Za svou bezmála čtyřicetiletou kariéru přivedl na svět kolem deseti tisíc dětí. Sám je aktivní sportovec, dvojnásobný mistr ČSSR v lehké atletice, mnohonásobným medailistou ČSSR a ČR na tratích 100, 200 až 400 metrů. Nejen proto profesora MUDr. Antonína Pařízka, CSc., ke svému porodu volají vrcholové sportovkyně.
Porod je sportovní výkon. A trénovaná žena by tedy měla být lépe připravena, je to tak?
Spontánní porod je pro ženu fyzickou i duševní zátěží. Ne nadarmo se v angličtině porodu říká labour–práce. Dobrou zprávou ovšem je, že se na tuto zátěž po celou dobu těhotenství tělo ženy připravuje. Dnes je již prokázána celá řada fyziologických změn organizmu těhotné ženy, které jí pomáhají se na tuto námahu připravit. Je například prokázána vyšší tvorba endorfinů, endokanabinoidů a některých hormonů steroidní povahy (progesteronového původu), které pomáhají rodící ženě vlastní, tedy přirozenou cestou, zvládnout porodní stres.
Ale říká se, že když to ženy se sportem přehánějí, mívají těžší průběh porodu. Je to pravda? A čím to je? Třeba mají extrémně silné břišní svaly?
I v těhotenství platí, že se nic nemá přehánět. Těhotenství je pro ženy krajně nevhodné období pro začátek pohybové aktivity, zejména ve smyslu posilování. Posilování břišních svalů by až tak nevadilo, spíše naopak. Ale co určitě vadí, je nadměrné posilování pánevního dna. Svalstvo pánevního dna je totiž součástí porodních cest (odb. měkké porodní cesty), a pokud dochází k jeho nadměrnému posilování, může bránit hladkému průchodu dítěte, dosud ještě plodu.
Traduje se, že těžké to mají jezdkyně na koních, je to tak?
Jezdkyně na koních bohužel skutečně často obtížně vaginálně rodí, protože vlivem udržování rovnováhy při jízdě na koni mají pánevní dno více zpevněné.
Jsou sporty, které žena může provozovat po většinu svého těhotenství, například plavání, golf, ale i některé běžecké atletické disciplíny a třeba běh na lyžích.
Které další sporty jsou v tomto ohledu nevhodné?
To je široké téma. Nelze generalizovat, ale obecně jsou škodlivé sporty, které nějakým způsobem nadměrnou fyzickou zátěží a nakonec i duševně ovlivní sportující dítě, posléze dospělou ženu. Typickým příkladem může být gymnastika, umělecká, ale zejména sportovní gymnastika. Malé holčičky jsou nadměrně přetěžovány, v případě třeba krasobruslení mají pravidelné tréninky od časného rána, nakonec dosahují nízkého vzrůstu a mnohdy trpí poruchou menstruačního cyklu a jinými neduhy, které se negativně mohou podepsat na jejich pozdější reprodukci.
Extrémním příkladem jsou sporty, kde není lékařská a zejména antidopingová kontrola, jako jsou dnes vzpěračky, boxerky, kulturistky a podobně. Ať se každý podívá na poslední olympiádu, příkladů tam bylo více než dost.
V samotném období těhotenství musí být žena zvlášť opatrná. Čemu se vyvarovat, pomineme-li už zmíněné extrémy?
Rizikové jsou všechny sporty, při kterých hrozí poranění těhotné ženy a s tím související riziko mechanického inzultu (poškození, pozn. red.). Dále sporty, které vysilují ženu natolik, že nastanou změny jejího metabolismu, zejména nadměrná tvorba kyseliny mléčně (odb. laktát), což může mít negativní vliv na plod.
Pro tělesnou aktivitu a sport v těhotenství platí některá omezení a doporučení:
→ necvičit a netrénovat až do úplného vyčerpání,
→ zvýšená tělesná teplota v důsledku námahy nesmí překročit 38 °C,
→ výkon nesmí vyvolat oběhové selhání – projeví se jako »černo před očima«,
→ výkon nesmí vyvolávat dlouhodobé zvyšování nitrobřišního tlaku a být podmíněn zadržováním dechu – snižuje se tím průtok krve dolní polovinou těla a zhorší se krevní zásobení plodu okysličenou krví,
→ nesmí docházet k prochlazení a provlhnutí, zvláště za větrného počasí, pro nebezpečí zánětu močových cest,
→ rizikový je dlouhodobý pobyt ve vysokohorském prostředí nad 2500 m n. m.,
→ nesmí být riziko pádů a nárazů, které by způsobily zranění břišní dutiny, zhmoždění břišní stěny, např. při sjezdovém lyžování,
→ každé zranění, které je léčeno podáváním léků, může ohrozit plod.
