Cukrovka je zákeřná v tom, že se může projevit kdykoliv bez varování. Karolíně bylo 12 let, když začala pociťovat první příznaky – obrovskou žízeň, noční pomočování a rychlý úbytek na váze. V rozhovoru se podělila o své pocity a popsala, jak se naučila žít jako "ta holka s cukrovkou" a jak zvládla těhotenství, které je pro ženy s diabetem také výzvou.
Karolíno, bylo vám 12 let, když se objevily první příznaky cukrovky. Vzpomenete si na své pocity, když jste se dozvěděla diagnózu?
Pamatuji si, že jsem měla obrovský strach z jehel a z toho, že si už nikdy nebudu moct dát něco sladkého. Ležela jsem tehdy v nemocnici v České Lípě a mamka za mnou každý den jezdila na návštěvy. Přesto mi bylo hrozně smutno. Byly prázdniny a měla jsem být s kamarádkou na táboře.
Co všechno se ve vašem životě změnilo? Píchání inzulínu, změna jídelníčku?
Ano, začala jsem si píchat inzulín inzulínovými pery. Nejdřív jsem si myslela, že jsou to pera na psaní, a když mi bylo řečeno, že se s nimi aplikuje inzulín, ulevilo se mi – nemusela jsem používat klasické stříkačky. Rychlý inzulín jsem si píchala před každým jídlem a dlouhý inzulín před spaním, což se s pumpou změnilo.
Pro teenagerku s fobií z injekčních stříkaček nebylo jednoduché se s diagnózou srovnat.
Nevzpomínám si, že bychom s mamkou výrazně měnily jídelníček. Jen jsme začaly vše vážit kvůli výměnným jednotkám, přestaly jsme kupovat bonbóny a místo šťáv jsme začaly pít vodu. Například čaj jsem si nikdy nesladila. Tehdy mamka sehnala váhu, která dokázala přepočítávat gramy rovnou na výměnné jednotky, a to mi přišlo jako zázrak.
Cukrovku vám diagnostikovali v období dospívání. Jak moc vás to ovlivnilo?
Občas jsem si musela vyslechnout nějakou nepříjemnou poznámku od spolužáků, ale snažila jsem se to nebrat osobně. Začala jsem jezdit na diatábory, kde jsem si uvědomila, že v tom nejsem sama. To mi hodně pomohlo.
Kdy jste místo injekcí začala používat inzulínovou pumpu, díky které je život s diabetem o mnoho snazší?
Myslím, že asi dva až tři roky po záchytu. Nejdřív jsem se tomu bránila, ale dnes už bych neměnila. Místo píchání inzulínu pětkrát denně si jednou za tři dny přepíchnu inzulínový set a pumpa už spolupracuje i se senzorem, který mi měří hladinu cukru v krvi a jemně ji koriguje. Když je hladina cukru vyšší nebo nižší, než je nastavený limit, pumpa sama přidá nebo ubere inzulín, případně se úplně zastaví, aby předešla hypoglykémii nebo hyperglykémii. Mám tedy v těle zavedenou pumpu a senzor, oba se musí pravidelně přepichovat a měnit. Dříve jsem hodně používala glukometr, ale díky senzorům už ho nepotřebuji používat třeba desetkrát denně. Stačí kalibrovat senzor, což je obrovské usnadnění.
Pumpa mi aplikuje inzulín bazální dávkou, což znamená, že inzulín kape nepřetržitě podle nastaveného režimu 24/7. Když jím, přidávám si takzvaný bolus, což je dávka inzulínu podle množství sacharidů v jídle. Pumpa se dá pozastavit nebo snížit či zvýšit bazální dávku, když je to potřeba – například při sportu. Glykémii navíc vidím na hodinkách, což je velká pomoc.
Zvolila jste si práci blogerky, věnujete se kosmetice a zároveň píšete blog o cukrovce. Jak jste se k této práci dostala?
Když jsem byla na střední škole, chtěla jsem se líbit, a tak jsem narazila na kosmetické blogy a řekla si, že to zkusím taky. Teď už na blogu nejsem tolik aktivní, spíše působím na instagramu. Doba se změnila a více natáčím lifestylová videa o domácnosti, úklidu a vaření, ale kosmetika také z mého života nezmizela. Velký vliv na můj obsah mělo i mateřství a snažím se mluvit i o cukrovce.
Když zmiňujete mateřství. Je pravda, že pokud chce žena s cukrovkou otěhotnět, je potřeba vše plánovat dopředu s lékaři?
Ano, diabetičky musí těhotenství plánovat hlavně kvůli správné kompenzaci cukrovky.
