Na lyžích poprvé stála ve čtyřech letech. V alpském lyžování pak získala celkem čtyři medaile. V roce 2007 se stala mistryní světa. Na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru dojela ve slalomu na třetím místě. Celkem třikrát byla vyhlášena Královnou bílé stopy – nejlepším lyžařem České republiky. Za dobu své úspěšné kariéry si sáhla i na dno – zažila přetížení organismu a bolest. I proto se naučila se sebou zacházet šetrněji a poslouchat své tělo i duši.
Šárko, letos jste na mistrovství světa skončila jako pátá, ve Squaw Valley v Kalifornii jste dokonce dojela druhá a hned potom jste ukončila kariéru, což mnohým vyrazilo dech. Jak jste poznala, že byl ten správný moment pro ukončení vaší kariéry?
Za ty roky jsem se naučila poslouchat své tělo a najednou jsem ucítila, že nastal ten správný okamžik. Lákadlo pokračovat dál jsem cítila. Příští rok jsou olympijské hry a já dobře vím, že kdybych se kousla, tak bych to zvládla, ale nechtěla jsem to lámat silou vůle. Ze zkušeností vím, že když člověk své tělo neposlouchá, tak mu to dřív nebo později vrátí. Bojovat znovu o nejvyšší příčky by znamenalo mít sport jako prioritu, ale postupně u mě začaly převažovat priority životní a rodinné.
Jako jedna z našich nejúspěšnějších sportovkyň jste musela čelit očekávání ze stran ostatních. Není pak těžké poslouchat intuici?
Tlaky veřejnosti jsem eliminovala tím, že jsem si to rozhodnutí nechala pro sebe, jinak by všichni upírali pozornost na to, že jedu poslední sezónu. Už před posledním závodem jsem si byla stoprocentně jistá, ale chtěla jsem si to užít pro sebe a chtěla jsem se odizolovat od vnějších vlivů.
Šárka Strachová je jednou z našich nejúspěšnějších sportovkyň
V dokumentu Dvě minuty mého života jste poodhalila svou osobnost a vyšlo najevo, že kromě toho, že se zaměřujete na výkon, pečujete i o svou psychiku. Měla jste nějaké konkrétní techniky na to, jak se uklidňovat před závodem?
Stres a mentální stránka u sportovců hrají ohromnou roli. V den závodu, ať už je to mistrovství světa nebo olympijské hry, víte, že máte dvě minuty na to ukázat, v jaké jste formě. Další příležitost máte až za dva nebo za čtyři roky. V den závodu je s vámi ještě dalších deset závodnic, které všechny mají na to zajet závod v nejrychlejším čase. Tady pak nastupuje důležitost psychiky, kde záleží, jak člověk umí pracovat se stresem. Já jsem se dřív hodně zaměřovala na výsledky, byla jsem k tomu tak i vychovávaná, pak jsem se snažila závody víc užít a být v nich sama za sebe. Nicméně nejde to ve vrcholovém sportu přehánět, člověk stále musí pamatovat na to, aby podával dobrý výkon. Časem jsem začala pracovat s dechem a snažila se ho použít pro uklidnění.
Máte na mysli pozorování dechu?
Snažila jsem se soustředit, co vidím, co slyším, co cítím, i když ne před samostatným startem. Tam člověk musí najít harmonii mezi klidem a nabuzením. Závod je o nesmírné dynamice, takže v momentě před závodem musí mít klid v mysli, ale dynamiku v těle.
Jaké je pozadí vítězství a co vás motivuje k závodu? Je to pocit, být nejlepší na světě?
U mě to bylo o tom hledat své hranice. Poslední roky byla má hlavní motivace vidět své rezervy, které jsem chtěla posunovat až k nejvyšším příčkám. Hrála tam také roli vize, že můžu zvítězit.
Už když jsme se minule potkaly, pociťovala jsem z vás obrovský klid. Je to tím, že jste splnila, co jste chtěla, a odešla jako vítěz?
Určitě ano. Jsem ráda, že to bylo mé rozhodnutí a ne zranění nebo špatné výsledky. Hodně se mi ulevilo, spadl mi kámen ze srdce a čím dál tím víc lidí říká, že je to na mě vidět.
Mluvila jste o disciplíně, což je spíše mužský přístup, i o naslouchání intuici, na kterou se spoléhají spíše ženy. Snažíte se tyto dva přístupy propojit?
Myslím si, že ano. Ve vrcholovém sportu, který je o soutěživosti, musel být muž trochu upřednostněn, teď by se mi to snad mohlo podařit dát do harmonie a ten mužský a ženský přístup by mohl být v rovnováze.
Co vás teď čeká? Sedíme ve vašem Vo2MAX studiu, co to vlastně znamená?
Vo2MAX je maximální kapacita plic, kterou testujeme při zjišťování výkonnosti. Vo2MAX také souvisí s dechem a kyslíkem a naším mottem je „Neboj se nadechnout“ a my se zaměřujeme na opravu dýchání, neb většina z nás nesprávně dýchá. Z toho pak můžou pramenit bolesti zad nebo kloubů. Vychází to jednak z fyzických příčin, běžný člověk dýchá do nesprávných míst, používá k tomu nesprávné svaly a neví, jak plně využít bránici. Může to souviset i s psychikou, například podvědomé strachy, které nám nedovolí se nadechnout z plných plic. Zabývání se mechanickou a mentální stránkou dechu dává dohromady celostní přístup.
Šárka Strachová ve svém studiu Vo2MAX, kde, jak říká, „opravují“ nesprávné dýchání
Jak jste se dostala k těmto terapiím? Bylo to po vašem úrazu v roce 2012?
