Sám sebe Lukáš Karas označuje za průvodce při blahodárné, efektivní terapeutické práci se sny. Vnímá ji jako komplexní péči o duši, ke které využívá poznatky z mnoha oblastí moderní psychologie.
„Díky Freudovi jsme si znovu uvědomili, že sny mají velký léčebný potenciál. Po téměř stech letech, kdy lékaři a filosofové povahu snu nechápali, dospěl Freud k závěru, že sen není fyziologický, ale psychologický fenomén a že je rozhodující měrou vyvolán psychickými zážitky. To znamená, že sen je jakýmsi zrcadlem niterných duševních procesů a obsahů. A i když dnešní psychoterapeutické směry přistupují ke snům různě, společným jmenovatelem zůstává péče o duši,“ říká psychoterapeut Lukáš Karas, který mimo jiné vede semináře o výkladu snů i práci se sny.
Jak to bylo se sny před Freudem?
Starověcí lékaři využívali sny jako diagnostický nástroj při léčbě těla. Například Aristoteles chápal sen jako kryptografickou (zašifrovanou) promluvu lidského organismu. Známý je také řecký lékař Hippokrates, nejslavnější lékař starověku, považovaný za zakladatele lékařské vědy. Ten si obzvláště liboval v diagnostické hodnotě snů. Hippokratovská medicína byla důsledně celostním oborem, a proto zde hrály sny významnou úlohu. I když Hippokrates vykládal sny doslovně – prohlašoval například, že sny o rychle proudících řekách značí nadbytek krve v těle.
Sny zobrazují naše skryté touhy, vášně nebo nejhlubší strach. Stejnou měrou manifestují náš dosud nežitý duševní potenciál, předznamenávají budoucí psychický vývoj atd. Sny toho říkají opravdu mnoho, ale především jsou velmi intimní zpovědí lidského nitra.
Galén se pak svých pacientů ptal nejen na fyzické příznaky, ale i na jejich sny a na lehkou váhu nebral ani své vlastní. Dokonce tvrdil, že zachránil mnoho životů, když aplikoval lék předepsaný ve snu... Vypráví se, že zásluhy za svou životní cestu připisoval snu, v němž mu bůh Asklépios přikázal stát se lékařem. Fascinující jsou i Asklépiony, mysticko-lékařská centra. Nejznámější z nich je Epidauros, kam putovali poutníci z celého Středozemí. Zde přespávali ve vnitřní svatyni zvané abaton a modlili se za diagnostický nebo léčivý sen. Jakmile jim Asklepios takový sen zprostředkoval, dotyčný ho sdělil lékaři, který na jeho základě stanovil postup léčby.
Když se tedy vrátíme do současnosti, jsou nějaké konkrétní psychické poruchy, při kterých se terapie pomocí snů uplatňuje?
Jung si práci se sny velmi pochvaloval v souvislosti s léčbou neuróz. Já bych se pro změnu bez pomoci snů neobešel při léčbě traumatu.
Co vás na snech nejvíc fascinuje?
Jako člověk, který miluje nejen psychologii, ale i filosofii, umění, mytologii atd., si přijdu se sny na své. Sen je totiž velmi komplexní fenomén, který můžete zkoumat z mnoha hledisek. Např. člověk s uměleckým cítěním ocení dramatickou skladbu snu, vizuální charakter atd. Filozof zas může zkoumat povahu samotné reality. Třeba jako Čuang-c, kterému se jednoho večera zdálo, že je motýl: „Zdálo se mi, že jsem motýl. Když jsem se probudil, ustrnul jsem, jelikož jsem byl znovu Čuang. A teď nevím, zdálo se Čuangovi, že je motýl, nebo se zdá nyní motýlu, že je Čuang?“
Z čistě praktického hlediska bych řekl, že sny slouží jako vynikající kompas na životní cestě, jelikož v nevědomí máme moudrého rádce. Navíc jungovská psychologie v podstatě říká, že naše nitro skrývá ohromný potenciál, a pokud jsme dostatečně odvážní a trpěliví, můžeme si ho osvojit. Díky tomu je pak život širší, bohatší a hlubší. A práce se sny je tak trochu o hledání skrytého pokladu v nás.
