Jarní výkyvy teplot jsou pro sportovce rizikové. Kolaps hrozí u kardiaků i rekreačních sportovců, kteří se po zimní pauze vrací k běhu nebo cyklistice. Úplně imunní ale nejsou ani vrcholoví sportovci. V čem jsou skokové změny teplot pro srdce nebezpečné a dá se sportovní aktivita v takových podmínkách vůbec provozovat šetrně k našemu kardiovaskulárnímu systému? O tom jsme si povídali s Vladimírem Tukou, vedoucím Centra zátěžové kardiologie II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie VFN v Praze.

Pro jarní období jsou typické výkyvy teplot. Podle lékařů zatěžují srdce. V čem konkrétně?

Lidské tělo je schopno adaptace na poměrně velký rozsah teplot. V krátkodobém horizontu lépe snáší pokles teploty tělesného jádra než jeho vzestup. Na vyšší teploty jsme také schopni se přizpůsobit, ale adaptace na teplo trvá déle, přibližně osm až 14 dní. To znamená, že když se počasí a teploty mění pozvolna, tak máme čas se přizpůsobit, když se mění skokově, tak je tělo nepřipraveno. Výkyvy teplot kladou na tělo vyšší nároky, nízké teploty na tvorbu tepla a vyšší teploty naopak na jeho odvod. Oboje je spojeno s potřebou vyšší práce srdce.

Podle lékařů by měli v tomto být opatrní nejen kardiaci, ale i rekreační sportovci, kteří se po zimě vrací k běhu nebo cyklistice. Proč?

Během sportovních aktivit dochází ve svalech k tvorbě tepla a zvyšují se nároky na termoregulaci. Lze si to představit jako klimatizaci v autě, když ji zapneme, zvýší se spotřeba motoru. Návrat ke sportu, ať již po zimní pauze či jiné pauze, představuje také určité riziko, kdy chce sportovec „urvat“ výkony.

Po pauze se doporučuje spíše pozvolný návrat k pohybovým aktivitám, aby si srdce, ale i šlachy opět zvykly na zvýšené nároky. Po návratu po zimě, zejména pokud dochází ke skokovému zvýšení teploty, je také riziko, že sportovec, zejména rekreační, neodhadne míru oblečení a je zbytečně „nabalený“ a snáze se bude přehřívat.

Může v tom nějakou roli hrát i písek ze Sahary, který se v poslední době objevoval v našem ovzduší?

Jakékoli částice ve vzduchu, které budeme vdechovat, můžou zvyšovat náročnost sportovního výkonu. Z tohoto pohledu bych písek ze Sahary nepovažoval za tak kritický. Přeci jen přichází pouze během několika dní, navíc v této době byla také vyšší pylová aktivita. Mnohem škodlivější je celoroční znečištění ovzduší způsobené pálením fosilních paliv – auta, kotle a podobně. Ty prokazatelně zvyšují kardiovaskulární nemocnost a úmrtnost.

Při přeceňování vlastních sil se může objevit výrazná dušnost nebo bolest na srdci. Jak tento stav odlišit od běžného sportovního vyčerpání či vypětí, které se nevyhnutelně dostaví, když se rozhodneme jít za vlastní limit a běžet nebo jet rychleji než jsme běžně zvyklí?

Bolest na hrudi je vždy varovným příznakem, stejně jako ztráta vědomí, oba by měly sportovce přivézt k vyšetření lékařem. Bolest na hrudi, která se objevuje při zátěži a při jejím ukončení mizí, může představovat zejména u sportovců nad 35 let první známku, že prokrvení srdce není v pořádku. Ale i u mladších jedinců může být známkou častěji onemocnění plic, z toho nejčastěji astmatu.

Kondice, vyjádřená jako maximální spotřeba kyslíku (VO2max), je jedním z nejsilnějších determinant kvalitního a dlouhého života ve zdraví. Dalším parametrem je svalová síla. Ta je kritická pro kvalitní život ve vyšším věku.

Dušnost, respektive pocit nedostatku vzduchu, je přirozená a může znamenat, že jsme se při našem sportovním výkonu dostali na hranu svých možností. Zde je dobré dušnost porovnávat s našimi předchozími výkony. Pokud se dostaví dušnost při větším výkonu nebo při výkonu, kdy se objevovala pravidelně – například při vyběhnutí kopce, pak nemusí nic znamenat. Pokud se dušnost dostavuje při výkonu, kdy jsme dříve dušní nebyli, pak je potřeba zpozornět. Může jít o přetrénování, zde může pomoci prodloužení regenerace, ale také se může jednat o počínající zdravotní problém, například o infekci, nebo jiné onemocnění a při dlouhodobějším trvání je vhodné navštívit svého praktického lékaře. Pokud je dušnost v klidu nebo při minimální námaze – běžné domácí práce – měl by se sportovec i nesportovec nechat vyšetřit.

Mohou mít obdobné obtíže i zdatní sportovci, kteří třeba přes zimu sportovali? I jich se mohou výkyvy teplot nějak dotknout, tedy co se srdeční aktivity týče?

Ani vrcholoví sportovci nejsou zcela imunní proti výkyvům teplot a i pro ně trénink v horkém prostředí představuje vyšší zátěž, na kterou jsou ale většinou lépe adaptováni. Na druhou stranu vrcholoví sportovci jsou v nevýhodě, k závodu nebo utkání často nastupují i v situaci, kdy nemusí být dostatečně odpočatí, nebo když ještě nemají doléčené infekty a podobně. Rekreační sportovec, když vidí, že je venku příliš horko, snáz vzdá trénink i závod. Zkuste ale omezit tréninky sportovci, který se chystá na olympiádu, bude to mnohem těžší.

