Cestovatel, spisovatel, scénárista a všem známý záhadolog, který toto označení nemá rád, je záhadami fascinován. Má dar slova, a tak je přitažlivou formou předává veřejnosti. Napsal desítky knih a podílel se na mnoha televizních pořadech či dokumentech.
Jaká je pro vás největší záhada světa?
Existence lidstva na malé, překrásné planetě uprostřed nezměrného a životu povětšinou nepřátelského vesmíru.
Co vás za záhadami žene?
Zvídavost. Touha pootevřít dveře zapovězené komnaty a dozvědět se, co se skrývá v říší za zrcadlem.
Dá se říct, že se na vás záhady lepí? Že se u nich kolikrát nachomýtnete, ani nevíte jak?
Neplatí to vždy a všude, ale stává se mi to poměrně často. Myslím, že to není nic divného. Už v Bibli se píše: „Tlučte a bude Vám otevřeno“. A já na ta vrata velkoskladu záhad buším už pořádně dlouho.
Kde je u nás nejtajemnější místo?
Doufám, že to nejtajemnější teprve bude objeveno. Ale pokud bychom za hlavní kritérium vzali, že to místo prostě musí být přímo prošpikováno záhadami, pak v mém soukromém žebříčku kraluje kostel sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci. Část jeho stěn pokrývají výjevy a obrazce, jejichž obdobu nenajdeme nikde jinde na světě. Na vnitřní straně okenních výklenků a v triumfálním oblouku se nacházejí řady obdélníkových polí, které připomínají domino či karty. Ani jedno z nich se neopakuje. Linie, kroužky, trojúhelníky a jiné grafické prvky jsou pokaždé sestaveny jinak a mají svůj specifický barevný odstín. Je to pouhá dekorace? Výplod fantazie malíře, jehož jediným cílem bylo ozdobit stěny, a tak nanášel vedle sebe v různých odstínech sestavy čar a bodů, jak ho zrovna napadlo? Nebo každý z těch obrazců skrývá jakýsi význam?
Došlo k nějaké tragédii ve vesnici? Nebo všichni zemřeli uprostřed klášterních zdí? Pak se musíme ptát proč? Byly ostatky pohřbeny na tak neobvyklém místě, aby o nich nikdo nevěděl? Řádila tady ve středověku nějaká luciferánská sekta? Záhad okolo Podlažic je opravdu dost.
Je nějaké vysvětlení?
Podle jedné z hypotéz jde o šifrovanou zprávu, kterou zanechali templářští rytíři svým následníkům. Připomeňme, že templáři vytvořili dokonalý šifrovací systém. I do textu zcela nevinné zprávy dokázali vložit důvěrné informace. Nachází se i v tomto kostele obrovská šifrovaná depeše? Navíc, na některých polích jsou zakresleny zrůdné kombinace lidských a zvířecích těl, připomínající spíše chiméry z Bestiáře než zobrazení svatých. Najdeme zde i různé anomálie: nahou ženu s prsy na zádech, démonického skřeta, zaječí hlavu, vyrůstající z velkých lidských nohou. Je to světový unikát. Pro církevní stavbu ovšem dost zvláštní výzdoba. Jak si ji tedy máme vyložit? Velmi zvláštní a mnoha dohadů vyvolávající výzdobu najdeme i na zdech hradu Zvíkov.
Měl jste někdy na nějakém místě strach?
Měl, ale spíš pramenil z nepřátelství domorodců než z existence nějakých temných sil.
Však jste procestoval svět a na svých cestách jste studoval mnoho kmenů. Co nejzajímavějšího vám tito lidé předali?
Od kanibalů na ostrově Nová Guinea jsem si přivezl nůž z lidské holenní kosti. Z afrických a jihoamerických pralesů fetiše, amulety a jiné čarovné pomůcky tamních šamanů. Ale vám asi nejde o zajímavost v pravém slova smyslu. U všech těch přírodních národů mě fascinovalo, jak se lidé dokázali adaptovat na prostředí, v němž žili, jak i přes těžké podmínky dokázali být šťastní, zatímco nás uprostřed nevídaného blahobytu vyvede z míry každá prkotina a řešíme spoustu nesmyslných problémů, jako by šlo o osud vesmíru.
Protože pocházím z Chrasti u Chrudimi, vyrůstala jsem kousek od kláštera v Podlažicích, který je proslavený záhadou kolem knihy Codex Gigas, tedy obrovskému svazku, kterému se přezdívá Ďáblova bible. Vím, že se o ni také zajímáte. Jistě jste tedy byl v Podlažicích. Jak na vás toto místo působilo?
Z benediktýnského kláštera, kde se Codex Gigas původně nacházel, zbylo jen to, co bylo pod zemí. Na jaře roku 1421 Husité klášter dobyli a vypálili. Na jeho místě dnes stojí kostel svaté Markéty. Archeologický záchranný průzkum v roce 2004 přinesl několik velmi překvapivých nálezů. Přímo v areálu kláštera bylo odkryto šest desítek hrobů mužů, žen a dětí. Ustanovení benediktinského řádu ovšem nic takového neumožňovalo. Je to jediný známý případ, kdy došlo k tak hrubému porušení regulí.
Podle jedné z hypotéz jde o šifrovanou zprávu, kterou zanechali templářští rytíři svým následníkům. Připomeňme, že templáři vytvořili dokonalý šifrovací systém. I do textu zcela nevinné zprávy dokázali vložit důvěrné informace.
