Jak je možné, že někteří rodiče se svými pubertálními potomky doslova válčí a jiní mají naopak pocit, že jejich dítě „puberta ani nepotkala“? Na tyto otázky jsme hledali odpovědi s koučkou a rovněž matkou tří dětí Mirkou Čejkovou.
Puberta je jako magický proutek. Zatímco některé děti se v tomto období svým rodičům vzdalují, rebelují proti nim, jiné je vnímají jako nejlepší kamarády. Je vůbec možné se vyhnout pubertálnímu vzdoru, nebo je to všechno jenom o přístupu otce a matky? Pokud naše dítě začne v období mezi třináctým a osmnáctým rokem z ničeho nic rebelovat, je vhodné se podle Mirky Čejkové zamyslet nad tím, zda jsme neudělali chyby ve výchově již dříve.
Značka: dobrá výchova
„Puberta ukáže, jak jsme se chovali celé ty roky předtím. Jestli dítě vždy znalo pravidla a naše výchova je měla, tak je to samozřejmě snazší. A pokud chci, aby dítě respektovalo hranice, tak je ale musím respektovat i já. Zda dítě ví, že i když udělalo ‚průšvih‘, tak může přijít a mluvit o tom, pak nebude mít potřebu lhát,“ myslí si Čejková, která mimo jiné učí o komunikaci. A i když to možná zní jako klišé, na komunikaci a přístupu k osobnosti dítěte celý vztah rodič-dítě stojí a padá.
„Chtěla jsem, aby moje děti věděly, že ať se stalo cokoliv, můžeme vždycky najít nějaké řešení. Snažila jsem se, aby chápaly, že jako máma mám o ně strach, a aby mi pomohly najít takové řešení, kdy ony budou moct dělat, co chtějí, a já budu vědět, že jsme ‚nebezpečí‘ minimalizovali. Ve zkratce je to asi tak nějak: miluju tě, a proto mám o tebe strach, chápu, že už jsi velký a chceš svobodu, svoboda je taky zodpovědnost, pojďme najít řešení, aby ty jsi mohl, co chceš, a já se nemusela bát. A řešení je otevřená komunikace, to že zavolá, že řekne, když se něco děje, že ví, že rodiče mu věří atd.,“ říká k tomu koučka.
Koučka Mirka Čejková
Jak se projevují „opičí rodiče“?
Rodičům na druhou stranu nemůžeme upřít, že s tím, jak dítě vyrůstá, se postupně dostávají do svízelné situace. Jak potomek dospívá, je potřeba stále více uvolňovat hranice a nechávat mu prostor. Jak poznáme, že jsme tento přechod nezvládli a svoje dítě na svobodě spíše nesmyslně omezujeme, než abychom ho postupně učili zodpovědnosti?
„Rodič by se měl zamyslet nad tím, zda spíš pořád mluví, než by se ptal, zda zakazuje, přikazuje, poučuje,“ tak podle Čejkové můžeme poznat, že by bylo na místě změnit přístup k dospívajícímu dítěti. „Láska se projevuje tím, že jako rodič respektuji osobnost dítěte, jeho individualitu a snažím se podporovat jeho vlastní cestu. Je to obtížné, protože musím zkrotit svoje ego, musím si pořád uvědomovat, jestli mám na paměti opravdu zájem dítěte, nebo svoje nenaplněné představy. Taky se musím vypořádat s vlastním strachem. Často je to právě moje obava, aby si dítě ‚nezkomplikovalo‘ život, a tak mu nutím ‚rozumné‘ řešení. A pokud nerespektuji, že potomek už opouští období dětství a že i z hlediska dalšího rozvoje potřebuje víc svobody a samostatnosti, tak ho přivedu buď ke vzdoru a rebelství za každou cenu, nebo naopak zadusím jeho touhu po samostatnosti a vychovám člověka, se kterým budou ostatní manipulovat. Dítě má právo žít svůj život a není tu proto, aby žilo ‚opravenou‘ verzi toho našeho,“ vysvětluje Čejková.
Dítě potřebuje dospělý vzor a osobu, které se může svěřit. Pokud jí nejste nebo nemůžete být vy, najdetě mu někoho jiného s kým by si mohl promluvit.
Co když to nefunguje?
Rodiče se mohou dostat do situace, kdy jsou vztahy mezi nimi a potomkem již vyhrocené a cesta k obnovení puberťákovy důvěry je komplikovaná. Dítě ale prožívá své problémy tady a teď. Můžeme mu přesto pomoci je řešit? Čejková v takovém případě doporučuje nechat ratolest, aby si našla jiného dospělého, jemuž se může se svými starostmi a obavami otevřeně svěřovat.
„Já jsem zvolila tuhle cestu u mých synů, i když sama lidem pomáhám jako kouč, tak doma jsem máma, a rada ode mne má jinou hodnotu než od jiného dospělého. A když měli období ‚uzavřenosti‘, tak jsem jim dala možnost mluvit s někým z mých kamarádů nebo kolegů. Pro každého z nás je důležité pohovořit o věcech, které nás trápí, a ujasňovat si, kdo jsme a kam směřujeme,“ svěřila se nám koučka s tím, že to doporučuje i puberťákům, které jejich rodiče nerespektují. Potřeba vzoru dospělých osob jim totiž stále zůstává.
Čtěte také:
Chcete znát silné stránky svého dítěte? Sledujte náš pořad!
Jak vychovávat puberťáka a nepropadnout panice?
Tři věci, které potřebuje dítě proto, aby z něj nevyrostl sobec
foto: Shutterstock, archiv
