Štěstí má v českém jazyce dvě definice – buď může jít o náhlý rozmar osudu, kdy ku příkladu vyhrajete v loterii nebo naopak o jistý dlouhodobý stav spokojenosti. Nadační fond Šťastné Česko se snaží, aby toto slovo nabylo v našich luzích a hájích svého druhého významu, a proto si už dlouho klade tuto otázku: Je vůbec možné změřit štěstí? Jan Hartl, sociolog, politolog a ředitel agentury STEM, se o to pokusí. Ovšem nebude to jednoduché.
Říká se, že pokud prší, hledejte duhu, a jestliže je tma, dívejte se po hvězdách – třeba vám splní tajná přání. Štěstí má pro každého jiný význam. Někomu stačí kouzelný lom světla v kapkách vody, jinému třpytivé létavice a někdo touží po splnění všech snů. Co je tedy štěstí? Dokázali byste stanovit kritéria, která musí splňovat spokojený člověk? Jde něco takového vůbec změřit? Jak bude vypadat takový výzkum?
„Samozřejmě se inspirujeme Bhútánem a jeho konceptem hrubého domácího štěstí,“ vysvětluje Jan Hartl. „I když získáme výsledky – řekněme 36 %, nemáme je s čím srovnat, protože takovou studii u nás ještě nikdo neprovedl. Intuitivně možná víme, že 36 % může být málo – lepší by bylo 50 %... Tento problém lze vyřešit tak, že provedeme dlouhodobou sérii sledování v domácím prostředí a krůček po krůčku, srovnání za srovnáním se dobereme správných dat.“
A co se bude reálně zkoumat? Půjde o devět základních okruhů, které jsou obsaženy v bhútánském modelu: psychická pohoda, zdraví a kvalita života, využívání času a vyváženost činností, formální a neformální vzdělávání, kulturní zvyky a spiritualita, životaschopnost rodiny a komunity, správa věcí veřejných a plnění práv a povinností, životní prostředí a samozřejmě i životní úroveň.
Český výzkum bude inspirován bhútánským modelem.
Past HDP
Držitel Nobelovy ceny Joseph E. Stiglitz sehrál, co se týče měření kvality života, v západním světě velkou roli. Tvrdil, že se koncept HDP jako jediného autoritativního a univerzálního ukazatele spokojené společnosti stává neúnosným už od devadesátých let. Od té doby je v tomto směru vidět značný posun. V roce 2008 se dostalo štěstí do Bhútánské ústavy a ve stejném roce to byl Nicolas Sarkozy, kdo se tímto tématem začal do hloubky zabývat. Ten přišel s odvážným a lehce arogantním tvrzením, že HDP nehraje velkou roli, ale důležitá je kvalita života a tu má Francie nejlepší na celém světě. Ovšem kromě podpory národní hrdosti (ostatně, jako by to Francouzi potřebovali) pověřil i skupinu věhlasných ekonomů, aby se touto otázkou zabývali. A tak paralelně s modelem bhútánským vznikl i západní vzor, který ten původní sice adoptoval, ale aplikoval ho na konzumní evropskou společnost.
Už jste se někdy zamysleli nad otázkou, co vás dělá šťastnými?
Konzumní svět
Západní společnosti jsou přesyceny všemi možnými zdroji. Představa, že samozřejmým snem lidí je dosahovat stále většího a většího růstu, pokroku až do nekonečna, se pomalu bortí. Už dnes se ukazuje, že stupeň rozvoje, kterého západní země dosáhly, má své přirozené limity. Množí se údaje o tom, jak narůstají psychické poruchy, jak lidé ztrácejí smysl života, obtížně se jim existuje ve společnosti... Cílem celého snažení je vlastně najít nějaké optimální místo, kde už nepůjde o chamtivost, hromadění atd., ale spíše o trvalou udržitelnost západního stylu života a prohloubení smyslu bytí.
Možná, že jde o poněkud utopickou myšlenku, ovšem za pokus to stojí, nemyslíte? A jak si na tom, co se týče štěstí, stojí Česká republika? To se snad již brzy dozvíme. I když už teď se můžete ptát sami sebe: Jste šťastní?
foto: Shutterstock
