Naše babičky a prababičky žily více v souladu s přírodou a znaly její zákonitosti. Jejich myšlení a způsob života uchvátil zahradní designérku a ctitelku domácích tradic Alenu Anežku Gajduškovou. A to natolik, že dlouhá léta sbírá jejich rady a moudrosti, vydává knihy a pravidelně ji můžeme vídat v pořadu České televize Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. „Ráda oživuji staré recepty, které dnes už téměř neznáme,“ říká Alena Gajdušková, která nám prozradila například to, co je terraterapie, jak se vaří šormajzl a nebo jaké byliny si během léta připravuje na zimu.
Co naše babičky uměly a na co tedy zapomínáme?
Minimálně na to, že nejlepší zdroje jsou ty v naší blízkosti. V kuchyni hospodyňky dokázaly zpracovat veškeré potraviny beze zbytku, také uměly využívat i takzvané okrajové suroviny – kosti, natě a slupky ze zeleniny, staré pečivo, zbytky od hlavních pokrmů. Domácí vaření je šetrné k peněžence a důležité pro zdraví strávníků, protože doma připravené pokrmy nemusí obsahovat žádnou přidanou chemii. A z jednoduchých surovin se dají vykouzlit neuvěřitelné dobroty, třeba šormajzl z krup nebo brdská uhlířina.
Co je šormajzl?
Pokrm z kategorie co dům dal. Uvaří se ječné kroupy a fazole. Na sádle opečeme slaninu a cibulku a pak přimícháme kroupy a fazole. Vše osolíme a opepříme. Skvělé je na sádle s cibulkou ještě orestovat kořenovou zeleninu a vše smíchat dohromady. Kořenová zelenina pokrmu dodá šmrnc a zároveň jej odlehčí.
Vás babičkovské recepty a vaření natolik uchvátilo, že jste dokonce provozovala bytovou restauraci...
Ano, to je pravda, byla to neuvěřitelně zajímavá zkušenost. Vařila jsem právě různé zapomenuté pokrmy a musím říct, že měly ohromný úspěch. Ale momentálně se spíše věnuji kurzům vaření a pečení různého pečiva či chlebů.
Již před několika desetiletími babička vařila sirup ze smrkových výhonků, a tak jsme měli celá rodina k dispozici báječný lék na kašel. Všechny tyto zážitky se dají shrnout do univerzální poučky: příroda léčí, příroda uzdravuje, žádný případ není beznadějný.
Měly babičky pro pečení chleba nějaký fígl?
Ani ne tak fígl, spíš je hodně zajímavé, že se chleba pekl ve velkém, přibližně jednou za čtrnáct dní. Těsto se zadělávalo ve stoje ve vysoké díži i z deseti kil mouky a mísení chlebového těsta byla jedna z domácích prací, kterou vykonávali muži. A chlebový kvas se neudržoval v tekutém stavu jako dnes, ale babičky záměrně nechávaly na stěnách díže poměrně dost těsta, které uschlo, čímž se přirozeně zakonzervovalo, a před pečením se opět oživilo vodou.
Jakou nejlepší radu vám dala vaše babička?
Moje babička byla praktická a energická žena. Působila dojmem, že si dokáže poradit s každou situací. Asi proto za ní chodívali sousedé s vleklými zdravotními problémy, které odolávaly konvenční léčbě. A tak jsem se seznámila se zázračnými účinky řepíku lékařského, lnice nebo bezového octa. Již před několika desetiletími babička vařila sirup ze smrkových výhonků, a tak jsme měli celá rodina k dispozici báječný lék na kašel. Všechny tyto zážitky se dají shrnout do univerzální poučky: příroda léčí, příroda uzdravuje, žádný případ není beznadějný.
Asi je jasné, že vždy raději sáhnete po babiččiných receptech než po konvenční medicíně...
Ano, já jsem tak nějak přirozeně vstřebala možnosti domácí samoléčby. K lékařské pomoci bych se samozřejmě obrátila v případě vážných, akutních potíží, ale u běžných, nebo chronických obtíží se mi vždy osvědčily přírodní prostředky. A to nejen byliny, ale skvělá je i vodoléčba, či terraterapie. Pod tímto názvem se skrývá nejstarší léčebné umění pomocí hlíny – jílu.
Můžete nám o nich prozradit víc?
