Společnost má pro single ženy připravený krásný scénář. Nejdřív jste nezávislá, kolem třicítky byste měla začít lovit, ve čtyřiceti se vás lidé ptají, co se stalo, a po padesátce je z vás podle některých definitivně smutná žena, která chodí domů krmit kočky. Rozvedený padesátiletý muž je naopak zajímavý, zkušený a konečně připravený začít znovu. Ta logika je tak fascinující, že by si zasloužila vlastní psychiatrickou konferenci. Jenže lidé možná stále častěji zjišťují, že zamilovanost není povinná součást dospělosti. Prozradím vám proč, ostatně z vlastní zkušenosti.
Nedávno se mě jedna známá zeptala, jestli už konečně někoho mám. Řekla to tím zvláštním, soucitným tónem, jakým se lidé ptají na výsledky biopsie. Když jsem odpověděla, že nemám a pořád ještě ani nechci, zatvářila se ještě ustaraněji. „Ale přece nechceš zůstat sama napořád!“
Možnost nemuset denně regulovat emoce jiného dospělého člověka by se měla prodávat jako prémiový wellness pobyt.
V tu chvíli jí zazvonil telefon. Manžel. Nemohl najít máslo. Stál před otevřenou lednicí a požadoval navigaci. Následujících pět minut mu vysvětlovala, že máslo je skutečně tam, kde bylo posledních jedenáct let. Pak se na mě obrátila a řekla: „Víš, ale ve dvou je to všechno jednodušší.“ Samozřejmě. Zvlášť když máte doma člověka, který by bez vás patrně zemřel hlady před plnou lednicí.
Nemáte partnera, tedy ani druhé dítě
Tohle je možná nejkrásnější výhoda dospělého života bez partnera. Nemusíte řešit cizí ztracené ponožky, žehlit košile, myslet na něčí narozeniny a na emocionální podporu muže, kterému někdo v práci řekl něco nepříjemného. Nemusíte připomínat, že se objednal k zubaři, ani vysvětlovat, že ručníky se samy nevyperou. Nemusíte zjišťovat, co chce jeho maminka k Vánocům, protože on to samozřejmě neví, přestože ji zná od narození. A hlavně nemusíte předstírat, že je úžasný otec, protože jednou odvezl vlastní děti na kroužek.
Jistě, existují muži, kteří se o sebe dokážou postarat a vztah skutečně obohacují. Jenže ty tento odstavec dráždit nebude. Ostatní možná právě hledají čisté trenýrky.
Vaše nálada patří jen vám
Představte si úplně obyčejný pátek. Máte dobrou náladu, před vámi víkend, venku svítí slunce, koupila jste si něco hezkého. Přijdete domů a tam sedí ON. Zamračený. Uražený. Mlčící. Co se stalo? Nic. Co mu je? Nic. Udělala jste něco? Ne. Chce si promluvit? Ne. Ale atmosféra v bytě by se dala krájet. A tak se začnete snažit. Ptáte se, nabízíte večeři, analyzujete posledních šest hodin a přemýšlíte, zda jste se něčím neprovinila.
Když jste single, přijdete domů a vaše nálada zůstane přesně taková, s jakou jste odcházela z práce. Nikdo vám ji nevezme jen proto, že se rozhodl komunikovat jako uražený bernardýn. Možnost nemuset denně regulovat emoce jiného dospělého člověka by se měla prodávat jako prémiový wellness pobyt.
Nemusíte se nechat ponižovat od jeho matky
Tchyně je samostatná vztahová disciplína. Samozřejmě existují fantastické tchyně. Takové, které respektují soukromí, nenabízejí nevyžádané rady a chápou, že jejich syn je dospělý člověk. Ty ostatní ovšem dokážou proměnit obyčejný nedělní oběd v psychologický experiment.
Být single není totéž co složit slib celibátu a odstěhovat se do kláštera. Jen má jednu výhodu: její sexualita nemusí být součástí domácího provozního řádu.
Nejlepší je, když žena, která svého syna naučila, že po sobě nemusí ani odnést talíř, začne hodnotit vaše domácí schopnosti.
Být single znamená, že na podobné návštěvy prostě nemusíte chodit. Žádné povinné oslavy narozenin sestřenice, kterou jste viděla dvakrát v životě. Žádné Vánoce rozdělené na tři rodiny. Žádné otázky, kdy už budete mít dítě, druhé dítě nebo konečně rozum. Máte vlastní rodinu. Vlastní přátele. A právo trávit neděli s lidmi, kteří vás skutečně mají rádi.
Nemusíte předstírat orgasmus, ani zájem o něčí historku z práce
Sex ve vztahu může být fantastický. Stejně jako může být fantastické domácí sushi. Problém nastává, když vám někdo začne tvrdit, že ho musíte jíst třikrát týdně, protože jinak se bude cítit odmítnutý.