Co k tomu asi vedlo?
Dva dětské hroby se dokonce nacházely přímo v rajské zahradě, kam měli přístup pouze řeholníci. Další dva tajemné hroby pokrývala kamenná deska. Co je pod ní, není známo. Výzkum byl ukončen. Jestliže za normálních okolností nebylo možné, aby v areálu kláštera pohřbili ženy a děti, pak muselo jít o výjimečnou situaci. Došlo k nějaké tragédii ve vesnici? Nebo všichni zemřeli uprostřed klášterních zdí? Pak se musíme ptát proč? Byly ostatky pohřbeny na tak neobvyklém místě, aby o nich nikdo nevěděl? Řádila tady ve středověku nějaká luciferánská sekta? Záhad okolo Podlažic je opravdu dost.
Máte dar vyprávění. O tom se čtenáři mohou přesvědčit ve vašich knihách. Právě dokončujete další. Na co se můžeme těšit?
Když dovolíte, začnu příkladem. Okolo roku 9000 př. n. l., když všude okolo ještě nejméně pár dalších tisíc let se lidská pospolitost teprve odhodlávala opustit jeskyně a otevřené tábory zaměnit za primitivní chaty prvních vesnic, v údolí Jordánu už stálo gigantické město Jericho. Na rozloze asi čtyř hektarů žily téměř 2 000 lidí, možná dvakrát tolik. Hradby byly vysoké čtyři metry a uprostřed se tyčila věž, na tehdejší poměry hotový mrakodrap. V den letního slunovratu na ni dopadal stín nedaleké hory Quruntal. Archeologové se shodli, že tvůrci Jericha museli mít úžasné astronomické a stavitelské znalosti a značné zkušenosti s opracováním kamene. Ale kde je nabyli, když v ten čas ještě nikdo nic nepostavil? Řídil výstavbu věže tedy někdo jiný? Byla určena opravdu jen k slunovratové stínohře, nebo sloužila k nám neznámému účelu?
Takže vás zaujala ojedinělost této výjimečné stavby?
Fascinovalo mě, že takových paradoxů zaznamenáváme v naší historii hned několik. Vždy v nějakých zapomenutých končinách se z ničeho nic začalo rozvíjet zemědělství a doposud neznámé techniky a technologie, které nápadně převyšovaly vše, co dosud bylo vytvořeno. Na pozadí tohoto překvapivého rozvoje rozpoznáváme stín vysokých humanoidních bytostí s protáhlými hlavami, očima ve tvaru mandle a šesti prsty na končetinách. Legendy a mýty je nazývají „Strážci“, „Zářícími“, „Mágy“, „Velkými učiteli“ anebo je rovnou posazují na piedestal vyhrazený bohům. Kdo ale byli oni neznámí doopravdy a odkud přišli? Sestoupili z nebes? Nacházela se jejich mateřská planeta kdesi v hlubinách vesmíru? Pokud ano, jak je možné, že se nám tělesně tak dokonale podobali? Byli to tedy spíš příslušníci ryze pozemské, ovšem velmi vyspělé civilizace, tvořitelé zlatého věku lidstva? Pocházeli z bájné Atlantidy či z jiného prastarého kontinentu, který zničila živelná katastrofa a donutila je hledat si nový domov? Odpovědi na tyhle fascinující otázky se pokouším najít v nové knize Strážci tajemství.
Vždy v nějakých zapomenutých končinách se z ničeho nic začalo rozvíjet zemědělství a doposud neznámé techniky a technologie, které nápadně převyšovaly vše, co dosud bylo vytvořeno. Na pozadí tohoto překvapivého rozvoje rozpoznáváme stín vysokých humanoidních bytostí s protáhlými hlavami, očima ve tvaru mandle a šesti prsty na končetinách.
Co všechno v ní na čtenáře čeká?
Kniha má tři hlavní části: Mimozemšťané na úsvitu věků, Tajuplné objevy a Stále tajemná Atlantida. Každá obsahuje hned několik záhad, s nimiž, jak doufám, se čtenář seznámí poprvé a nepatří tedy k obehrannému záhadologickému repertoáru. Jednak se podíváme na jedinečná naleziště Tell Ghassul a Ain Ghazal v Jordánsku, kde se chovaly úžasné nástěnné malby a sochy, které naznačují přítomnost mimozemských bytostí.
Před sedmi tisíci lety jakoby se objevila ještě jiná „parta z vesmíru“. Hned na několika místech lidé začali uctívat malá stvoření s hlavami ve tvaru trojúhelníku. Jejich lebky byly nahoře srdcovitě prohnuté a tvářím dominovaly obrovské hypnotizující oči. Množství sošek podobného vzhledu po sobě zanechala především podivuhodná kultura Vinča. Ta se rozvíjela v jihovýchodní Evropě a své jméno získala podle hlavního sídla poblíž dnešního Bělehradu. Téměř vše, co o ní doposud víme, přivádí historiky k údivu.
Z archeologických senzací se podíváme na poklad z jeskyně Nahal Mishmar a navštívíme nejnovější a přitom nejtajemnější naleziště v Gőbekli Tepe a Karahan Tepe. No a konečně budeme pátrat po stále nevyřešeném tajemství Atlantidy.
Máte nějakou záhadu, kterou byste rád v budoucnu rozlouskl?
Všechny, které budou stát za to.
Související…
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
