Proč jsou ženy v životě nespokojené? „Je to koktejl rodových programů, kódů a přesvědčení. V praxi jsem si všimla, že kořeny nespokojenosti jsou také v traumatickém porodu, kterým žena prošla,“ říká snová koučka a spisovatelka Kateřina Rae, která si založila web Spokojená žena a napsala stejnojmennou knihu.
„Spokojenost se v dnešní době stala cenným a pro mnoho žen těžko dosažitelným stavem bytí. Proto jsem se rozhodla udělat vše, co je v mých silách, abych ženy na cestě za spokojeností podpořila. Díky tomu, že jsem sama prošla náročnými životními etapami (anorexie, bulimie, deprese, znásilnění, drogy...), a povedlo se mi z nich naprosto vystoupit, cítím v sobě určitou touhu posvítit na cestou těm, kteří také prožívají těžké stavy jako já tenkrát. Chci být majákem, který říká: „Podívej, když jsem já mohla, můžeš i ty.“
Zmínila jste, že ženy jsou v životě nespokojené kvůli rodovým programům a přesvědčením. Můžete uvést nějaké příklady?
Když se rozvedou rodiče a matka zůstane s dětmi sama, potřebuje zastat i roli otce a tím pádem v sobě pěstuje nerovnováhu a také určitý vztek na muže. No a pak je její dcera věčně nespokojená v partnerství. Buď nemůže partnera najít, anebo když ho má, má neustále pocit, že není dost dobrý, cítí strach z opuštění. Zároveň se honí za kariérou, touží si vydělat dostatek peněz, aby byla soběstačná a muže nepotřebovala.
Jelikož žena není biologicky nastavená na to chovat se jako muž, často toto jednání pak doprovází různé druhy gynekologických či autoimunitních potíží. Typické jsou například problémy s početím či bolestivé menstruace nebo dysfunkce štítné žlázy.
Další příklad může být žena, která je pyšná, nekompromisní, tvrdohlavá, jde si za svým cílem, je ke svému okolí nevlídná. Když se s touto ženou začneme bavit, zjistíme, že její maminka či babička byla ještě mnohem tvrdší než ona sama, a tak jasně chápeme, proč si nese tento vzorec dál a chová se tak, jak se chová. Za každým z nás stojí příběh, který není vidět.
Co podle vás dnešní žena ke spokojenosti potřebuje?
Každá něco jiného, ale všeobecně cítím, že se jako ženy potřebujeme zastavit a navnímat si, kdo jsme, odkud jsme přišly a kam kráčíme. Pochopit, proč se chováme tak, jak se chováme, na základě naší historie. Potřebujeme si uvědomit, co už nemusíme žít a co můžeme pustit. Co je dnes naše role ve společnosti a v rodině. Definovat si, díky čemu se cítíme spokojené a co chceme předat dalším generacím. Právě proto pro ženy pravidelně organizuji jednak večerní, tak celodenní a víkendové akce, kde se mohou ponořit do sebe a zároveň skrze rituály a jemné vedení objevit odpovědi nejen na tyto otázky.
Mnoho žen se snaží pracovat na své ženskosti. Co si o tom myslíte? Není nám přirozená?
Když se podíváme do naší historie, uvidíme, že ženy to neměly ve společnosti snadné. Vlivem válek se musely naučit zastat obě role při výchově dětí, často na celou domácnost zůstávaly samy. Zároveň když se podíváme ještě hlouběji do historie, uvidíme, že ženy neměly přílišnou svobodu a musely se podřizovat rozhodnutím, která za ně dělal někdo jiný, ať už rodiče, nebo manžel.
Díky tomu si ženy vypěstovaly různá nezdravá přesvědčení, která jim zajistila přežití. Například: Jsem na všechno sama, muž mě opustí, jsem lepší než muži, život není bezpečný, život je nepřátelský, život je tvrdý, a tak i já potřebuji být tvrdá a silná, potřebuji se chovat i jako žena, i jako muž, což se čím dál víc projevuje u mladé generace, kdy si mnoho jedinců přeje být nepohlavních. Přestože tedy dnes žijeme ve svobodné době, která ženám hodně přeje, zmiňovaná stará přesvědčení přetrvala v ženském nevědomí dodnes.
Jak mohu v sobě najít ženskost?
Ženskost v sobě máme každá už jen tím, že jsem v ženském těle. Často nám v prožívání naší ženské podstaty brání různé naše strachy, které jsou vybudované na základně buď naší životní zkušenosti, tzn. nebylo to pro nás bezpečné, nebo na zkušenosti našich předkyň, které do nás tyto strachy otiskly.