Jenomže jak si je zapamatovat? Vzpomínám, že mi babička říkávala, že když se po probuzení podívám do okna, zapomenu, co se mi zdálo.
Vaše babička byla moudrá. Dnes bych doporučil nekoukat na mobil. Určitě jde o to, jaký máme ranní režim a čemu po probuzení věnujeme pozornost. Pokud ráno vstaneme a hned myslíme na povinnosti, které leží před námi, případně spěcháme a nemáme čas se sny pobýt, přirozeně odplují a už si je nevybavíme.
Opakující se sny souvisí s nezpracovanou životní zkušeností. Může se jednat o bolavý rozchod, nevyjádřený hněv, nevyřčená slova, nebo o nějakou hluboce traumatizující událost. Sen se k dané zkušenosti neustále vrací a snaží se ji nějak zpracovat. V takovém případě působí sen jako trávicí proces.
Pokud si nemůžeme dovolit klidnější ráno, měli bychom mít u postele připravený diktafon nebo snový deník a věnovat pár minut zápisu. I tak bychom se měli ke snům v průběhu dne vracet, nechat je na sebe působit, přemýšlet o nich atd. Velkou výhodou je mít přátele, partnery či kolegy, se kterými sny můžeme sdílet. Zkrátka platí, že čím větší pozornost snům věnujeme, tím lépe si je pamatujeme.
Co nám sny říkají?
Sny jsou jako rentgen, kterým nahlížíme pod povrch vědomí. Odhalují skrytá zákoutí osobnosti nebo vypovídají o situaci ve společnosti, v rodině, ve vztahu. Fascinujícím způsobem odhalují strukturu našeho myšlení a nezhojené rány, kterým se vyhýbáme a které pak ovlivňují naše jednání, postoje a životní styl. Zobrazují naše skryté touhy, vášně nebo nejhlubší strach. Stejnou měrou manifestují náš dosud nežitý duševní potenciál, předznamenávají budoucí psychický vývoj atd. Sny toho říkají opravdu mnoho, ale především jsou velmi intimní zpovědí lidského nitra.
Jakou mají funkci? Čistí naši psychiku?
Známe různé druhy snů a z psychologického hlediska je rozlišujeme podle jejich funkce a charakteru. Podle Junga duševní zrání usiluje o celistvost, takže například kompenzační sen doplňuje jednostranný pohled člověka a působí jako komentář nevědomí.
Jak si to představit?
To si můžeme představit tak, že snící se k určité situaci staví jednostranně, třeba ke konfliktu s kolegou. Takový jedinec pak může mít sen, který mu nabídne pohled z perspektivy kolegy. To je kompenzační sen. Nebo podobně mohu uvést příklad snu jednoho workoholika. dotyčný dřel od rána do večera, jeho psychické zdraví viselo na vlásku, manželství bylo v troskách a krachovalo nejedno přátelství. Tehdy měl sen, v němž podal výpověď a přestěhoval se na místo, kde ještě jako chlapec prožil šťastné okamžiky dětství. Sen, který byl velmi uvolněný a plný šťastné a bezstarostné atmosféry, připomínal, na co dotyčný v současném v životě zapomněl. Zdůraznil, jak hluboce vykořeněný život vede a především mu předložil jinou představu o šťastném životě.
Svět je především něco, co existuje v myslích lidí sdílejících podobnou představu. Svět si tak trochu vysníváme. A tohle platí i na individuální úrovni. Každý vlastně žijeme v trochu jiné skutečnosti.
Můžeme zmínit také redukční sny. Ty v podstatě redukují přehnané či nadhodnocené mínění. Takový sen máme tehdy, když sami sebe přeceňujeme, nebo když druhého v podstatě zbožšťujeme. Jako příklad můžeme vzpomenout sen mladého Junga, kterému se zdálo o katedrále, nad kterou se otevřelo nebe a z něho vypadlo na střechu katedrály obrovské lejno.
