Svět seznamování a vztahů se za poslední dekádu změnil od základů. Už dávno nefrčí kult uťápnutých Popelek, které čekají na svého prince na bílém koni. Vedeme firmy, cestujeme na motorce po světě, meditujeme na pláži… ale na podvědomé úrovni si jako partnery často vybíráme „bad boye“, nebo naopak „podpantofláky“, kteří za námi vlají ve stínu naší ženské síly.
A to ani nezmiňuji překonané mýty, kterým v oblasti vztahů stále mnoho žen i mužů věří. Vztahová terapeutka Lucia Klapáčová v rozhovoru tyto mýty boří. Ne, muži se opravdu nebojí silných žen. Ani neletí jen na dvacítky s tělem topmodelky. Naopak, když v sobě rozvinete ty pravé kvality, vaše přitažlivá síla s věkem poroste.
Lucie, vy sama jste vztahová koučka. Za pět let vám prošlo pod rukama více než 5000 žen. Jaký je váš osobní příběh o hledání partnerského vztahu?
Patřila jsem mezi ženy, kterým se daří v pracovním životě, v seberealizaci a plnění snů, ale bohužel ne v osobním životě. Znova a znova jsem se zamilovávala, ale každý z těch vztahů měl nějakou překážku. Trpěla jsem a nevěděla, proč v mém životě žádný muž nezůstane natrvalo. Chvíli jsem si myslela, že je chyba v mužích, že jen musím potkat toho pravého.
Ale jak čas plynul, tak jsem přestala čekat. Položila jsem si otázku: Co pro to můžu udělat já sama? Co když není chyba v mužích, ale něco mi uniká? A začala jsem pátrat po odpovědi. Začala jsem zkoumat a pozorovat své kamarádky a lidi, kteří měli šťastné vztahy. Co dělali jinak…? Procházela jsem svou vlastní hlubokou osobní transformací. Odpovědi jsem našla, aplikovala, uspěla a dnes to učím jiné ženy.
S čím konkrétně jste bojovala?
Byla jsem vychovávaná pouze ženami, bez mužské přítomnosti. Mužů jsem se bála, nerespektovala je, ale zároveň mě fascinovali. Co to je za bytosti?
Jak fungují? Jak se k nim mám chovat…?
Žena, která je „silná“, uzavřená ve svých hradbách nedůvěry, přesvědčená, že „nejprve jí muž musí ukázat, že mu může věřit, až potom mu otevře srdce“, bude přitahovat spíše typ hráčů a mužů, kteří se chtějí poddat jejímu vedení a ochraně (které ona bude považovat za slabochy).
Soukromě i profesně jsem se začala obklopovat muži. Uspěla jsem v mužském světě politiky a vojenských konfliktů a to mě hodně naučilo. Právě tam jsem začala chápat, že i muži jsou lidské bytosti, ne jenom „hajzlové“, jak jsem se to učila v dětství. Pochopila jsem, že musím nejdřív změnit svůj vnitřní postoj k nim, abych byla schopná mít vztah. Musela jsem změnit svou touhu po jistotě a bezpečí na schopnost dávat lásku a ujasnit si, co vlastně opravdu chci a potřebuji. To spustilo transformaci, která vedla k změně mého osobního života a následně k změně stovek dalších vztahů a životů.
Zatímco ve dvaceti se spousta z nás ve vztazích baví a zkouší, mezi třicítkou a čtyřicítkou se ale většinou chceme usadit ve spokojeném partnerství. Jaké jsou nejčastější příčiny, proč se nám to nedaří?
Důvody se různí pro muže a ženy. Co se týká žen, hlavní důvod je podle mě ten, že si nedají čas ujasnit si, co opravdu potřebují, aby byly šťastné. Často mají v hlavě dlouhé seznamy toho, co by partner měl splňovat, ale tyto seznamy nejsou reálné. Zároveň ale ani svůj seznam nedodržují a spokojí se s někým jen proto, že si je on vybral. A tam vzniká jejich velký vnitřní konflikt.