Lékaři při obtížích se srdcem doporučují navštívit lékaře a nechat se vyšetřit. Jakých indikací si všímat, podle čeho poznat, že je čas zajít na vyšetření?

Poznat, že obtíže jedince jsou od srdce, a nikoli třeba od plic, nebo jen od prosté dekondice, je často obtížné i pro zkušené lékaře, zejména v časných fázích nemocí. K urychlenému vyšetření u lékaře by měly vést bolesti na hrudi, které jsou vázány na námahu, nepřiměřená dušnost, ztráta vědomí  – závažnější je ta, která vznikne při zátěži.


Častým důvodem vyšetření bývá také bušení srdce, zejména pokud se podaří zachytit na sporttesterech zvýšenou srdeční frekvenci.

Nad čím naopak můžeme třeba úplně mávnout rukou?

Je těžké jednoznačně říci, nad čím lze mávnout rukou. Ale pokud jsem byl dosud „povaleč gaučový“ a rozhodnu se více hýbat, musím počítat s tím, že ze začátku se trochu zapotím a že se trochu zadýchám. Stejně tak únava po větší námaze je normální, ale normální je, že ta únava časem odezní.

Za kterým lékařem v případě popsaných obtíží zajít, do kterého centra? Za praktikem nejprve a případně si nechat napsat žádanku na kardiologii? Jak postupovat?

Každý má mít svého praktického lékaře, který dokáže většinu problémů vyřešit se svými pacienty sám. Pouze, pokud zjistí, že problém je složitější, posílá pacienta na další vyšetření ke specialistovi. Sportovci bývají často vyšetřeni svým praktickým lékařem nebo klubovým lékařem nebo tělovýchovným lékařem. Ti pak konzultují dále.

Ve vybraných případech i ambulantní specialisté odesílají pacienty do center. Pro sportovce s podezřením na onemocnění srdce nebo s již prokázaným onemocněním srdce fungují v České republice Centra sportovní kardiologie. Do těch nám ale kardiologové a tělovýchovní lékaři odesílají již komplikované případy spíše vzácnějších onemocnění.

Co je řešením při výskytu obtíží? Neběhat, nechodit na kolo? To snad určitě ne? Jak postupovat při nápravě, šetřit se?

Určitě ne. Pohybová aktivita je zdravá a velmi bezpečná. Je vhodná kromě akutních stavů pro téměř všechny pacienty. Velmi prospívá pacientům se srdečním selháním, pacientům po prodělaném infarktu myokardu. Samozřejmě objemy pohybu, které mají vrcholoví sportovci, zatěžují celý organizmus a vystavují ho takové zátěži, že se můžou projevit skrytá onemocnění srdce. Ale pro většinovou populaci a rekreační sportovce přidávám uklidnění: k takovým objemům jako vrcholoví sportovci se pravděpodobně nikdy ani nepřiblíží.

Dá se nějak shrnout, jaké srdeční problémy trápívají sportovce nejčastěji?

Stejně jako v obecné populaci je to vysoký krevní tlak, který si někteří sportovci nevědomky ještě zvyšují užíváním energetických nápojů. V našich centrech máme již několik vyléčených hypertoniků jen tím, že přestali pít energetické nápoje.

Doc. MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D.

Je absolventem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v oboru Všeobecné lékařství. Získal atestaci v oboru kardiologie a v oboru tělovýchovné lékařství. Nyní pracuje jako docent a vedoucí lékař kardiologických ambulancí na 2. interní klinice – klinice kardiologie a angiologie Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se věnuje problematice pohybové aktivity u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním a u sportovců. Je členem České kardiologické společnosti, České asociace preventivní kardiologie, kde je předsedou sekce Sportovní kardiologie. Dále je členem České společnosti tělovýchovného lékařství a její pracovní skupiny Sportovní kardiologie.

Z vrozených příčin jsou to arytmie a onemocnění srdečního svalu, takzvaná kardiomyopatie. Ale vše je relativně vzácné a mnoho z toho má řešení.

Jaké bývá řešení/léčba?

Existují onemocnění, kde je sport jednoznačně kontraindikován a sportovec je nucen ukončit sportovní kariéru a je možná jen lehká pohybová aktivita. Ta jsou naštěstí vzácná. Pak jsou onemocnění, kde stačí úprava tréninku a adekvátní léčba, například vysoký krevní tlak, některé typy arytmií a sportovec může dále pokračovat ve sportu i na vrcholové úrovni. A pak jsou onemocnění, kde je potřeba upustit od vrcholového, závodního sportu, ale je možno se věnovat rekreačnímu sportu nebo jinému sportu. V některých případech, například se sportovci, kteří musí ředit krev, je potřeba zanechat sportu, kde dochází ke kolizi těl, třeba lední hokej, bojové sporty, nebo zanechat sportů, kde by byť krátkodobá ztráta vědomí představovala riziko pro sportovce či jeho okolí – jde třeba o potápění, horolezectví, motosport a další podobné.

Snahou je vždy po diskuzi se sportovcem hledat takové řešení, které by na jedné straně bylo pro sportovce bezpečné, respektive s přijatelným rizikem, a na druhé straně ho zbytečně ve sportovní aktivitě neomezovalo.

Pomůže tělu kondice, do které se díky sportu dostává?

Kondice, vyjádřená jako maximální spotřeba kyslíku (VO2max), je jedním z nejsilnějších determinant kvalitního a dlouhého života ve zdraví. Dalším parametrem je svalová síla. Ta je kritická pro kvalitní život ve vyšším věku.

 

foto: Profimedia, se svolením Vladimíra Tuky, zdroj: Autorský článek