Na první pohled byste jen sotva uhodli, že je spolumajitelem jednoho z nejvíce prosperujících podniků v našem kraji. Jannis Samaras působí velice nenápadným a skromným dojmem. Přesto vlastní firmu, jejíž hodnota se pohybuje v řádech několika miliard korun. Kofola dnes totiž patří mezi nejoblíbenější nealkoholické nápoje v Čechách i na Slovensku. Spolu s manželkou, uznávanou a talentovanou fotografkou Zuzanou Samara, tvoří rodilý Čech řeckého původu ideální a šťastný pár. Co pro ně ale štěstí znamená a zdali ho lze vůbec definovat, prozradila dvojice na přednášce nadačního fondu Šťastné Česko.
Spolumajiteli rodinné firmy Kofola Jannisu Samarasovi se podařilo jen to, co opravdu málokomu. Z téměř bezejmenné značky vytvořil konkurence schopnou firmu, která dnes v Čechách šlape na paty americké Coca Cole, a na Slovensku už má dokonce značný náskok. S manželkou Zuzanou vychovávají tři nádherné dcery a jednoho syna. Ta se jednoho krásného dne svých potomků u snídaně zeptala, jak vlastně vnímají štěstí. „Uvědomila jsem si, že je naše nejmladší tříletá holčička šťastná pořád, ale když jsem se jí zeptala, co pro ni štěstí znamená, dostalo se mi pouze výstižného, nevím. Pakliže jsem jí pokládala přesné otázky (Když dostaneš zmrzlinu, jsi šťastná? A co když se tvé sestry hádají?), získala jsem naprosto jasné odpovědi. Uvědomila jsem si, že jako malí jsme šťastni neustále, ale nedokážeme to definovat. Z bezstarostného dětství však postupně vyrosteme a naše radosti jsou ovlivňovány vnějšími vlivy,“ dodává sympatická Zuzana.
„Moje soukromá anketa navázala na šestiletou Jůlinku, která mi na stejnou otázku pověděla, že štěstí je, když má člověk radost. Pro ni osobně to znamená vyrábění. Je umělecky založená a neustále něco maluje. Mé obavy z toho, že pokud něco kreativně nevytváří, není šťastná, po chvilce přemýšlení vyvrátila,“ doplňuje fotografka.
„Osmiletá Sofinka řekla, že štěstí je, když se jí něco líbí, ale nemusí se to nutně líbit i ostatním. Byla jsem ráda, že v tom případě její štěstí nemusí záviset na ostatních. Sofinka už prý ví, že nemůže být šťastná pořád. Pokud se zlobí, je smutná... Uvědomuje si, že trvalé štěstí neexistuje, a vnímá kolísání těchto pocitů,“ popisuje paní Samaras.
„Náš devatenáctiletý syn Alekos je na svůj věk velice moudrý. V momentě, kdy jsem mu položila tu samou otázku, nevěřícně koukal, na co se ho to při snídani ptám, ale ve finále poslušně odpovídal (úsměv). Podle Alekose je štěstí pocit nepopsatelné a nelogicky odůvodnitelné radosti, který prožívá kdykoliv, když nepřemýšlí nad negativními věcmi. Přikládá mu takovou důležitost, že je to dokonce smysl jeho života. Tvrdí, že pocit štěstí nemůže být trvalý, jen snad kdyby žil v naprosté izolaci, distancován od negativních věcí i lidí. Následně připustil, že je to nemožné, ale podobná nepříjemná střetnutí se dají alespoň omezit,“ prozrazuje názor svého syna Zuzana.
Zuzaně se pohledy vlastních dětí natolik líbily, že jim dává za pravdu, a tvrdí: „Štěstí je pro každého něco jiného, každý to vnímá jinak. Ale všichni se shodneme asi na tom, že štěstí musíme hledat uvnitř sebe, ne někde venku.“A Jannis Samaras s úsměvem dodává: „Své rodině jsem se pokusil zajistit trvalé štěstí. Nejeli jsme do Bhútánu, ale hledali jsme nejspirituálnější místo v Čechách. Tím jsou pro nás Valachy. Na štěstí tam můžete narazit i v těch nejobyčejnějších formách. Úžasné je vidět radost v očích naší dcery, když honí slepice nebo tahá ovce za chlupy.“
Na závěr se Zuzana zamýšlí: „Loňský rok jsem během svého focení potkávala smutné lidi bez domova a střechy nad hlavou či rodiny. Neměli absolutně nic, ale uvědomili si to až potom, co o všechno přišli. Když je člověk šťastný a prožívá to s někým, koho má rád, měl by si své štěstí chránit a starat se o něj. Měl by o něj pečovat a uvědomovat si jej, dokud ho má, ne v momentě, kdy ho ztratí.“
O projektu Šťastné Česko
Nadační fond Šťastné Česko věří, že vedle ekonomické prosperity stojí zato sledovat i jiné parametry. Takové, které se místo počítání HDP (hrubého domácího produktu) zaměří na monitorování HDŠ, tedy hrubého domácího štěstí. Ne nadarmo se tato krásná hodnota měří v zemi, která je dodnes obklopena zcela nedotčenou přírodou a kde se tibetský buddhismus zachoval ve své původní podobě. Bhútán je malý ráj v himalájských horách. A my nejenže bychom se jím měli inspirovat, ale máme se od něj ještě hodně co učit.
Čtěte také:
Jaké to je strávit pár dnů s bezdomovci?
Místo hrubého domácího produktu, hrubé domácí štěstí: Jak se měří spokojenost?
Chcete být šťastní? Učte se od Bhútánu
foto: Šťastné Česko, zdroj: Šťastné Česko