fbpx

Kvůli rakovině přišla o hrtan. Krátce po operaci jsem vyšla na Sněžku, říká Hana 1 fotografie
Zdroj: Se svolením Hany Tejklové

Jednoho by to položilo. Ne však Hanu Tejklovou. Poté, co před osmi lety onemocněla rakovinou, lékaři jí odebrali hrtan a hlasivky. Ačkoliv to ze začátku vypadalo, že už nikdy nepromluví, dnes dokáže běžně hovořit, naplno sportuje a svým přístupem inspiruje mnohé pacienty.

Zveřejněno: 25. 10. 2024

Hana Tejklová je sportovkyně tělem i duší. Celý život se věnovala tanci, turistice, a dokonce i kondiční kulturistice. Jenomže v roce 2016 přišel krutý náraz – rakovina hrtanu. „Začalo to tím, že jsem měla chrapot, a najednou se mi i špatně dýchalo,“ vzpomíná Hana Tejklová. Všechno pak šlo ráz na ráz. Během týdne podstoupila operaci a neměla moc času přemýšlet, co bude následovat a jak bude žít dál. „Všechno jsem si uvědomila až po zákroku. Teprve pak mi došlo, že jsem ztratila hlas. Co vám budu povídat, jako každý člověk po tak velkém zásahu jsem nebyla v dobré duševní kondici a měla hodně černé myšlenky,“ přiznává.

Ale díky své optimistické povaze a velké podpoře početné rodiny všechno překonala. „Mám v životě štěstí. Žiji stále s jediným mužem, mám čtyři milované děti a čtyři vnoučata a ti všichni mi dodali takovou energii a optimismus, že jsem začala věřit tomu, že vše dobře dopadne. Potom ještě následovalo ozařování, ale to už nic nebylo,“ mávne rukou…

Mluvit bez hlasivek

Poté měla na výběr ze tří možností náhrady hlasu – hlasovou protézu, kterou je nutné každé tři měsíce, někdy dříve, někdy později, vyměnit, nebo elektrolaryngu, což je elektronický přístroj, který převádí zvukové vibrace přes krční stěnu. Nebo se naučit mluvit jícnovým hlasem. „A kdyby to náhodou nedopadlo, koupila jsem si knížku Kaligrafie a začala se učit krásně psát,“ směje se Hana, která si však zvolila třetí, nejobtížnější možnost a dnes patří mezi hrstku lidí, kteří hovoří jícnovým hlasem.

Nevzdávejte to a najděte v sobě sílu, která v každém člověku někde dřímá. Pomůže vám překonat ten hrozný začátek. A pak už vše bude jen lepší a lepší.

„Hned jsem kontaktovala vyhlášenou logopedku Mgr. Evu Kocábkovou, která mi ukázala, jak se někteří laryngektomovaní naučili velmi srozumitelně mluvit, a to byla pro mne obrovská výzva. Začaly jsme cvičit. Nebyla to procházka růžovým sadem, bylo to z mé strany usilovné a urputné, ale podařilo se,“ říká Hana. Jeho nácvik je poměrně složitý, ale výhodou je, že k tvorbě hlasu člověk nepotřebuje žádné pomůcky a má ho kdykoli k dispozici. Nehrozí žádné komplikace, například záněty a podobně.

Vzájemná podpora

Přestože totální laryngektomii u nás podstoupí kolem sto padesáti lidí ročně, nebyla zde žádná pacientská organizace, která by nemocným poskytovala rady nebo možnost sdílení. A tak jí Mgr. Eva Kocábová navrhla, že společně založí spolek laryngektomovaných v Česku. „K práci ve spolku se přidal i můj muž. Již v tomto období jsme ve spolupráci s klinikou ORL Fakultní nemocnice v Hradci Králové uspořádali první setkání pacientů po totální laryngektomii – bylo nás šestnáct, nyní je nás bezmála stovka z celé republiky. A následovalo mnoho dalších setkání,“ podotýká a pochvaluje si, že se ani v důchodu rozhodně nenudí.

Zúčastňuje se společných logopedických cvičení u Mgr. Evy Kocábkové a ukazuje, jak se dá mluvit i bez hlasivek. Spolek pořádá vícedenní rekondiční pobyty pro laryngektomované. Z jednoho takového pětidenního pobytu v Luhačovicích se právě vrátili. „Tady to bylo také úžasné, hodně jsme toho viděli a po večerech jsme si i zazpívali. To všechno samozřejmě stojí peníze, ale pobyty hradíme jednak z členských příspěvků a také darů od laskavých sponzorů,“ říká.

Nácvik jícnového hlasu je poměrně složitý, ale výhodou je, že k tvorbě hlasu člověk nepotřebuje žádné pomůcky a má ho kdykoli k dispozici. Nehrozí žádné komplikace, například záněty a podobně.

Dokážete to taky

Svým přístupem se stala velkou inspirací mnoha nemocným. Dokáže si sama ze sebe dělat legraci a přidává k dobru i jednu historku. „Já osobně jsem se nikdy s žádnými předsudky ohledně mého hlasu nesetkala, i když je pravda, že náš přítel Míša, který mluvil pomocí elektrolaryngu, se chtěl zeptat jedné paní na cestu, a ta se ho tak lekla, že uháněla pryč,“ směje se a dodává: „Já nosím šáteček a jen asi dvakrát se mě někdo známý zeptal, kde jsem tak nastydla.“

Co by poradila lidem po operaci? „Řekla bych jim jen toto: Nevzdávejte to a najděte v sobě sílu, která v každém člověku někde dřímá. Pomůže vám překonat ten hrozný začátek. A pak už vše bude jen lepší a lepší. Nesmíte ale říkat – já bych chtěl, musíte říci – já chci! A hlavně pomáhejte ostatním, pomáhání vás vnitřně naplní,“ dodává žena, která se dnes opět vrací k tanci, ráda vaří, hraje stolní tenis, houbaří, zahrádkaří a často ji potkáte někde v přírodě. „Chvíli po operaci jsem zvládla i pěší výstup z Pomezních bud na Sněžku,“ usmívá se s tím, že když to dokázala ona, dokážete to i vy.

Související…

Konopí jako efektivní lék na bolest při rakovině. Proč není dostupnější?
Daniel Dorazil

Spolek S-LET

Cílem spolku je pomáhat pacientům po odnětí hrtanu překonávat sociální izolaci v důsledku ztráty hlasu, pomáhat jim s osvojením náhradních hlasových mechanismů a způsobů komunikace a v následném návratu do společnosti. Jsme tu ale i pro rodinné příslušníky a blízké, kteří často nevědí, co je s pacienty po odnětí hrtanu čeká. Pomáháme jim i pacientům zdolat prvotní strach a naučit se s onemocněním sžít. I proto spolek pořádá neformální skupinová setkání po celé České republice a organizuje vícedenní rekondiční pobyty. Vydává propagační materiály a dvakrát ročně Zpravodaj, kterým se snaží zvýšit povědomí laické i odborné veřejnosti o životě po totální laryngektomii a o problematice života s tracheostomií. V brzké době bychom chtěli prosadit legislativní změny ke zlepšení dostupnosti zdravotních pomůcek, sociálních příspěvků pro všechny typy pacientů po totální laryngektomii, neboť nezanedbatelnou oblastí působení je i sociální podpora a pomoc v orientaci v dosti složitém systému sociální péče.

foto: Se svolením Hany Tejklové, zdroj: Autorský článek

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...