Co obnáší těhotenství s cukrovkou a jaká rizika jsou s tím spojená?
Byla jsem mnohem více sledovaná, chodila jsem často na kontroly jak na gynekologii, tak na diabetologii. Ke konci těhotenství mi diagnostikovali preeklampsii, takže jsem musela ležet v nemocnici na rizikovém oddělení.
Mít rodinu stojí za to!
Bylo to v době covidu a přes Vánoce, což bylo těžké období, na které nerada vzpomínám. Špatně jsem to snášela. Kvůli preeklampsii jsem nakonec porodila o více než měsíc dříve. Naštěstí se dcera narodila zdravá a vše jsme zvládli. Diabetičky mají bohužel vyšší riziko preeklampsie, i když jsem rodila v poměrně mladém věku. Bylo mi 25 let.
Pomohlo vám mateřství změnit způsob, jakým přistupujete ke své léčbě a zdravotní péči?
Určitě. Jsem teď zodpovědnější a víc přemýšlím o jídle. Snažím se dceru vést ke zdravému stravování, což ale okolí často nepřijímá. Lidé kolem nás to někdy nechápou a občas mám pocit, že mě vnímají jako alternativní jen proto, že nekupuji bonbóny, nedovoluji sladké nápoje (tzv. dětské pití) a podobně. Nejsem striktní, miluji pečení a v létě si normálně dáme zmrzlinu. Jen si myslím, že není potřeba dát dítěti pytlík bonbónů jen proto, abych měla chvíli klid.
Máte v souvislosti s cukrovkou nějaká další omezení v běžném životě?
Mám tendenci říkat, že ne, ale když se nad tím zamyslím, tak je toho dost! Například nemůžu nosit malou kabelku, protože s sebou musím mít vždy sladké pití. Kvůli pumpě také nemůžu nosit přiléhavé oblečení, protože není kam pumpu dát. Pokud nemám optimální hladinu cukru, nemůžu jít běhat, protože jsem unavená nebo se mi rozjede migréna. Mám sníženou imunitu, takže bývám častěji nemocná, a nemoci mají u mě horší průběh. Takže ano, omezení jsou. Ale dá se s tím žít a já jsem šťastná.
Setkáváte se s nějakými mýty nebo nedorozuměními o cukrovce a mateřství?
Spíš jsem měla strach, abych dceru neohrozila. První těhotenství bylo mimoděložní, což na první pohled s cukrovkou nesouvisí, ale může mít vliv.
Jak ovlivňuje cukrovka váš jídelníček a jak se s tím vyrovnáváte při rodinných jídlech?
Sladké jím jen minimálně. I když miluji pečení, dám si jen trochu a to mi stačí. Už vím, co si můžu dovolit a kolik toho můžu sníst. Po aplikaci inzulínu musím čekat asi 10 minut, než začnu jíst, což bývá někdy nekonečné. Piju jen neslazené nápoje (pokud nemám nízkou hladinu cukru) a celkově jsem za to ráda. Díky cukrovce jsem se naučila jíst zdravě a ochutnávat potraviny, které bych si jinak nevzala. Naše rodina teď jí zdravěji, což mě těší. Zdravé návyky jsou důležité.
Cukrovka mi pomohla vypěstovat zdravé návyky.
Máte nějaké rady nebo tipy pro maminky s cukrovkou, které plánují miminko?
Nebát se toho! Díky hormonům bylo vše jednodušší, cukr tolik nekolísal. A když máte pocit, že něco není v pořádku, řešte to s lékařem. Takhle jsem přišla na preeklampsii.
Stává se vám někdy, že inzulínová pumpa přestane fungovat správně?
Ano, občas jde o technický problém, jindy se zalomí kanyla, což je horší, protože to pumpa nezjistí a neupozorní mě. Díky senzorům ale dnes přijdu na problém mnohem dřív a nemívám tak často potíže.
Jak reaguje okolí na to, že nosíte neustále něco, co lidé často neznají? Ptají se?
Ano, ptají a já jsem za to ráda. Ráda o tom mluvím a nestydím se. Má to smysl.
S jakými předsudky ohledně cukrovky se nejčastěji setkáváte?
Stále existuje předsudek, že cukrovka je ze sladkého nebo že nemůžu sladké vůbec. I když se to pomalu zlepšuje.
Přeji krásné glykémie a držím palce všem diabetičkám, které se rozhodnou mít děti. Být máma stojí za to!
Související…
Reklama
foto: se svolením Karolíny Vobrubové, zdroj: Autorský článek
