Lidé závislí na jídle se často setkávají s podobnými komentáři, které jejich problém banalizují. Jejich závislost je ale reálný problém, který může ovlivnit jak fyzické, tak psychické zdraví. Když se z jídla stane prostředek pro zvládání stresu, úzkostí nebo jiných emocí, může se vyvinout závislost, která je naprosto srovnatelná s tou na alkoholu nebo nikotinu. Nejde jen o prostou touhu po jídle, ale o posedlost, která nutí člověka sahat po jídle i ve chvílích, kdy to není fyzicky nutné. Navíc některé potraviny – zejména ty bohaté na cukr a tuk – mohou mozek doslova „zatemnit“. Aktivují centra odměny a spouštějí v těle chemické reakce podobné těm, které způsobují závislost na drogách. Není tedy divu, že pro mnoho lidí není snadné chuti na určité potraviny odolat, a to i když vědí, že to může mít dlouhodobé negativní následky.
Problém závislosti na jídle často vzniká u lidí, kteří se potýkají s emočními problémy, nízkou sebeúctou nebo chronickým stresem. Stejně jako u jiných závislostí může být pro člověka obtížné rozpoznat, kdy se z nevinného potěšení stává problém, který je třeba řešit. A zvládnout tuto závislost bývá obtížné – u cigarety si poměrně jednoduše řeknete, že si další krabičku už nekoupíte, ale jíst prostě musíte.
Reklama
Boj se závislostí na jídle začíná pevným odhodláním, že „tentokrát to zvládnu a nepřejím se“, ale postupně se rozvíjí vnitřní boj, že „kousek přece nevadí“. Bohužel to často končí selháním – nakonec sníte vše, co máte po ruce, protože „teď už je to stejně jedno.“ Po přejedení přichází výčitky svědomí, klesá sebeúcta, roste hladina stresu a tím se zvyšuje i pravděpodobnost, že se celý cyklus brzy zopakuje. Tento scénář je dobře známý každému, kdo záchvatovité přejídání a závislost na jídle zažil/zažívá.
Co na to lékaři?
Lékaři a odborníci na výživu stále častěji uznávají, že závislost na jídle není jen otázkou nedostatečné vůle nebo slabé disciplíny, ale spíše komplexním problémem, který kombinuje biologické, psychologické a sociální faktory.
Jedním z nejpoužívanějších přístupů k léčbě závislosti na jídle je kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá změnit myšlenkové vzorce a nevhodné návyky spojené s jídlem. Součástí terapie je také práce na emočním zvládání stresu, který často stojí za nutkavým přejídáním. V některých případech mohou být předepsány léky, které regulují hladiny neurotransmiterů v mozku, například serotonin, čímž pomáhají snižovat nutkání jíst nadměrné množství potravin.
Jaký vliv má stravovací režim na závislost na jídle?
Stravovací režim hraje klíčovou roli v tom, jak se závislost na jídle projevuje. Některé studie naznačují, že typ a frekvence porcí mohou mít významný dopad na pocit hladu a sytosti, což následně ovlivňuje chování a postoje k jídlu. Hlavně lidé, kteří se snaží regulovat svůj příjem kalorií, často s různými přístupy k porcím experimentují a vedou sáhodlouhé debaty o tom, zda je efektivnější konzumovat více malých porcí nebo méně větších.
Přístup k porcím může mít i různé psychologické a fyziologické důsledky. Někteří odborníci doporučují stravování více malých porcí během dne, což může pomoci udržet stabilní hladinu cukru v krvi, předcházet hladu a tím tedy záchvatům jezení. Tento styl stravování může rovněž podporovat zdravější vztah k jídlu, protože lidé mají tendenci méně přemýšlet o „omezenosti“ a více o vychutnávání různých chutí. Zatímco několik studií podporuje tato doporučení, jiné nevykazují žádný významný přínos.
Větší porce, ačkoliv mohou znamenat delší intervaly mezi jídly, mohou přispět k pocitu lepšího uspokojení hladu a snížení celkového příjmu kalorií.