V oblasti seznamování vždy doporučuji se zaměřit na vztah se svým vnitřním mužem, protože právě nevyzrálé vnitřní mužství k nám nemusí pouštět partnera, jelikož ho bere jako svého protivníka, má tendenci s ním bojovat a právě tyto boje jsou častou příčinou konce partnerství.
Ztrácíme ženství i kvůli tomu, že se snažíme vyrovnat mužům? Škodí nám feminismus?
To, že se ženy snaží vyrovnat mužům, je přirozený vývoj osvobození se, který potřeboval nastat. Jelikož žena není biologicky nastavená na to chovat se jako muž, často toto jednání pak doprovází různé druhy gynekologických či autoimunitních potíží. Typické jsou například problémy s početím či bolestivé menstruace nebo dysfunkce štítné žlázy.
Proto ano, snažit se vyrovnat mužům byla pro naše předkyně ta nejlepší cesta, za kterou opravdu zaplatily krví. Dnes už však nemusíme takto tvrdě platit a můžeme se opět nadechnout do naší ženské podstaty.
Může být fakt, že nejsme dostatečně ženské, i příčinou rozpadu našich partnerských vztahů?
Dnes se děje zajímavý jev a to, že muži začínají mít více ženské energie než ženy, a tak se setkávám při terapiích s páry, které právě mají prohozené kvality a potřebují se polarizovat nazpět, což není vždy lehký proces, a může trvat i několik let.
Hlavní příčina rozpadů vztahů je, že díky zrcadlení, které nám parter poskytuje, můžeme narazit na určitá traumata, která mají velkou sílu. Když jim propadneme, nemusí to být pro druhého partnera přijatelné. Pokud víme o svých stínech a bolestech a procházíme s partnerem cestu rozvoje společně, pak i to, že nemám v sobě příliš probuzenou ženskou energii, nemusí být překážkou, protože právě díky tomuto partnerství ji v sobě mohu nechat rozvinout.
Příčinou mužské nespokojenosti je často jejich nespokojená žena, protože muž má přirozenou touhu svou ženu uspokojit.
Zmiňovala jste problém prohozených polarit. Jak to lze konkrétně v partnerství řešit?
Většinou se za touto depolarizací ukrývá obrovský hněv na opačné pohlaví, který je potřeba se naučit bezpečně projevit. Postupně potřebujeme vybudovat důvěru, že jsem v bezpečí s opačným pohlavím, a integrovat vztah naší vnitřní ženy a vnitřního muže.
Pamatuji si na pár, který byl krátce po porodu první dcery. Ta jim celý proces zvědomila, jelikož doposud jejich depolarizaci nebylo třeba řešit a nebyla příliš projevená, ale v momentě, kdy si muž měl stoupnout do role otce a tím pádem zajišťovatele a ochránce rodiny a žena do role matky a pečovatelky, začali narážet na velké nekomfortní pocity uvnitř sebe, začínali spolu bojovat a jejich manželský život se začal hroutit.
Jaké ženské kvality bychom měly rozvíjet v oblasti seznamování a proč?
V oblasti seznamování vždy doporučuji se zaměřit na vztah se svým vnitřním mužem, protože právě nevyzrálé vnitřní mužství k nám nemusí pouštět partnera, jelikož ho bere jako svého protivníka, má tendenci s ním bojovat a právě tyto boje jsou častou příčinou konce partnerství. Takže kultivace vnitřního muže.
Obrací se na vás i muži, kteří chtějí pochopit, jak učinit ženu šťastnou?
Obrací se na mě hlavně páry anebo samostatní muži pro pomoc v jejich životech. A právě mnohdy příčinou mužské nespokojenosti je jejich nespokojená žena, protože muž má přirozenou touhu svou ženu uspokojit.
Reklama
Jakou radu byste dala své dceři?
Výchovu dvouleté Isabell Nataly si obzvláště vychutnávám a můžu říci, že opravdu cítím, že je to jiné než u mých dvou synů. Věřím, že různých rad jí za život dám mnoho. Ze srdce bych si však přála, aby dokázala žít z vlastního pramene, osvobozená od rodových mentálních přesvědčení. Teď ji nejčastěji radím, jak se stabilizovat, když se bojí. Dávám jí ruku na srdce a šeptám do ouška: „Vnímej, jak buší a tepe, vnímej svůj dech a věř, že jsi stále v bezpečí.“
Jaké největší mýty o tom, co znamená být ženou, ve společnosti kolují?
90x60x90. Štíhlé nohy, útlý pas, dlouhé vlasy, velká prsa. Nutnost rodit.
foto: Se svolením Kateřiny Rae, zdroj: Autorský článek
