Psycholožka Pavla Koucká má jakožto psychoterapeutka téma žárlivosti téměř na denním pořádku. Podle ní je tato emoce součástí přirozené lidské emoční výbavy, a to vůbec ne náhodou.
„Žárlivost má svůj smysl: vede nás k chování, které chrání pro nás důležitý vztah, a to na třech rovinách. Jednak tím, že nás nutí zůstávat v přítomnosti pro nás cenné osoby, hlídat si ji. Pak tím, že odhání soka, a nakonec manipuluje onou důležitou osobou, aby věnovala svůj čas, péči, peníze atd. nám, a ne někomu jinému,“ vyjmenovává Koucká.
„Potíž je, když to přeháníme. Když žárlíme i tam, kde to není na místě či v neadekvátní míře. Je to podobné jako s jinými emocemi: strach potřebujeme, je to ochranná emoce, ale když se naše ,bání se‘ vymkne z kloubů, trpíme úzkostnou poruchou, můžeme zažívat panické ataky atd. Podobně se může vymknout naše žárlivost a pak je to utrpení, a to nejen pro nás. V různé míře pak bývá žárlivost problematická i pro další zúčastněné osoby. Patologickou žárlivostí zaslepený člověk je v krajních případech schopen uchýlit se i k vraždě.“
Kde je ale ta hranice, kdy je to ještě v pořádku, a kdy přes čáru?
Záleží na řadě okolností včetně drobností. Závisí to na společnosti, na kultuře… a nakonec si to musí určit konkrétní pár. Co by bylo nepřijatelné u jedné dvojice, může být u druhé v pohodě. Důležité je, aby se v tom cítili oba dobře, přičemž to nemusí být ani symetrické: jeden z páru se běžně chová tak, jak by u druhého neakceptoval. Pokud to tomu druhému nevadí, není co řešit.
Nenechte se vtáhnout do výslechu. Neobhajujte se, když jste nic neprovedli.
Ta čára je tedy hranice konkrétního člověka. Například můžeme mít pár, kde muž chce ženu všude doprovázet, a jí to vadí, cítí se nesvobodná, chce občas vyrazit někam sama. Pak je to problém. Jiné ženě to ale nevadí, ba dokonce jí to může být příjemné.
Co žárlivost o člověku vypovídá? Že má nízké sebevědomí?
Ano, tendence k žárlivosti souvisí s nízkým sebevědomím, s úzkostností, s problémy s důvěrou či se sklonem k závislosti na blízké osobě.
Můžeme se žárlivost odnaučit?
Mírně zvýšená žárlivost se dá zpracovat. Dá se jít trochu proti ní, opřít se o jiné hodnoty, říct si: „Jo, vadí mi, že moje drahá polovička jede s firmou na teambuilding, ale tak to prostě je. Těší se tam a já nemám právo jí to brát. Budu to muset zvládnout.“ Opět je to v něčem podobné jako práce s úzkostí: „Bojím se chodit mezi lidi, ale nechci a nemůžu se zavřít doma.“ A tak půjdu například do školy i přes své nepříjemné pocity. Když tím projdete a zjistíte, že se nic nestalo, příště to může být o něco snazší.
U silnějších žárlivostí bych doporučila podporu terapeuta, který vám pomůže žárlivost zpracovat. Korigovat její projevy, zvládat nepříjemné pocity a porozumět tomu, proč se mi to děje. Kořeny bývají často v minulosti: v tom, co jsme pozorovali a zažívali jako malí, či ve zkušenostech ze vztahů, které jsme později sami navázali.
A co když si najdeme žárlivého partnera? I to o nás něco vypovídá?
Určitá míra žárlivosti partnera může být pro některé lidi přitažlivá, mohou ji prožívat jako důkaz lásky: chce s námi pořád být nebo nám často volá, zajímá se, co děláme, kde a s kým… Takže ano, žárlivost partnera vypovídá něco i o nás, obzvláště pokud se nám děje ve vztazích opakovaně.
Zdravý partnerský vztah se vyznačuje velkou mírou důvěry. A z lásky přejeme tomu, koho máme rádi, aby byl šťastný, i když to není zrovna s námi.
Jak se vypořádat se žárlivým partnerem?
Je třeba vyžadovat respekt ke svým právům, žárlivému chování nastavit hranice. Na druhé straně nemusíte žárlivé chování provokovat. Někdy to může být náročné vybalancovat, protože co jednomu přijde jako jeho nezpochybnitelné právo, může druhý vnímat, že je přes čáru. V takových případech bývá fajn navštívit párového terapeuta.