Druhý hlavní důvod je, že pro ženy dneška je často těžké otevřít své srdce nezištné lásce a rozhodnout se, že se partnerovi a vztahu chtějí naplno oddat. Stále je děsí obrazy minulosti, kdy byla žena v kuchyni a závislá na muži, a svobodu měl jen muž. Dnes to už tak není. Oddat se partnerovi znamená něco úplně jiného, ale mnoho žen si to nedokáže představit, a proto se toho bojí. Podvědomě proto sabotují to, co by mohlo být dobrým vztahem, nebo si vybírají muže, které mohou ovládat, protože z pravé mužské síly mají strach.
Co přesně tedy podle vás znamená se muži oddat?
Znamená to, že se žena pro muže a vztah s ním plně rozhodne. Nebude pochybovat, nebude hledat jinde, dá mu svou nejvyšší loajalitu, postaví ho nad svou primární rodinu (rodiče, děti). A když ve vztahu něco nefunguje, nebude utíkat nebo se uzavírat, ale bude hledat a nacházet řešení společně s ním, ne mimo něj. Bude schopná a ochotná ho milovat nezištně a oba si dovolí být na sobě závislí. Společně budou vytvářet synergický vztah, kde se jejich energie násobí. Nebudou hledat kompromisy, ale společnou dohodu.
Právě ženská emoční nestabilita je jedním z nejvíce ničivých vztahových faktorů a důvod, proč muži ženám neotvírají svůj svět.
Aby byla žena schopná se oddat, potřebuje vědět, co chce: Co je pro ni na muži, pro kterého se rozhodne, nejdůležitější. Jsou to jen tři až čtyři nejzásadnější věci, které ale nesmí zanedbat, slevit z nich nebo se jim přizpůsobit. Musí hledat vytrvale, dokud to nenajde. A pak tomu dát šanci naplno. A samozřejmě, nesmí být slepá: do vztahu dát vše, co je třeba, a po určité době si upřímně a pravdivě vyhodnotit, zda i ona má ve vztahu to, co potřebuje. A podle toho jednat.
Samozřejmě tato definice není vyčerpávající, vyžaduje upřesnění a je mi jasné, že tento pohled na vztah může vyvolat reakce a další otázky. Jejím cílem není vracet ženy do pozice slabšího pohlaví nebo zpochybňovat to, co jsme historicky překonali. Je spíše syntézou toho, co víme, že funguje, přenesenou do současné praxe. Ženám (ale i mužům) nabízí více síly, harmonie a skutečného propojení.
Na svých stránkách píšete o energii, která z některých žen dělá „magnet“ na muže, a přitom rozhodně nemusí vypadat jako topmodelka. Můžete to prosím trochu zkonkretizovat a dát nějaký praktický příklad?
Myslím, že to, na co narážíte, je vztahový signál. Je to to, co rozumím pod souhrnem našich ženských přesvědčení, hodnot, toho, co si o vztazích myslíme, našich strachů, ale i schopnosti dávat lásku a vidět v druhém to nejlepší.
Muži tento signál dokážou číst velmi dobře, a trvá jim velmi krátce, aby se na podvědomé úrovni rozhodli, zda je žena před nimi „materiál“ na partnerku, manželku, matku jejich dětí, milenku, kamarádku, nebo jen známost na jednu noc – bez ohledu na to, jak vypadá. My ženy máme schopnost číst signál mužů také, ale do rozhodovacího procesu nám velmi rychle zasáhne mysl a představa, že „to je možná on...“
David Deida ve své knize Intimní splynutí nádherně popisuje formu ženské krásy, která vychází zevnitř, s věkem sílí a nabývá na přitažlivosti. Tento koncept se mi líbí, sama ho pozoruji, praktikuji a doporučuji.
Snažíme se tak muže „natlačit“ do naší představy, a proto často dáme šanci vztahu, o kterém od začátku na určité úrovni víme, že není pro nás dobrý.
Pokud chceme být pro muže přitažlivé, musíme začít právě prací na tomto vnitřním vztahovém signálu. To znamená soustředit se na svou vnitřní jasnost záměru a schopnost dávat lásku. Zároveň si však musíme udržet svou hodnotu, hranice a „osobní standard“, jak říká Matthew Hussey. Pokud to dokážeme, mění se i to, jak nás muži vnímají, a to relativně rychle.