Časné epidemiologické studie naznačují, že častější porce mohou mimo jiné také zlepšit hladinu krevních tuků a snížit riziko vzniku srdečních onemocnění. V průběhu let i některé další studie tato zjištění podpořily a naznačují, že lidé, kteří uvádějí, že jedí malá jídla častěji, mají lepší hladinu cholesterolu než ti, kteří konzumují méně než tři jídla denně.
Existuje také obecně rozšířená představa, že častější jídla menších porcí mohou pomoci ovlivnit hubnutí. Výzkum v této oblasti však zůstává smíšený. Jedna ze studií například porovnávala konzumaci tří jídel denně oproti šesti menším porcím. Obě skupiny sledovaných dostávaly dostatečné množství kalorií, aby si udržely svou současnou tělesnou hmotnost pomocí stejné distribuce makroživin: 30 % tuků, 55 % sacharidů a 15 % bílkovin. Na konci studie výzkumníci nepozorovali žádný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami ve výdeji energie či ztráty tělesného tuku. Zajímavé je, že ti, kteří konzumovali šest menších jídel během dne, měli zvýšený hlad a chuť k jídlu ve srovnání s těmi, kteří jedli tři větší jídla denně. A přestože byl příjem kalorií v obou skupinách kontrolován, vědci předpokládali, že ti, kteří konzumují jídlo častěji, budou s větší pravděpodobností konzumovat více kalorií než ti, kteří jedí méně často.
Z toho tedy vyplývá, že neustálé „ujídání a mlsání“ vede k častějšímu kontaktu s jídlem, což může u lidí se sklonem k závislosti vyvolávat neustálou touhu. Z této studie vyplývá, že větší porce, ačkoliv mohou znamenat delší intervaly mezi jídly, mohou přispět k pocitu lepšího uspokojení hladu a snížení celkového příjmu kalorií.
Lidé, kteří jedí častěji, mají také větší pravděpodobnost, že budou mít po celém dni celkově kvalitnější složení stravy. Konkrétně u těch, kteří konzumují alespoň tři jídla denně, je pravděpodobnější, že budou mít zajištěný rozmanitější příjem zeleniny, luštěnin, ovoce, celozrnných výrobků i mléčných výrobků. Vědci se shodují, že kvalita stravy se liší v závislosti na počtu a kvalitě svačinek mezi hlavními chody. Svačinkování tedy může být klíčové a je třeba se na něj zaměřit.
Psychologické aspekty stravování, jako je emoční jedení nebo stresové reakce na jídlo, jsou také zásadní. U lidí s tendencí k závislosti na jídle může zvýšení počtu jídel denně zintenzivnit psychologické spouštěče. Například, pokud je jídlo spojeno s potěšením nebo útěchou, pak častější konzumace může vyvolat pocity viny nebo selhání, což může cyklus závislosti ještě zhoršit. Tato studie zjistila, že emocionální jezení je častější u lidí, kteří jedí více menších porcí během dne, protože minimalizují spotřebu velkých porcí jídla během epizod a dokáží tak regulovat vnitřní pocit uspokojení.
Co z toho tedy vyplývá?
Na základě předložených studií žádný konkrétní důkaz nevyzdvihuje jeden stravovací vzorec nad druhým. Mnoho z těchto studií má však také omezení, která mohou mít dopady na jejich výsledky. Díky tomu mohou být oba stravovací vzorce prospěšné, pokud je primární důraz kladen na zdravé stravovací návyky.
Je důležité si uvědomit, jak moc záleží na kvalitě potravin, které jíme. Když si doma necháváte (popř. kupujete) rizikové potraviny, jen si vlastně vytváříte příležitosti pro nezdravé chování a projevy závislosti. Lepší je zaměřit se na zdravé, výživné jídlo, které zasytí a dodá energii. Zásadní je také zbavit se stresu, který může dohánět k emocionálnímu jezení. Klíčem je i pravidelný pohyb – nejenže pomáhá k udržení fyzické kondice, ale také skvěle funguje jako antistresová terapie.
Vždy pamatujte, že každá závislost je zvládnutelná, a i když může být cesta náročná, je to rozhodně možné! Věřte si a neváhejte hledat podporu, pokud ji potřebujete.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek