„Pořád jsem si myslel, že se prosázím zpátky, ale už mi ani nikdo nechtěl půjčit. Dluhy za mě platila máma. Kdo nezažil, nepochopí,“ říká v rozhovoru pro Flowee Petr Sýkora.
Co je na gamblerství nejhorší?
Když mu opravdu propadnete, tak žijete prakticky jen v bublině sázek. Nezajímá vás, jestli svítí sluníčko, nebo prší, nezajímá vás vlastně nic kromě sázek. Ničí vám to reálný život a život vašich nejbližších. Sázení mi poničilo osobní život. Ale musím říci, že moje máma i moje žena se mi snažily všemožně pomoci, a to nejen penězi, ale prakticky nevěděly jak.
Kdy jste poprvé začal hrát hazardní hry?
Asi první zkušenosti s hazardem jsem získával někdy v sedmnácti letech, kdy jsme pátky a soboty začali s kamarády chodit na jedno a u toho jsme hráli karetní hry všeho druhu … oko, gotes, poker, hromádky … a obírali jsme se sami mezi sebou. Je mi padesát a tak jsem začal někdy před třiceti dvěma lety.
A pak přišlo na řadu kasino?
K tomu jsem se propracoval postupně, hřebíček do rakve byly ale sázkové kanceláře a online sázení.
Někdy jsem vyhrál i 400 tisíc. Ale bylo mi to málo, tak jsem to znovu prosázel. Ale znám jednoho, který vyhrál milion a půl, a taky to prosázel a stal se z něj taky gambler.
Jaká byla vaše první velká výhra?
Sto tisíc korun, právě v kasinu. A to bylo vlastně neštěstí. Hraní je sice většinou jen velký stres a do zábavy to má daleko, ale tenkrát to byl super pocit, který se později již nikdy nedostavil, i když jsem vyhrával třeba i víc, ale spíše to bylo naopak, spíš jsem pak jen prohrával.
Jaké byly nejvyšší částky výher i proher?
V posledních hravých zlobivých letech třeba i 300 tisíc prohra. A to jsem pak šel do banky, půjčil si a znovu to prohrál. Někdy jsem naopak vyhrál i 400 tisíc. Ale bylo mi to málo, tak jsem to znovu prosázel. Ale znám jednoho, který vyhrál milion a půl, a taky to prosázel a stal se z něj taky gambler.
A prohrál jste celkem kolik?
Pět milionů korun a majetek k tomu, dům, garáž, chatu, motorku a auto. Ale přesná částka je nedohledatelná. Samozřejmě jsem si časem začal i půjčovat. V bankovních i nebankovních společnostech.
Měl jste oblíbená kasina?
Úplně oblíbená ne, ale to první jsem rád měl, dokud se mi tam dařilo, chovali se ke mně jak k celebritě. Vítali mě jak prezidenta. Postupem času jsem raději přešel na online sázení.
Kdy jste si uvědomil, že máte problém?
Když jsem začal prodávat svůj majetek. Nevěděl jsem ale, co mám dělat. Dlouho jsem nechtěl podstoupit léčení, na léčebnu jsem zkrátka nevěřil. Hlavně jsem si nepřiznával, že jsem závislý. Já jsem si říkal, že nepotřebuji hrát, že chci jen svoje peníze. Ale pak na léčení došlo.
A tam se dělo co?
Šel jsem na měsíc do Psychiatrické léčebny Horní Beřkovice, oddělení 7C, tedy léčba závislostí všeho druhu, alkoholici, feťáci. Gamblerů tam bylo poskrovnu. Bral jsem to tak, že tonoucí se stébla chytá. Ovšem jak jsem předpokládal, žádné překvapení mě nečekalo ani v léčebně a sázel jsem prakticky i z léčebny, sázel jsem tam online. Prostě prášek na gamblerství neexistuje, až ho někdo objeví, dostane nejspíš Nobelovu cenu.
Je to jako s abstinujícím alkoholikem či narkomanem, je to prokletí do konce života. A nebudu si lhát do kapsy. Občas se najde chvilka, kdy mě svrbí ruka na online sázení.
A to vám vůbec léčebna nepomohla?
Utřídil jsem si tam myšlenky, uvědomil jsem si, co chci, a co nechci. Původně jsem tam ani nechtěl, dostala mě tam máma. Měsíc jsem měl čas přemýšlet sám o sobě. Seděli jsme v kroužku, přesně tak, jak to znáte z televize, a druzí mi radili, co mám dělat, a to mi vadilo. Že někdo, kdo neví, co se sebou, radí mně. Raději bych rady od doktorů.
A co vám radili ti ostatní?
No nic moc, vlastně si mysleli, že jejich problém je větší.
A co se vám tedy honilo hlavou?
Jak jsem to celé zničil a jak jsem ublížil své ženě.
Kdy ona přišla na to, že máte problém?
Brzy, já se vždy přiznal. Poplatily se dluhy a bylo vše dobré, ale já to zase udělal. Tak se se mnou rozvedla, ale jen papírově kvůli tomu, aby nám nesebrali to málo, co zbývalo.
Ale nakonec jsem díky rodině přestal, bez ní bych nejspíše byl už na druhém břehu.
Co vám ještě pomohlo?
Že jsem si zařídil blokaci na Ministerstvu financí. To znamená, že mám zakázán vstup do všech kasin i sázkových kancelářích včetně online sázení. To si může zařídit kdokoli. Stačí vyplnit na stránkách Ministerstva financí formulář. Ta blokace je na rok a po roce ji můžete zrušit, ale to já neplánuji, fakt je to jediné, co pomůže.
Jak dlouho už nesázíte?
Nyní jsem ve fázi pokorného abstinujícího gamblera a nesázím. Je to rok, co jsem úplně čistý.
Napsal jste o svém prokletí autentický román Diagnóza gambler, bylo těžké jít s kůží na trh?
Bylo to těžké. O mém sázení skoro nikdo nevěděl. Ale prostě už to ze mě muselo nějak ven. Chtěl jsem knížkou varovat před nebezpečím sázení všeho druhu ostatní a taky jsem potřeboval pojmenovat moje pocity.
Tuhle mou krutou diagnózu jsem si zatím asi nedokázal odpustit. I kvůli těm lidem, kterým jsem ublížil.
Psal jste podle pravdy?
Ano, odkopal jsem se velmi a to jsem dost uzavřený člověk. Dneska bych ji sice už napsal jinak, ale stejně jsem rád, že jsem do toho šel.
Jaké byly ohlasy čtenářů?
Celkem pozitivní. Kupodivu jsem nezaznamenal žádné nenávistné komentáře a negativní kritiku, i když jsem ji očekával. Ozvali se mi i lidé, co prožili něco podobného, ať už sami osobně, nebo někdo z jejich rodiny či blízký, protože gamblerství neničí jen samotného hráče. Trpí pochopitelně i jeho rodina.
Takže si k vám chodí pro radu ti, kteří mají stejný problém?
Sem tam se na mě obrací lidé, kteří sami nebo jejich blízcí mají tento problém, a rozebírají to se mnou i chtějí radu, jak z toho ven, ale univerzální rada neexistuje. Ani žádný prášek, bohužel.
Ale něco jim radíte, ne?
No tu blokaci na Ministerstvu financí, i když jako vše na světě se to dá obejít. Já si vlastně netroufnu radit. Člověk musí hlavně chtít.
Reklama
A budete psát další knihu?
Mám rozepsané pokračování, ale po peripetiích s vydáním první knížky nevím, zda to chci absolvovat znovu. Není těžké knihu napsat, ale vydat je těžší. Dlouho jsem hledal možnosti vydání.
Můžete o sobě říct, že jste vyléčen?
Moje knížka má trochu otevřený konec, neboť gamblerem jsem zůstal a budu do smrti, byť nyní abstinující. Je to jako s abstinujícím alkoholikem či narkomanem, je to prokletí do konce života. A nebudu si lhát do kapsy. Občas se najde chvilka, kdy mě svrbí ruka na online sázení.
Odpustil jste si?
Tuhle mou krutou diagnózu jsem si zatím asi nedokázal odpustit. I kvůli těm lidem, kterým jsem ublížil.
foto: Se svolením Petra Sýkory, zdroj: Autorský článek