Single žena nemusí řešit, jestli je dostatečně přitažlivá, dostatečně iniciativní nebo jestli partnerovi neklesá sebevědomí kvůli tomu, že dnes večer prostě nechce. Nemusí vést dlouhé diplomatické rozhovory o tom, proč únava není osobní útok. Nemusí předstírat nadšení, aby byl doma klid.
A když má chuť na sex? Může ho mít. Být single není totéž co složit slib celibátu a odstěhovat se do kláštera. Jen má jednu výhodu: její sexualita nemusí být součástí domácího provozního řádu.
Můžete utrácet vlastní peníze za vlastní nesmysly. Bez zasedání rodinné rady
A k čemu potřebuješ další boty? Nevím. K čemu potřebuješ čtvrtou sadu nářadí a předplatné sportovního kanálu, na který se nedíváš? Ve vztahu se z některých nákupů stává parlamentní rozprava. Žena si pořídí dražší krém a musí vysvětlovat jeho přínos pro národní hospodářství. Muž si koupí další elektronickou hračku, protože byla ve slevě.
Ženy bez partnera v průměru uváděly vyšší životní spokojenost než nezadaní muži.
Single život samozřejmě není automatická cesta k bohatství. Nájem platíte sama, oprava auta jde z vašeho účtu a na dovolené obvykle nemáte s kým rozdělit cenu pokoje. Jenže zároveň nemusíte financovat cizí koníčky, splácet něčí nerozumná rozhodnutí ani předstírat, že výhodná investice do starého motocyklu, který už tři roky nejede, je součástí společné budoucnosti.
A ještě něco. Když si koupíte drahé šaty a budete v nich vypadat fantasticky, nikdo vám neřekne: „A kam v tom jako půjdeš?“ Kamkoliv, miláčku. Právě o to jde.
Přátelé nejsou lidé, na které vám zbude čas po partnerovi
Existuje podivný společenský zvyk: jakmile si člověk někoho najde, začne se tvářit, že ostatní vztahy byly jen čekárnou na ten hlavní. Kamarádky, se kterými jste celé roky probíraly život, najednou vidíte dvakrát do roka. Vždycky na kávě, ze které musí jedna ve čtyři odejít, protože doma čeká partner. Dospělý, svéprávný, údajně inteligentní člověk, který ovšem bez její přítomnosti patrně nedokáže přečkat večer. Přitom blízké přátelství není druhořadá náhražka partnerského vztahu.
A nejde jen o pocit. Výzkum, který analyzoval údaje od 5 941 single lidí, zjistil, že ženy bez partnera v průměru uváděly vyšší životní spokojenost než nezadaní muži. Také méně toužily po partnerovi. Neznamená to, že jsou všechny single ženy šťastnější než zadané. Znamená to ovšem, že život bez partnera nemusí být tou tragickou přestupní stanicí, za kterou ho společnost ráda vydává. Možná totiž není špatné mít několik lidí, kterým můžete zavolat o půlnoci, místo jednoho, vedle kterého se bojíte otevřít pusu.
Nemusíte obhajovat, proč chcete žít po svém
Ve vztahu člověk často nedělá kompromisy jen o velkých věcech. Dělá je o stovkách úplných pitomostí. O tom, na co se budete dívat. Kdy půjdete spát. Jestli pojedete v sobotu na výlet. Zda si pořídíte psa. Jestli je normální mít v obýváku růžové křeslo. Proč zase telefonujete s kamarádkou. Proč potřebujete jet někam sama.
Každý jednotlivý kompromis je maličkost. Jenže po letech zjistíte, že jste dobrovolně odevzdala polovinu svého života do společné správy. Není divu, že některé ženy po rozchodu nezačnou okamžitě hledat náhradu. Místo toho si koupí to růžové křeslo.
Netvrdíme, že nezadanost automaticky přináší svobodu nebo štěstí. Rozhodně nechceme manifestovat proti mužům, manželství ani skutečně dobrým vztahům. Jen proti představě, že jakýkoliv vztah je lepší než žádný. Samota někdy bolí. Chybí objetí, společné zážitky, někdo, kdo vás odveze z nemocnice a bude se o vás starat, když dostanete horečku. Single život má své nevýhody a není nutné je přikrášlovat.
Fakt, který se ale v romantických komediích příliš nenosí, zní, že někteří lidé prostě dávají svobodě vysokou hodnotu. Když jste single a něco se vám povede, víte, že jste to zvládla sama. Když uděláte chybu, nemusíte poslouchat, že vám to někdo říkal. A když chcete v padesáti změnit práci, v šedesáti odjet na druhý konec světa nebo se zítra přestěhovat k moři, nemusíte organizovat domácí referendum.
Prostě to uděláte.
