Psycholožka a psychoterapeutka Magdaléna Nádvorníková je maminkou dvouletého syna. Což přirozeně vede k tomu, že se nyní intenzivněji zabývá rodičovstvím a výzvami, které s sebou přináší. Sama dokázala skloubit mateřství s psychoterapeutickou praxí, v níž se s termínem „syndrom špatné matky“ setkává velmi často.
„Je to pocit ženy, která má dojem, že v mateřské roli selhává, a často pochybuje o svých mateřských kompetencích. Trpí pocity viny, že nedělá pro své dítě ta správná rozhodnutí, nebo že mu nevěnuje tolik času, kolik by možná potřebovalo. Vyčítá si, že se ve výchově dopouští chyb, které by mohly dítě poznamenat – například že nemá dost trpělivosti, že na dítě někdy křičí nebo že je dítě její vinou plačtivé či vznětlivé. Někdy si může připadat i sobecká, například když se nechová podle očekávání okolí nebo neobětuje péči o dítě úplně všechno, třeba svou kariéru nebo páteční večery s kamarádkami,“ vysvětluje pojem Magdaléna Nádvorníková, která momentálně působí na portálu Terapie.cz.
Žena se syndromem špatné matky si vyčítá kdeco. Má to své opodstatnění?
Málokdy jde o skutečně závažná provinění. Obvykle se jedná pouze o domnělé chyby nebo drobné nedostatky, které na dítě nemají z dlouhodobého hlediska vážný dopad. Naproti tomu nepřiměřené pocity viny a selhání mohou matku připravit o radost z mateřství, způsobit jí psychické obtíže, například úzkost a depresi, nebo dokonce poškodit vztah s dítětem. Žena, která má pocit, že ve výchově dítěte selhává, ztrácí potřebnou sebejistotu a rozhodnost, což z ní dítě vycítí. Dítě může matku přestat vnímat jako přirozenou autoritu a ztratit potřebný pocit bezpečí.
Stačí, když je matka “dost dobrá”. Taková matka o své dítě láskyplně pečuje, zabezpečuje jeho základní fyzické i psychické potřeby a podporuje jeho vývoj. Zároveň mu ale ukazuje, že i ona má své vlastní potřeby a hranice.
Co stojí za tímto syndromem?
Ve společnosti panuje názor, že za výchovu dítěte nese zodpovědnost primárně matka. Takže pokud se chování dítěte neshoduje s tím, co okolí považuje za přijatelné, například když dítě selhává ve škole nebo sebou vzdorovitě zmítá na zemi při nákupu v obchodě, může to okolí klást za vinu matce. A stejně tak se i matka může vinit za to, že její dítě není šťastné, zdravé nebo poslušné.
Dnešní rodiče se často snaží “dělat to jinak” než předchozí generace, což je v mnoha ohledech dobře. Nicméně otevřený nesouhlas babiček a dědečků s novými výchovnými metodami a kritické komentáře typu “Takové chování by si děti dříve nedovolily” mohou v rodičích vyvolávat pochybnosti o tom, zda odvádějí ve výchově dítěte dobrou práci. O to více, pokud se spíše než vlastní intuicí řídí radami expertů na výchovu. Zdrojem nepříjemných pocitů viny se stávají i takzvané introjekty, což jsou přesvědčení, která jsme nekriticky přejali od druhých. Tato přesvědčení, která obvykle začínají slovy “měl/a bych”, získáváme většinou v dětství, tedy prostřednictvím výchovy.
Ano, ženy se často snaží být za každou cenu dokonalé, což nejde...
Je přirozené, že matka chce pro své dítě jen to nejlepší. Nicméně pokud všechen svůj čas a energii věnuje výhradně péči o dítě, je to pro ni i její okolí vyčerpávající. Žena, která upíná veškerou svou pozornost na dítě a jeho potřeby, totiž přestává pečovat sama o sebe, o péči o partnerský vztah ani nemluvě. Snaha o to být dokonalou matkou navíc vede k tomu, že i nepatrná pochybení či nedostatky v matce vyvolávají nepříjemné emoce jako napětí, rozladěnost, úzkost, vinu, stud nebo pocity selhání.
Navíc pokud matka okamžitě plní všechna přání dítěte, ztrácí ratolest možnost zažívat frustrující situace a tím přichází o příležitost naučit se je zvládat. Paradoxně se může stát i to, že se matka tolik snaží naplňovat právě ty potřeby, o nichž se domnívá, že jsou pro dítě důležité, že přitom nevnímá skutečné potřeby dítěte.
Jak tedy najít tu správnou míru péče o dítě?