Jakým způsobem můžeme v sobě tuto energii probudit a kultivovat?
Způsoby, jak to dělat, jsou důležitou součástí mé mentoringové práce, online kurzů a knih. Mnoho příkladů najdete i v mé knize „Odvážné ženy“. Ale abychom mluvili konkrétně, nedávno jsem vedla 4denní online trénink, který se jmenoval „Jak se dělá láska“. Jeho podstatou byly tři hlavní kroky pro vytvoření správného vztahového signálu a dlouhodobé krásné lásky a vztahu.
Prvním krokem je, jak už jsem naznačila dříve, vědět, co chci. Znamená to vytvořit samu sebe tak, jak se vidím v nejlepší verzi. Jakou chci být? Jaké hodnoty chci žít? Toto je bod, kde by měla začít každá z nás. Druhým krokem je pracovat na své emoční stabilitě, protože právě emoční nestabilita je jedním z nejvíce ničivých vztahových faktorů a důvod, proč muži ženám neotvírají svůj svět. A třetím krokem je rozvíjet své vztahové schopnosti. Naučit se naplňovat si osobní i vztahové potřeby kvalitně a komunikovat s láskou, ale pevně. Vnímat své hranice a potřeby, ale zároveň otevřít nezištně srdce druhému. Všechno začíná u nás. Vztah nemůže být lepší, než jsme my samy.
Současná společnost je zaměřená na vzhled a mládí. Jakou roli podle vás hrají tyto faktory při hledání vztahu? A do jaké míry je v pořádku se o svůj vzhled starat, a kdy už je to přehnaná snaha, která může být kontraproduktivní?
Moje klientky jsou primárně ženy od 30 let výše, protože v tomto věku už máme životní zkušenosti. Zažily jsme bolest, zklamání, dosáhly určité zralosti a jsme otevřené přijímat nové pohledy na fungování vztahů. Horní limit věku však nemám. V mých programech jsou i dámy, které mají 60 nebo 70 let, a začínají znovu. A daří se jim.
David Deida ve své knize Intimní splynutí nádherně popisuje formu ženské krásy, která vychází zevnitř, s věkem sílí a nabývá na přitažlivosti. Tento koncept se mi líbí, sama ho pozoruji, praktikuji a doporučuji.
Muži jsou hrdí na své silné ženy, pokud od těchto žen dostávají, co potřebují, zejména respekt a lásku.
Osobně si myslím, že je důležité starat se o sebe primárně kvůli zdraví, ale i kvůli kráse. Ženská krása je dar světu, dar mužům, a má tisíce podob. Proto pokud cítíme potřebu něco ještě vylepšit, proč ne? Ale žádné podpatky, barva vlasů či estetická chirurgie nám nepomůže, pokud nemáme v pořádku vlastní obraz sebe samé a svůj pocit sebehodnoty.
Spousta mých nezadaných kamarádek po třicítce tvrdí, že „správní chlapi vymřeli“. Je opravdu složitější v dnešní době najít ideálního partnera?
Správní chlapi stále jsou, jen jsou trošku zmatení, stejně jako my ženy. Důvodů je hodně a bylo by to na celý další rozhovor. Vypíchnu ale dva, kvůli kterým se nám možná zdá těžší najít správného partnera.
Prvním je, že muži dostávají zmatené signály od žen. Vrátím se k tomu, co jsem už říkala – když žena neví, co chce, dává zmatený vztahový signál, na který muž reaguje. Pokud muže nerespektujeme, pokud máme strach z oddání se, pokud v něm nevidíme nejlepší verzi, neukáže nám ji. Proč by měl? Svoji energii si raději šetří pro ženu, která to v něm uvidí.