Poprvé jsem s fyzioterapií přišla do styku přes Pavla Koláře, který mě seznámil, jak pracovat s dechem, dále po rodinných problémech a rozchodu s otcem jsem vyhledala psychoterapeutku, která mi otevřela oči do různých alternativních směrů, jako jsou konstelace nebo psychoterapie. Spoustu věcí jsem vyzkoušela sama na sobě a pak jsem dostala chuť to sdílet s ostatními, což mě nakonec vedlo k založení této kliniky.
Váš otec vás často při tréninkách přetěžoval a jednal s vámi „na sílu“. Bylo tohle, proti čemu měl výhrady?
To přišlo všechno až po našem rozchodu, takže už do toho nemohl zasahovat.
Potom, co jste se rozhodla následovat hlas svého srdce, jste rozkvetla. Myslíte si, že jste mu tím nastavila zrcadlo?
Nejsme vůbec v kontaktu, téměř šest let jsme se neviděli. Tím, že jsem řešila některé věci přes konstelace, se na něm mohlo něco odrazit, ale naše cesty se rozešly a já myslím, že už se nesejdou. Jak jsem na sobě pracovala, dokázala jsem se zbavit veškerého vzteku a zloby a přeju mu vše dobré, ale teď se snažím trávit čas s lidmi, se kterými mi je dobře. Součástí procesu odpuštění není to, že někoho zbavíme odpovědnosti za to, co udělal, ale ulevíme si od bolesti, kterou nám způsobil. Od toho jsem si ulevila a ten prostor, který zabírala, jsem zaplnila něčím novým a krásným. Nechávám tomu otevřený průběh, nicméně zatím jdeme opačnými směry.
Náročné okolnosti ve vašem životě jste obrátila do pozitivna. Kde berete pozitivní energii?
Já myslím, že klid máme sami v sobě a záleží na tom, jak si to v sobě nastavíme. Ohromnou oporou mi je ale také můj muž, který mi dal pomocnou ruku v období, kdy jsem ho neměla. V tom jsem měla obrovské štěstí.
Říká se, že klid máme sami v sobě. Přesto se lidé obracejí k různým metodám, mezi kterými jsou i ty, co nabízíte ve studiu Vo2max.
Důležité je metody kombinovat a zabývat se jak myslí, tak tělem. My nabízíme klasickou psychoterapii, Oshovy meditace, světelné meditace, rodinné konstelace, dále terapii, ve které jde o přepis negativních zážitků pozitivními. Pak tady máme terapii v pohybu pro ty, kteří nechtějí sedět v křesle a jsou víc akční. Nejdřív se pohybují v místnosti, pak venku a v momentě, kdy jsou dovedeni do nekomfortní zóny, začnou se otevírat věci, které máme uloženy do podvědomí. V rukou takového terapeuta je určit, která je pro vás vhodná. Z terapií fyzických máme fyzioterapii, fyzio-trénink nahrazující tréninky v posilovně, jógu, tradiční čínskou medicínu, bio-rezonanci, shiatsu masáže či lymfatické masáže.
Závodění je pro úspěšnou sportovkyni už minulostí
Jsou vaše služby pro obyčejné lidi nebo sportovce?
Chodí sem lidé na pravidelné terapie nebo na hodiny jógy. Pak lidé se zdravotními problémy, kteří si například několikrát oběhli lékaře, berou třeba šestá antibiotika, testy jim ukazují vyrovnané hladiny, ale oni se pořád necítí dobře. Zdravotní problémy například řeší čínská medicína, která se zaměřuje na jednotlivé orgány a na jejich posilování. Na bio-rezonanci se zabýváme alergiemi, potravinovou intolerancí, zatížením těžkými kovy a viry. Své si tady najdou i sportovci, kteří ocení naše analýzy jejich kondice, rehabilitaci a fyzioterapii. Jsme tady úplně pro každého.
Člověk sem přijde s problémem a odchází bez něj.
I tak se to dá říct (směje se). Důležité pro nás je vidět nejen to, že je problém vyřešený, ale také se zaměřujeme na prevenci, aby za námi člověk nechodil až v momentě, kdy už jeho problémy hoří.
Chtěla byste časem i lidi léčit?
To teď nedokážu říct. Jsem zapsaná do kurzu instruktorky jógy a kraniosakrální terapie a chystám se dozvědět se o tom víc. Sama jsem zvědavá, jestli dostanu odvahu a chuť se do toho vrhnout. Ale jak mám ráda znát věci do detailu, tak to bude ještě nějakou dobu trvat.
Kromě vašeho nového pracovního zaměření se chystáte na osobní život. Budete vystupovat například na koncertě Vesny jako bohyně Mokoš, tj. bohyně ztělesňující matku. Přemýšlíte už nad dětmi?
Samozřejmě se na ně těším. Naprosto vědomě si teď dávám pauzu, protože chci, aby si mé tělo odpočinulo. Chci doplnit energii i se mentálně zklidnit, abych pak byla na těhotenství připravená, protože si myslím, že prenatální období je pro miminko velmi důležité období.
Když se bavíme o bohyních, do jaké z nich byste se nominovala? Bohyně sportu?
Bohyně už je hodně silné slovo. Ale moc ráda bych inspirovala lidi k pozitivnímu přístupu k životu, abychom přijali odpovědnost za to, co se nám děje, a vystoupili jsme z rolí obětí a uvědomili si, že si ten život tvoříme sami a z velké části to závisí na nás. Nejlepší je inspirovat se tím, jak sami žijeme.
Mluvila jste o spokojenosti. Co je pro vás štěstí?
Život je jako jing a jang, jsou v něm chvíle, kdy je nahoře a kdy dole. Štěstí je pocit, který se dostaví a odejde, ale člověk může být spokojený a radostný, což si myslím, že jsem.
foto: archiv Šárky Strachové
