odkládaly na později. Dnes se ale ukazuje, že řada z nich už touto cestou nejde, a otěhotní za studií nebo brzy po skončení školy. Firmy jsou dnes k maminkám malých dětí také vstřícnější. Věk prvorodiček se samozřejmě už asi nikdy nevrátí na úroveň před revolucí. Domnívám se ale, že standardem bude, když většina žen otěhotní do 33 let.
A hraje v přirozeném početí významnou roli i věk muže? Například, když je mladší žena a o mnoho starší partner?
Ano, také u mužů s věkem dochází k poklesu plodnosti (klesá počet spermií), ten je ale mnohem pomalejší než u žen. Takže ve věku 40–60 let mohou být velmi dobře plodní i ve spontánních cyklech. Při využití IVF, a pokud mají mladou partnerku, se jejich spermie vpíchne do vajíčka a je „vyhráno“.
Potomci mužů, zejména nad 65 let, ale mohou mít vyšší rizika poruch autistického spektra nebo psychiatrických onemocnění. I u nich tedy platí, že je lepší mít děti dříve.
foto: Shutterstock, se svolením Martiny Novotné, zdroj: Autorský článek