Podle britského pediatra a psychoanalytika Donalda Winnicotta stačí, když je matka “dost dobrá”. Taková matka o své dítě láskyplně pečuje, zabezpečuje jeho základní fyzické i psychické potřeby a podporuje jeho vývoj. Zároveň mu ale ukazuje, že i ona má své vlastní potřeby a hranice, čímž ho učí, že k životu patří také frustrace a zklamání, a vede ho k samostatnosti – samozřejmě s ohledem na vývojové období, ve kterém se dítě nachází. Je tedy zcela v pořádku být čas od času rozladěná, netrpělivá, nedůsledná ve výchově nebo příliš unavená na vytváření rozvojových aktivit pro dítě. A zrovna tak je v pořádku dovolit si někdy upřednostnit své potřeby před potřebami dítěte – a to bez následných výčitek.
Asi každá nastávající maminka má představu, jak to bude po porodu. Co dělat, aby setkání s realitou nebylo příliš tvrdé?
Je důležité si uvědomit, že narození dítěte představuje pro ženu obrovskou životní změnu, na kterou se nelze předem kompletně připravit. Novopečené maminky by k sobě měly být především laskavé a přijmout skutečnost, že budou v nové životní roli tápat, i když se na ni důkladně připravovaly. Podle americké psychiatričky Alexandry Sacks se totiž žena nestane matkou v momentě příchodu dítěte na svět, ale stává se jí pozvolna – během procesu zvaného matrescence.
Je zcela v pořádku být čas od času rozladěná, netrpělivá, nedůsledná ve výchově nebo příliš unavená na vytváření rozvojových aktivit pro dítě. A zrovna tak je v pořádku dovolit si někdy upřednostnit své potřeby před potřebami dítěte – a to bez následných výčitek.
Co to znamená?
Je to proces přechodu ženy do role matky. V poporodním období u ženy dochází ke změnám na úrovni těla, prožívání i mysli. Žena si postupně vytváří a přijímá identitu matky a je přirozené, že po narození dítěte v přiměřené míře zažívá i ambivalentní nebo nepříjemné pocity. Například má pocit, že svou novou roli nezvládá, anebo se necítí v životě zcela spokojená, protože je nucena upozadit jiné role a další části své identity.
10 rad, jak předcházet syndromu špatné matky podle Magdalény Nádvorníkové
- Buďte autentická. Pro zdravý psychický vývoj dítěte je to důležité. Dítě totiž prostřednictvím interakcí s rodiči zakouší realitu světa a života takového, jaký je, i se všemi jeho nedokonalostmi. Učí se důležitosti nastavování hranic a dovednosti vyrovnávat se s pocity frustrace a nespokojenosti.
- Posilujte své sebevědomí, a to nejen rodičovské. Oceňujte své silné stránky, dovednosti a úspěchy, přijměte své slabé stránky a nedostatky.
- Vyhýbejte se zbytečným stresorům. Nevyhledávejte kontakt s lidmi, kteří vás v rodičovské roli nepodporují nebo vás kritizují. Zapojte do péče o dítě partnera.
- Pečujte o sebe. Buďte vnímavá vůči sobě a svým potřebám a dovolte si je bez výčitek naplňovat.
- Nezahlcujte se zbytečně prací a povinnostmi, které budete mít potíže zvládat. Vše nejde plnit na 100 %, stanovte si priority. Naučte se požádat o pomoc a říkat ne, když už toho máte až nad hlavu.
- Pracujte se svými očekáváními a nastavujte si realistické cíle. Namísto dokonalosti usilujte o “dost dobré” rodičovství. Nesrovnávejte se s jinými maminkami. Rodičovství je náročné a každá matka má dobré a špatné dny, i když může navenek působit dojmem, že to zvládá levou zadní.
- Komunikujte o svých pocitech. Sdílejte své pochybnosti s partnerem a s dalšími maminkami. Nejste a nemusíte v tom být sama.
- Řiďte se svou mateřskou intuicí spíše než radami expertů z příruček o výchově. Vy znáte své dítě nejlépe. Věnujte pozornost signálům, kterými vám dítěte komunikuje své potřeby.
- Buďte k sobě laskavá. Dělejte to nejlepší, co v danou chvíli dokážete, ale přijměte fakt, že se budete dopouštět chyb. Když uděláte chybu, uznejte ji, ale zbytečně si ji nevyčítejte. Buďte svému dítěti vzorem. Ukažte mu, že z každé chyby se můžeme poučit a jít dál. Naučíte ho tím pracovat s jeho vlastními chybami.
- Řekněte si o pomoc. Jestliže se trápíte mučivými výčitkami a nevíte, jak se z bludného kruhu dostat, vyhledejte péči terapeuta. V případě sebevražedných myšlenek kontaktujte krizové centrum.
Reklama
foto: Se svolením Magdalény Nádvorníkové, zdroj: Autorský článek