Od malička ji to táhlo k přírodě. I proto se Nikola Gavendová rozhodla pro studium ekologického zemědělství. Přestože má spoustu koníčků, nejvíce volného času věnuje farmě, kde mimo jiné chová a zachraňuje vysloužilé slepice (@vejcezkurniku, vejcezkurniku.cz).
„Chovu slepic se věnuji od dvanácti let, kdy jsem hledala způsob, jak sehnat peníze na nákup sladkostí, jelikož mi je rodiče odmítali kupovat. Na brigádu jsem nemohla, a tak mě napadlo, že chovem slepic a následným prodejem vajíček po sousedech a známých na vesnici si určitě vydělám dost na to, abych uspokojila svou závislost na cukru,“ směje se oddaná chovatelka. „Slepice jsme do té doby nikdy neměli, měla je ale prababička, která mě v dětství často hlídala. Pomáhala jsem jí je pouštět a zavírat, vyměňovat jim seno, ale také sbírat vajíčka (to mě bavilo ze všeho nejvíc). Vždy jsem natěšená přiběhla do kurníku a těšila se, kolik vajíček tam asi bude!“
Dá se říct, že záchrana slepic je vlastně životní styl?
Určitě je záchrana slepic součástí životního stylu, který se týká udržitelnosti. Kdybych to měla shrnout, nemyslíme si, že nějak radikálně změníme svět. Je ale důležité, že každý z nás udělá něco málo, co je v jeho silách, počínaje tříděním odpadu, přispěním peněz na dobrou věc, „záchranou“ zvířat atd. Lidé díky tomu mohou vyjádřit svůj zájem o welfare zvířat.
Slepička vykoupená z velkochovu.
Pár let zpátky to byla vcelku ojedinělá záležitost, dnes se tomu věnuje mnoho spolků.
Upřímně, neznám všechny organizace, které se tímto a podobnými věcmi zabývají, ale myslím si, že to souvisí s širšími společenskými trendy, kdy se lidé zkrátka víc zajímají o svět okolo sebe a o věci, které „přesahují“ jejich každodenní život.
Smysl je asi jasný. Ale můžete přiblížit, co přesně znamená adopce slepic?
Adopce slepice dává možnost lidem zachránit slepičku z velkochovu a dát jí tak šanci na lepší život. Slepice z klecových chovů neznají trávu, slunce a jsou potlačovány jejich přirozené projevy. Žijí v malém uzavřeném prostoru klece, kde je jim uměle vytvářen den i noc, aby snesly co nejvíce vajec.
Slepice jsou lehce ochočitelné, pamatují si tváře i hlasy.
My slepičku vykoupíme a umístíme ji do volného výběhu, kde se naučí hrabat, zobat a popelit, jak je jí vlastní. Je dost možné, že lidstvo za několik desítek let bude velmi obtížně chápat, jak je možné, že jsme byli schopni chovat stamiliony zvířat v klecích, de facto je trápit. Může to být podobné, jako se dnes lidstvo dívá na otroctví a vše s ním spojené.
Jak to vlastně funguje? Velkochovy pravidelně vyřazují slepice?
Ano, velkochovy vyřazují slepice pravidelně, většinou když dosáhnou 1,5 roku věku. V tomto období totiž klesne jejich produkce vajec a to je pro velkochovy z ekonomického hlediska neatraktivní. Obměna je rozdělena na etapy. Tedy obměňuje se vždy část chovu, aby byla produkce kontinuální, protože u nových slepic může nějakou dobu trvat, než začnou snášet. Proto je možnost vykoupit slepice víckrát do roka. Jedná se o hybridní plemeno, které vzniklo křížením dvou či více čistokrevných plemen. Tyto slepice jsou speciálně vyšlechtěny pro větší snášku.
Co se děje s těmi, které nikdo neodkoupí?
Když slepice nikdo neodkoupí, jejich další cesta vede z klecí přímo na jatka. I přesto, že může mít před sebou klidně další čtyři roky života. Slepice po výkupu nepřestane vejce úplně snášet, snáší dál, jen v menším množství. Poté, co se adaptuje na přírodní podmínky, je opět schopna snášet pravidelně, zejména v jarním a letním období. Dá se říct, že poté, co se vzpamatují z přechodu z klece na volný výběh, se snáška stabilizuje, dokud nezestárnou. Pak už vajíček jen ubývá, ale i přesto je u nás necháváme dožít. Bereme to tak, že to nejhorší už mají za sebou a zaslouží si odejít přirozeně.
Kdy je nejvhodnější slepice adoptovat? Ve kterém ročním období?
Nejvhodnější období pro výkup z klece je od dubna do konce srpna, možná ještě první polovina září, záleží na teplotách. Slepice z klecí bývají většinou vyčerpané a holé, proto je pro jejich výkup ideální teplé období, aby měly prostor na adaptaci a růst peří (což je sice otázkou několika týdnů, ale tento proces vyžaduje velké množství energie, proto se slepicím dokonce úplně pozastaví snáška). Kdybychom je vykoupili v zimě, chladné počasí by určitě nezvládly.