Takový sen ho tedy asi vrátil na zem...
Přesně tak. Jiné, prospektivní sny předjímají individuální vývoj a vykreslují budoucí možnosti člověka. Prospektivní sny manifestují dosud nerozvinuté duševní stránky, skrze které vědomí poroste a bude zrát. Pak je tu kategorie velkých snů. Archetypální sny mají svůj původ v kolektivním nevědomí a jedná se o ten typ snů, které si pamatujeme celý život. Snové obrazy archetypálních snů jsou fascinující a silně přitahují naši pozornost. Stavba snu a kulisy připomínají mytické nebo pohádkové příběhy. Pak jsou tu sny komplexové, které zpravidla zrcadlí bolestné zkušenosti, utržené rány a nezpracovaná témata minulosti. Takové sny často krouží kolem jednoho motivu a jejich scénář odpovídá struktuře duševního zranění.
Na co ukazují opakující se sny?
Opakující se sny souvisí s nezpracovanou životní zkušeností. Může se jednat o bolavý rozchod, nevyjádřený hněv, nevyřčená slova, nebo o nějakou hluboce traumatizující událost. Sen se k dané zkušenosti neustále vrací a snaží se ji nějak zpracovat. V takovém případě působí sen jako trávicí proces.
Když použijeme paralelu s trávením, víme, že tělo potřebné živiny přijímá, a jiné, například toxické látky, vylučuje. Nějak podobně probíhá proces integrace. Aby nějaká zkušenost byla integrována v celek naší mentální mapy reality, našeho životního příběhu, chápání světa a pojetí sebe sama, musí dojít k jakési „duševní metabolizaci“. Opakující sny dokážou být velmi náročné a neodbytné, proto je potřeba s nimi pracovat. Především pod dohledem nějakého odborníka.
Zmínil jste mentální mapu reality. Co to je?
Jednoduše řečeno, mentální mapa zachycuje představy daného člověka o okolním světě. Je to naše subjektivní vnímání. Svět je především něco, co existuje v myslích lidí sdílejících podobnou představu. Svět si tak trochu vysníváme. A tohle platí i na individuální úrovni. Každý vlastně žijeme v trochu jiné skutečnosti.
Někdy, když se absolutně uvolním, se mi začnou před očima vybavovat sny, které se mi zdály třeba před mnoha lety. Jeden sen za druhým. Je to moc příjemné. Ale je zajímavé, že nejsem schopna říct, kdy se mi zdály. Jestli je to měsíc, dva roky nebo deset let… Co to znamená?
Ano, to dobře znám. Velmi živě si vybavuji například dětské sny. Myslím, že takové sny hluboce korespondují se zásadními životními tématy, s životním příběhem a s jeho intimním citovým zabarvením.
Jaký je váš největší sen do budoucna?
Když mi bylo asi devět let, zdálo se mi, že putuji vyschlým korytem řeky uprostřed rozlehlé pouště. Zde jsem si všiml hada, který se mihl mezi kameny. Běžel jsem za ním a chtěl ho chytit. Když už jsem byl opravdu blízko, vklouzl do štěrbiny v betonové zdi. Chtěl jsem ho odsud vytáhnout, ale unikl. Pak jsem s ohromením zjistil, že stojím pod obrovskou vodní nádrží uprostřed pouště.
Těžko se to vysvětluje, ale dodnes cítím, že ta přehrada představuje jakési pomezí realit. A můj dnešní zájem o sny zcela jistě vede touha nahlédnout na druhou stranu. Později mi volal kamarád a povídá: „Nebudeš tomu věřit, ale právě čtu komiks Habibi, kde vystupuje chlapec, kterého had, stejně jako tehdy tebe ve snu, dovedl k obrovské přehradě.“ Komiks jsem si samozřejmě koupil a podobnost s mým snem je opravdu fascinující.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