Druhým je, že v dnešní době je společenská kontrola mnohem nižší než kdykoli předtím. Každý si může udělat falešný profil na sociálních sítích, vylepšovat si fotky, ukazovat realitu, která není skutečná. Jenže když se setkáváme tváří v tvář mezi přáteli, je šance na upřímnost mnohem vyšší. Proto vedu své klientky k tomu, aby se snažily partnery hledat mnohem více v offline světě než v online světě a na první rande ideálně šly i s kamarádkou (opravdu!).
Napadají vás nějaké mýty, které ohledně hledání vztahů kolují?
Mýtů je hodně! Například, že muži se bojí silných žen. To není pravda. Muži jsou hrdí na své silné ženy, pokud od těchto žen dostávají, co potřebují, zejména respekt a lásku. Často toto říkají ženy, které se samy bojí silných mužů…
Muž v silnější mužské energii nemá čas na hry a bude přitahován ženou, z které vyzařuje schopnost oddat se, dát mu ženské teplo a vytvořit domov. Vím, zní to staromódně, ale nic z toho ženě nebrání být úspěšnou „prezidentkou“ světa.
Dalším mýtem je, že pro každou ženu existuje jeden osudový muž. Nemyslím si to. Často za osudového považujeme toho, kdo nás zranil, a nemůžeme ho mít. Krátkou lásku s překážkami, jako z filmů, která nemá dobrý konec. Osudovost si spojujeme s bolestí, což není fér vůči mužům, kteří jsou nám celý život oporou. Naopak, osudový vztah si můžeme vytvořit, pokud víme jak. A kandidátů na to je v našem životě víc. Volba, který to bude, je jen na nás…
Co tedy funguje? Jak má žena přitáhnout pozornost vyhlédnutého partnera a začít s ním vztah?
Začněme dáváním. Začít vnímat muže nejprve jako lidskou bytost, až poté jako možného partnera. Tím v sobě uvolníme napětí a strach, a naopak začneme být pozorné, zvědavé a kouzelně komunikativní. Kdo to je? Jak žije? Co si myslí? Co má rád? Co ho formovalo? Přestaňme hrát hry, dejme mu respekt a věřme svým ženským kvalitám. A zároveň pracujme na tom, co chceme, kým jsme, a budujme pole svého osobního standardu.
Co podle vás muže na ženách na začátku vztahu nejvíc přitahuje, a co naopak odrazuje?
Jako odpověď na tuto otázku jsem před nějakým časem vytvořila schéma archetypů žen a mužů před vstupem do vztahu. Vytvořila jsem čtyři typické postavy a na jejich interakci ukazuji, proč některé ženy vždy narazí na „hráče“, zatímco jiné přitahují muže pevné mužské energie.
Opět se vracíme ke vztahovému signálu. Určité typy mužů přitahují určité ženy a naopak. Ale konkrétněji: žena, která je „silná“, uzavřená ve svých hradbách nedůvěry, přesvědčená, že „nejprve jí muž musí ukázat, že mu může věřit, až potom mu otevře srdce“, bude přitahovat spíše typ hráčů a mužů, kteří se chtějí poddat jejímu vedení a ochraně (které ona bude považovat za slabochy). Takové muže však bude přitahovat i žena, která má srdce na dlani, ale nezná svou sebehodnotu a osobní hranice.
Naopak muž, kterého bychom pro lepší představivost mohli popsat jako muže v silnější mužské energii, nemá čas na hry a bude přitahován ženou, z které vyzařuje schopnost oddat se, dát mu ženské teplo a vytvořit domov. Vím, zní to staromódně, ale nic z toho ženě nebrání být úspěšnou „prezidentkou“ světa. Naopak, má mít svůj vlastní svět! Ale doma musí mít na prvním místě lásku…
A to je moje mise: ukazovat ženám, že muži nejsou nepřátelé, že jsou to také lidské bytosti toužící po lásce a teple a že můžeme být jako ženy, kým chceme – svobodně, a zároveň v oddání se jeden druhému. Takto můžeme vytvořit nádherný, hluboký, vzrušující vztah, který bude trvat a kde si budeme dávat ze sebe to nejlepší. A to je největší dobrodružství našich životů!
Reklama
foto: Se svolením Lucie Klapáčové, zdroj: Autorský článek
