Většina doktorů vám řekne, že dioptrie je možné řešit pouze operací. Lektorka Jana Pozlovská, která se ve svých konzultacích věnuje správnému vidění bez brýlí, na to má ale jiný názor. Z vlastní zkušenosti totiž ví, že když pochopíme, jak oči fungují, a naučíme se vidět „správně“, zrak můžeme výrazně zlepšit, nebo se dokonce brýlí zbavit úplně.
Když jsme se poprvé setkaly, hned od začátku na mě působila velmi uvolněně a přirozeně – krátce střižené vlasy, pohodlné oblečení a žádná strojenost. Právě i ta odpoutanost a bezstarostný přístup k životu hraje podle Jany Pozlovské na cestě k dobrému zraku významnou roli. „Víte, stačí se naučit pracovat s emocemi, vše tak nějak pouštět a pak zjistíte, že je život vlastně jednoduchý a najednou třeba začnete i lépe vidět,“ směje se Jana, která srší pozitivní energií. A nějaká část té její vnitřní radosti rychle přeskakuje i na mě…
Je možné zlepšit vlastní zrak natolik, že člověk přestane potřebovat brýle?
Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, pak dvě dioptrie „na blízko“ jdou odložit poměrně jednoduše a rychle. Ale ty techniky, které používám, v zásadě fungují pro jakékoli množství dioptrií a nezáleží ani na tom, jak dlouho brýle nosíte.
Oko ukončilo svůj vývoj zhruba v době, kdy se fyziologicky vyvinul člověk. Vracíme se tedy tisíce let zpátky.
Například paní, která ke mně přišla se čtrnácti dioptriemi, byla po dvou měsících na deseti. Zpětná vazba od lidí, kteří prošli seminářem nebo konzultací, ukazuje, že pokroky jsou u různých dioptrií. Ale samozřejmě to, zda dojde ke zlepšení nebo se podaří brýle odložit, záleží vždy na každém konkrétním člověku.
Jak jste přišla na to, že se zrak dá „vyléčit“?
Určitě nemluvíme o léčení zraku jako takovém. Je to spíš o tom pochopit, jak oči vlastně fungují, a začít je používat víc v souladu s jejich fyziologií. Ale zpět k vaší otázce. Po čtyřicítce se mi začaly zhoršovat oči na blízko. Ze začátku jsem brýle samozřejmě nosila, a tím se dostala do klasického „kolečka“, kdy jsem potřebovala stále silnější. Pak mi ale kamarád pověděl o tom, že oči se dají cvičit. To mě zaujalo, začala jsem si hledat informace a nakonec jsem narazila na doktora Williama Batese, což byl americký oční lékař. Řídila jsem se jeho doporučeními a ono to fungovalo. Pak za mnou začali chodit známí a divili se, že už nenosím brýle. V té době jsem už měla vlastní centrum osobního rozvoje, a tak jsem na žádosti klientů začala pořádat semináře o tom, jak se zbavit dioptrií. Téma se začalo postupně rozrůstat a v současné době je z něho projekt, ve kterém se věnuji nejen dospělým, ale také dětem. Vedu různé kroužky, pořádám letní pobyty a teď úplně nově začínám pracovat na projektu, jak dostat zdravé vidění do škol. Navíc se začaly ozývat i organizace, které se věnují seniorům.
Jaké jsou příčiny toho, že špatně vidíme?
Je to celé o tom uvědomit si, jaká je fyziologie oka, jak bylo vlastně vytvořené. To důležité je, že hlavní zaostřování nemá na starosti čočka, jak jsme se učili ve škole, ale naopak oční svaly. Ty jsou v uvolnění, pokud se jen díváme kolem sebe a zaznamenáváme prostor a co je v něm, tedy víc zapojujeme periferní vidění. A až v okamžiku, kdy se potřebujeme zaměřit na něco konkrétního, zaostřit, musíme oční svaly zapojit do akce.
Oko ukončilo svůj vývoj zhruba v době, kdy se fyziologicky vyvinul člověk. Vracíme se tedy tisíce let zpátky. To, co měl zrak zvládat tenkrát, bylo předávat informace o okolním prostoru jako celku. Detaily nebyly tolik potřeba. V té době byly tedy oční svaly většinu času uvolněné a jen občas „zamakaly“. Bohužel v současnosti je to přesně naopak, neustále se díváme do počítače, čteme, zaměřujeme se na konkrétní věci i při pohledu do dálky a pořád se snažíme „ostřit“ a naše oči jsou tak přetížené. Proto říkám, že naprostý základ je oční svaly uvolňovat, aby nepracovaly v napětí a nepřemáhaly se, jedině pak může oko správně fungovat.
Jaké uvolňovací techniky používáte?
