Pokusy na zvířatech jsou kruté, velmi drahé a neefektivní. Jejich výsledky jsou navíc často zpochybňovány, protože lidi zkrátka nejsou zvířata. Z těchto důvodů jsou v současnosti do praxe uváděny revoluční metody v rámci studia onemocnění člověka i testování nejrůznějších produktů, které by přinesly výsledky skutečně platné pro lidské zdraví. A to vše humánní cestou bez trápení zvířat.
Na neefektivnost pokusů na zvířatech upozornil Dr. Elias Zerhouni, bývalý ředitel amerického Národního ústavu pro zdraví, který využívání zvířat k experimentům označil za velké selhání. „Problémem je, že testování na zvířatech nefunguje, a je načase před touto skutečností přestat zavírat oči. Musíme se znovu zaměřit na studium lidských onemocnění u lidí a k tomuto účelu hledat nové metodiky,“ prohlásil Zerhouni na vládní schůzce o financování výzkumu.
Lidské buňky a tkáně
Vědci z Wyssova institutu při Harvardově univerzitě prokázali, že pro posuzování bezpečnosti léků, chemických látek, kosmetiky a spotřebních výrobků lze použít nejrůznější testy založené na lidských buňkách a tkáních. Výzkumníkům se podařilo vytvořit unikátní čip se specifickým prostředím, ve kterém mohou lidské buňky přirozeně žít a množit se.
Čipy tak dokážou napodobit strukturu a funkci lidských orgánů i orgánových soustav a věrně tak replikují lidskou fyziologii, nemoci i reakce těla na přítomnost nejrůznější látek. Čipy již dnes pro testování svých produktů používají například společnost HμRel Corporation či metoda EpiDerm od firmy Mattek, čímž ušetřily velmi zdlouhavých a bolestivých experimentů zejména myši, morčata, králíky a kočky.
Opičky v britské laboratoři. Předpokládá se, že po celém světě projde ročně testy léků, dermatologických a dalších výrobků padesát až sto milionů zvířat.
Počítače i dobrovolníci
Výzkumníci z National Library of Medicine zase vyvinuli širokou škálu počítačových modelů, které obsahují veškeré znalosti lidské biologie, a na jejich základě věrně simulují fungování lidského těla. Modely tak dokážou s velkou přesností předvídat způsoby, jakými bude lidské tělo reagovat na přítomnost určitých látek, a odhalit tak potencionálně nebezpečnou složku i všechny možné kontraindikace.
V případech, kdy jsou pokusy prováděny na lidech, je užita šetrná metoda takzvaného „mikrodávkování“. Dobrovolníkům je podána extrémně malá jednorázová dávka léku a reakce těla jsou sledovány za použití nejmodernějších zobrazovacích a záznamových metod, jako je magnetická rezonance nebo elektroencefalografie. Ty umožňují zcela bez rizika sledovat aktivitu vnitřních orgánů a mozku až na úroveň jedné buňky.
Rostliny s českým vědcem
S naprosto revolučním objevem přišel mezinárodní tým vědců, ve kterém byl i olomoucký biofyzik Andrej Pavlovič. Účinky několika typů anestetik určených pro lidi a zvířata testoval na rostlinách, a to úspěšně. K experimentu byly vybrány zejména rostliny reagující na dotek, pohyb nebo objekt v blízkosti, jako jsou například masožravky nebo popínavky. Ukázalo se, že anestetika na ně měla stejný účinek jako na živočichy a lidi.
Rostliny pod vlivem látky přestaly vnímat okolí a zastavily svůj pohyb. Přerušeno bylo také klíčení semen či syntéza chlorofylu. Po odeznění anestetik se rostliny opět probraly k životu a začaly přirozeně fungovat. Ačkoli rostliny nemají nervovou soustavu, generují elektrickou signalizaci, na kterou, jak se ukázalo, anestetika účinkují. V budoucnu tak pravděpodobně sehrají významnou roli na poli testování tlumicích účinků nejrůznějších látek.
foto: Profimedia, zdroj: organizace PETA