Je dost možné, že lidstvo za několik desítek let bude velmi obtížně chápat, jak je možné, že jsme byli schopni chovat stamiliony zvířat v klecích, de facto je trápit. Může to být podobné, jako se dnes lidstvo dívá na otroctví a vše s ním spojené.
Jak zvládají přechod?
Zpočátku jsou zmatené, neznají výběh, denní světlo, neumějí hrabat. Dáváme je k ostatním slepicím, které byly osvobozeny z klece už dříve. Nejprve se rozkoukávají, zjišťují, kde je voda, potrava a budují si hierarchii. Někdy musí projít ostrým bojem, aby upevnily své postavení ve slepičí společnosti. Po pár týdnech jim doroste peří a po pár měsících nejde poznat, že strávily rok života v kleci.
Kolik jste jich už zachránila?
Za celou dobu je to těžké říct. Část svého hejna jsem z těchto chovů doplňovala skoro každý rok od doby, co se slepicím věnuji. Určitě je to v řádu stovek. Nutno ale dodat, že můj projekt původně nebyl postaven na adopcích, ale na běžném farmaření.
Lidé je u vás můžou adoptovat podobně jako v zoo, že? Jak to funguje?
Ano, je to podobné. Lidé si adoptovanou slepičku mohou pojmenovat, dostanou adopční certifikát se jménem slepičky + její fotku a za měsíční poplatek 300 Kč je jim doručeno 20 ks vajíček každý měsíc. Abychom slepičky poznali, mají kroužky se jmény. Zasíláme i fotky slepiček s odstupem času, ale o ty je lepší, když si každý zvlášť napíše.
Co vás na slepicích tak uchvátilo?
Vše. Slepice jsou pro mě taková terapie, stačí si k nim jen sednout a sledovat je. Jsou to tak obyčejní, ale zároveň nevšední tvorové. Mnoho zdrojů uvádí, že se jedná o nejbližší příbuzné dinosaurů, a ani se nedivím. Jsou to všežravci, po kterých nezbyde ani drobek. Snědí trávu, ale i maso. Když na to přijde, jsou schopny se sníst navzájem. Máme štěstí, že jsou tak maličké, být větší, určitě by nás měly pod palcem!
Většina lidí je má jako prostředek pro vejce a maso. Pro vás jsou to kamarádky…
Ano, to je pravda, na druhou stranu vnímám a nechci měnit to, že kromě produkce vajec je jejich dalším hlavním produktem také maso. Nebojuji s tím, spíše se mi jedná o to, jaký život zvířata prožijí.
Slepice z klecí bývají většinou vyčerpané a holé, proto je pro jejich výkup ideální teplé období, aby měly prostor na adaptaci a růst peří. Kdybychom je vykoupili v zimě, chladné počasí by určitě nezvládly.
Kolika let se ty vaše dožívají? Je to jiné než ve velkochovu?
Mám pár desetiletých slepic, většinou jsou to speciální plemena jako „chlupaté“ hedvábničky, nebo Ayam cemani, které jsou celé černé včetně hřebínku, nohou, kůže i kostí, jen vajíčka snáší krémová. Slepice se v dobrých podmínkách mohou dožít vysokého věku. Nejstarší slepice na světě, která letos zemřela, se dožila téměř 22 let.
Roli hrají podmínky, zdravotní stav, ale i plemeno. My chováme kromě adopčních slepiček také další plemena, která nám umožňují vykrývat produkci a která nám zároveň barevnou paletu vajíček zpestřují. Zelená vajíčka snáší plemeno Araucana, čokoládově-hnědou barvu mají vajíčka maransek a bílá snášejí leghornky. Tyto „produkční“ slepice po cca třech letech nabízíme k odkupu.
Může se stát slepice domácím mazlíčkem?
Bezpochyby! Zaznamenala jsem, že je to trendem i na instagramu. Je spousta lidí, kteří mají slepici jako domácího mazlíčka. Slepice jsou lehce ochočitelné, pamatují si tváře i hlasy. Mám kamarádku, která si takto od kuřátka vychovala kohoutka. Má ho asi pět let, chodí jak po venku, tak po domě a dělá jí společnost, kamkoliv jde.
Prý existuje i oblečení pro slepice. A není to vtip. Má to smysl?
Pokud je to za účelem pobavení, např. na vtipnou fotku – je to fajn, ale osobně si myslím, že slepice oblečky nepotřebují, mohou je omezovat. Slepice se rády protahují a popelí, proto pro ně nemusí být oblečení příjemné.
Slepičku můžete adoptovat, nebo si koupit vejce na webu: vejcezkurniku.cz
Aktuální výprodeje slepic najdete například zde: https://www.facebook.com/slepicevnouzi/
Reklama
foto: Se svolením Nikoly Gavendové, zdroj: Autorský článek