Kapitolou sama pro sebe je, když žárlí rodič na dítě. Co s tím?
Vlastně se dá říci, že poprvé v životě se dítě setkává se žárlivostí v trojúhelníku matka-otec-dítě. Je to logické: když ti dva byli zamilovaní a bezdětní, měli s určitou nadsázkou „jen jeden druhého“. Až z té lásky vzniklo dítě, které najednou spolyká maximum matčiny pozornosti a spoustu citu. Otec se možná cítí odstrčený, žárlí. Jak tuto žárlivost zpracuje? Zlobí se, mračí, vyčítá? Anebo to bere s pochopením a laskavě rozšiřuje vztahový svět dítěte o svou osobu? To jsou důležité zkušenosti.
Jak dítě emočně vyspívá, žárlí zase ono na otce. Je to až úsměvné, když pozorujete, jak si batole uzurpuje maminku, a tátu doslova a do písmene odstrkává. A zase: jak na takové chování reaguje máma? Jak táta? To jsou pro dítě další cenné zprávy o tom, jaké je jeho místo na světě a jak to ve vztazích funguje.
Co říkáte na tvrzení, „Kdo nežárlí, nemiluje?“
Zamilovanost bývá v určitém ohledu a do určité míry majetnická. Každého, kdo je v intenzivním vášnivém vztahu, bolí sledovat, jak partner kupříkladu koketuje s někým jiným. Zároveň však lze říci, že zdravý partnerský vztah se vyznačuje velkou mírou důvěry. A z lásky přejeme tomu, koho máme rádi, aby byl šťastný, i když to není zrovna s námi.
Jak zachránit vztah poznamenaný žárlivostí?
To je někdy těžké. Jak se vyrovnat s tím, že mě druhý neoprávněně podezírá? A co když jsem zavdala příčinu? Možná podezírá a kontroluje v nějakém ohledu oprávněně, ale já už to neunáším. Bývá užitečné rozplést a zpracovat, co se děje, kde se to ve vztahu vzalo, co je moje, co tvoje, jakou máme dynamiku. Nehledáme však viníka, ale vzájemné pochopení. Soustředíme se na to, co kdo potřebuje, zda je to kompatibilní a jak toho dosáhnout. Žárlivá ublížení zpracováváme podobně jako jiná zranění ve vztazích. Léčivé bývá porozumění a lítost toho, kdo ublížil.
Související…
Reklama
Můžete na závěr přidat několik rad, jak se zbavit nadměrné žárlivosti?
- Přijměte, že váš partner nemůže za vaše neblahé zkušenosti z předchozích vztahů.
- Uvědomte si, že přílišnou žárlivostí partnera ve skutečnosti odháníte.
- Vězte, že vztah potřebuje dýchat: abyste mohli mít radost ze setkání, musíte se nejprve vzdálit. Partnerovi proto v oddálení nebraňte, snažte se najít způsoby, jak to zvládnout.
- Pracujte na blízkosti s partnerem — dotýkejte se, dívejte se mu do očí, buďte otevření, zajímejte se. Posilujete tím důvěru a vzájemné pouto. Dbejte ovšem na to, aby šlo z vaší strany opravdu o zájem, nikoli o křížový výslech vedený obavami.
- Pracujte na sobě, na své odolnosti, sebepoznání a sebevědomí; řešte svou úzkostnost. To vám usnadní všechny předchozí body.
- Pokud již vaše žárlivost otřásla vztahem a partner například vidí podezření i tam, kde není, nebo si nejste jisti, co je zdravé, a co už ne, může být vhodné navštívit společně párového terapeuta.
A nějaké rady, pokud nás trápí žárlivý partner?
- Zamyslete se nad tím, zda má důvod žárlit. Pokud jste nevěrní, nedivte se. Pokud důvod k žárlení byl, a již není, buďte tolerantnější a dopřejte partnerovi čas, aby vám opět mohl začít důvěřovat. Pokud důvod k žárlení není, dávejte partnerovi zpětnou vazbu, chraňte si své hranice a nenechte se omezovat.
- Vězte, že lustrování mobilu není v pořádku.
- Zákazy či příkazy, zda a kam můžete jít či s kým se bavit, nemají v rovnoprávném partnerském vztahu co dělat.
- Vaše oblečení je vaše záležitost. Partner vám může říci, co se mu líbí, ale ne určovat, co si vezmete na sebe.
- Máte právo na čas bez partnera.
- Nenechte se vtáhnout do výslechu. Neobhajujte se, když jste nic neprovedli.
foto: Se svolením Pavly Koucké, zdroj: Autorský článek