Kde je zdravá hranice?
Hranice je velmi individuální. Těhotná žena by měla být informována, že pro její organismus je nejvhodnější začít s pohybovou aktivitou ještě před samotným těhotenstvím. Na druhé straně jsou sportovkyně, které sportují během celého těhotenství téměř do porodu.
To je samotný porod. Jaká je potom rekonvalescence u extrémních sportovkyň?
Vrcholové sportovkyně zvládají obvykle velmi dobře poporodní období a návrat do normálu bývá obvykle rychlejší. Byl jsem u porodu vynikajících atletek, které krátce po svém porodu splnily nejen přísné mezinárodní limity (samo o sobě velký úspěch), ale nakonec se dokonce probojovaly do finále svých soutěží na olympijských hrách.
Co tedy dělat, když žena opravdu velmi sportuje a otěhotní? Může učinit nějakou změnu, aby byl porod lepší? Těžko přestane se sportem...
Záleží na druhu sportu a třeba i konkrétní sportovní disciplíně. Jsou sporty, které žena může provozovat po většinu svého těhotenství, například plavání, golf, ale i některé běžecké atletické disciplíny a třeba běh na lyžích.
Svalstvo pánevního dna je totiž součástí porodních cest (odb. měkké porodní cesty), a pokud dochází k jeho nadměrnému posilování, může bránit hladkému průchodu dítěte, dosud ještě plodu.
Jak dlouhý je obvyklý porod?
Délka porodu je velmi individuální, ale obecně záleží, pokolikáté žena rodí, a dále na jejím věku. Normální porod trvá v průměru u prvorodiček 13–16 hodin, otvírací I. doba porodní (10–12 hod.), vypuzovací II. doba porodní (1–2 hod.) a porod placenty, tedy III. doba porodní (do 1 hod.), u vícerodiček bývá porod zhruba o pětinu času kratší. Možná pro někoho paradoxně starší ženy obvykle rodí rychleji, ale bohužel u nich zhruba třikrát častěji nastává vážnější poranění měkkých porodních cest, včetně poranění svalstva pánevního dna.
S jakým největším předsudkem jste se dosud ve své praxi setkal?
Největším předsudkem jsou dnes názory, že těhotenství a porod jsou natolik přirozené procesy, že žena nejlépe pozná, co se v jejím těle odehrává, a že tedy není nutné pro místo porodu volit porodnické zařízení se zázemím, které umožňuje rychlý zásah v případě ohrožení zdraví matky nebo plodu/ů lékařem. Mnohdy minuty rozhodují o zdraví, nebo dokonce životě dítěte.
Přeceňování biologických procesů pak mnohdy vede k potlačování preventivních postupů, nebo dokonce léčebných zákroků v průběhu těhotenství a porodu. Přitom z hlediska vývoje člověka tomu není tak dávno, kdy bez dnes používaných preventivních postupů umírala třetina dětí do pěti let svého života a přeživší si často z „bezzásahového“ antenatálního a peripartálního období (předporodní a porodní období, pozn. red.) odnášely následky do celého svého života. Ještě i v současné době jsou na naší planetě místa, kde tomu tak je (rovníková Afrika, některé země Asie a Latinské Ameriky).
Porodnictví se rychle vyvíjí. Jaké jsou novinky?
Rozvíjejí se nové metody z hlediska predikce komplikací, které mohou nastat zejména v posledním trimestru, jako například vysoký tlak (odb. hypertenze) či preeklampsie (vysoký tlak se ztrátou bílkovin do moči) nebo předčasný porod. Pokud jsou predikční testy pozitivní, máme dnes již celou řadu možností, jak konkrétní riziko, které může na zdraví, nebo dokonce na životě ohrozit matku nebo dítě, pomocí prevence oddálit nebo eliminovat. Rozvíjí se diagnostika nepravidelností plodu a uložení placenty s použitím stále zdokonalovaných přístrojů. Zkvalitňuje se neonatologická péče, zejména o předčasně narozené děti. Zlepšují se metody analgezie, anestezie a intenzivní péče. Prohlubuje se informovanost těhotných nejenom o vlastním těhotenství, ale i třeba pohybové aktivitě v těhotenství a po porodu.
Reklama
foto: Se svolením Antonína Pařízka, zdroj: Autorský článek