U vodoléčby se jedná o přikládání mokrých obkladů, namáčení či polévání různých částí těla, kdy díky působení vody (ochlazování či prohřívání) nebo obkladu se prokrvují tkáně, a tím dochází k ozdravným procesům. Typickým příkladem je Priessnitzův obklad při kašli, kdy se plátno namočené ve vlažné vodě a následně vyždímané přiloží na hrudník, zakryje vlněným materiálem, třeba šátkem, a nechá „pracovat“. Znamená to, že se díky působení tělesné teploty mokrý obklad nejprve zahřeje, a tím prohřeje i tkáně. Následně se ochladí, v tu chvíli, kdy obklad pocitově studí, se již musí sejmout. Tato procedura skvělým způsobem napomáhá uvolňovat husté hleny z dýchacích cest.
Co je podle vás takové top? Něco univerzálního, co by nemělo chybět v žádné domácnosti…
Já osobně si přes léto připravím zásoby bylin na běžné neduhy. Směs sušené divizny a slézu na kašel, jitrocelový sirup, echinaceovou či rakytníkovou tinkturu na virózy, lnici na případné průjmy, mátu na zažívání. A pak podle momentálních obtíží i léčiva na míru jednotlivým členům rodiny, srdečník a hloh na srdce a oběhový systém, dvojzubec na játra, propolisovou a měsíčkovou mast. A tento postup bych doporučila každému, kdo preferuje bylinkové přípravky. Připravit si vše, co bude pravděpodobně přes zimu potřeba.
To jsou tedy základní „ingredience“, které by neměly chybět v naší domácí lékárničce?
Rozhodně by v ní neměla chybět sušená nať řepíku lékařského, který je skvělý na veškeré záněty. Hojí a především čistí rány, ale i v případě zánětu v zažívacím traktu nálev z něj pomůže a uleví. Každé léto vyrábím i měsíčkovou mast, která pomáhá nejen na atopický ekzém, ale opět hojí poranění kůže a zabraňuje vzniku nepěkných jizev. Osvědčil se mi rozmarýn lékařský macerovaný v oleji. Ten používám na zatuhlé trapézové svaly či unavené nohy. Mám ve své lékárničce i dózu s kaolínem, ten používám pravidelně jako pleťovou masku a zároveň je po ruce na nečekaná tupá poranění.
Reklama
Jaké hlavní zásady bychom si od našich babiček měli vzít?
Babičky a prababičky měly dokonale zmapované okolí svého bydliště a věděly, které plané rostliny se dají využít k léčbě a které k jídlu. Samozřejmě věděly, co kdy sbírat, za jakých podmínek sušit a v jaké formě daná bylina nejlépe účinkuje.
Jaký babičkovský recept pro zdraví byste doporučila na jaro?
Skvělý způsob, jak organismu po zimě dopřát vitamíny i další bioaktivní látky, je využít první jarní rostliny. Kopřivy, popenec, řeřichu, kontryhel, bršlici, listy kokošky, krvavce nebo řebříčku zařadit do jídelníčku, ať už formou čajů, nebo zelené natě do polévky. Směs bylinek lze přidat i do nádivky, nebo z nich spolu s další listovou zeleninou připravit chutný salát. Z bršlice, nebo kopřiv se dá připravit skvělé pesto – tady pozor, kopřivu je potřeba nejprve spařit horkou vodou. Babičky vařily i různé zelené omáčky, třeba hastrmanku nebo brčálku.
Těšíte se, až se sama stanete babičkou?
Co na to říct. Navzdory věku babičkovské rady rozdávám celý svůj život, tak se pro mě asi tolik nezmění.
TIPY ALENY GAJDUŠKOVÉ
KAOLÍNOVÝ OBKLAD
Je skvělý na různé výrony či otoky po štípnutí hmyzem. Kaolín rozmícháme s trochou vody na kašičku a rovnou naneseme na otok – pozor, to platí pouze v případě neporaněné pokožky. Nebo kaolínovou kašičku naneseme na gázu či plátýnko a následně přiložíme na postižené místo. Na místě ponecháme, dokud kaolín úplně neuschne. Pak smyjeme, nebo sundáme obklad a podle potřeby znovu opakujeme.
ŠALVĚJOVÁ TINKTURA
Mnoho z nás má na zahradě rostlinu šalvěje lékařské. Pokud natrháme její lístky a necháme je tři týdny na světle macerovat v lihu, vyrobíme si šalvějovou tinkturu, kterou po naředění vodou můžeme používat jako ústní vodu, nebo kloktadlo při bolestech v krku.
LEVANDULOVÝ ZÁZRAK
Oblíbenou levanduli macerovanou ve vinném octu používáme na svědivé štípance od hmyzu. Štípanec rychleji zmizí, ale hlavně přestane hned svědit.
Více info najdete na: https://www.pozemskazahrada.cz/
foto: Se svolením Aleny Gajduškové, zdroj: Autorský článek