Nejlepší je začít tím, že si vyzkoušíte, jak to vlastně vypadá, když je oko v uvolnění. Ideálně někde venku, kde máte možnost podívat se do dálky. Sundejte si brýle nebo čočky a rozhlédněte se kolem sebe, aniž byste se snažili na cokoli zaostřovat. Uvědomte si, jaký máte pocit v očích – to je právě ono uvolnění, které je nutné praktikovat, jak nejčastěji to půjde. Kromě toho můžete přidat i cílené relaxace, například mrkání nebo techniku tzv. palmingu, kdy si dlaněmi přikryjete zavřené oči, abyste jim navodili pocit absolutní tmy, uvolníte se a relaxujete. Na seminářích také učím, že lze i číst s uvolněnýma očima, i když nás naše mysl přesvědčuje, že musíme na text silou zaostřovat, když ho v první chvíli nevidíme. Také existují speciální cviky pro určité oční vady – pro krátkozraké, dalekozraké, pro lidi s astigmatismem, tupozrakostí apod.
Doporučujete sundávat brýle i čočky, kdykoli je to možné. Proč?
Když máte nějakou pomůcku, tak svaly sice nepřetěžujete, jenže je také téměř vůbec nepoužíváte, a tak samozřejmě ochabují a zrak se může ještě víc zhoršovat. Naším cílem je tedy dostat se z obou extrémů do rovnováhy tak, aby naše oči pracovaly, ale v uvolnění.
Dost často se mi na přednáškách či konzultacích objevují lidé, kteří na operaci očí byli, a problémy se jim následně vrátily.
Když tedy sundáte brýle, nebuďte ve stresu, že nic nevidíte, a zapomeňte na „silové“ zaostřování. Prostě jen zkoumejte svět kolem sebe, jako to dělají malé děti, a brýle používejte opravdu jen v případě, kdy to bude nevyhnutelně nutné.
Říkáte, že zlepšení zraku se neodvíjí jen od uvolňování očí. Jaké jsou další faktory?
Kromě očí je důležité i celkové uvolnění, především práce s emocemi. Je dobré zeptat se sama sebe, zda se nechávám ovládat svými emocemi a dovoluji, aby mi řídily můj život, případně jestli s nimi nebojuji. Nebo naopak, zda je přijímám jako skutečnost a nechávám je volně procházet svým tělem. I to na seminářích řešíme.
Psychosomatika učí, že dalekozrací jedinci nechtějí vidět to, co se jim děje v přítomnosti, a krátkozrací mají obavy z budoucnosti. Jaký je váš názor? Pozorujete rozdíly mezi psychickými příčinami jednotlivých problémů?
Ty základní premise pro jednotlivé vady samozřejmě vidět jsou, často zrak souvisí s vědomím vlastní hodnoty, se sebeláskou, nebo tím, že už v dětství byly třeba v rodině problémy a my to „nechtěli vidět“. Takže je to počáteční vodítko, kudy jít, ale pak už to bývá hodně individuální. Často se stává, že klienta udržuje v napětí něco zcela jiného, ale v okamžiku, kdy to přijme, vnitřně se mu uleví a poleví i tlak nebo napětí v očích.
Má na oči vliv i strava?
Ano, i jídlo samozřejmě může hrát roli, protože ovlivňuje náš systém jako celek. Máme k dispozici jen určité množství energie, a když své tělo zaneseme, tak samozřejmě energie, kterou použije na řešení tohoto problému, chybí někde jinde a nefunguje tak, jak bychom potřebovali. Proto bychom měli vnímat, co nám dělá dobře, čím svému systému pomáháme a čím mu naopak přidáváme práci. Je to o celkové propojenosti a o tom, naučit se sám sobě skutečně pozorně naslouchat.
Jaký je Váš názor na operace očí?
Je to zásah do těla, takže bych to brala spíš jako krajní variantu. Pokud se totiž shodneme na tom, že příčina špatného zraku může být i někde jinde než v oku, že je to celé hlavně o svalech, se kterými je možné pracovat, pak je jasné, že lidem, kteří i po operaci fungují stejně, se může zrak opět zhoršit. A přestože nemám statistiky, dost často se mi na přednáškách či konzultacích objevují lidé, kteří na operaci byli, a problémy se jim následně vrátily.
Co pro Vás bylo na cestě za dobrým zrakem nejdůležitější?
Přímo na cestě, když jsem si řešila svůj problém, to určitě byla pravidelnost. Potřebujeme se naučit nový návyk a k tomu je nutné jej pravidelné používat. A to za nás nikdo jiný neudělá.
Pak z toho širšího pohledu je to asi uvědomění, že to není ani tak o cvičení, ale spíš o celkové lehkosti, přijetí a uvolnění se toku života, které když dokážeme realizovat, vše se v podstatě děje samo a my se cítíme v pohodě.
Reklama
foto: Se svolením Jany Pozlovské, zdroj: Autorský článek
