Některým nákazám se v posledních letech opravdu „dařilo“. Letošní čísla ale vypadají jinak. V roce 2024 zažilo Česko nejhorší epidemii černého kašle od zavedení očkování. Od ledna do října tehdy Státní zdravotní ústav (SZÚ) evidoval přes 34 tisíc případů, letos ve stejném období 1 059.
Žloutenka ustupuje, svrab a borelióza přibývají
Podobně je na tom i nemoc špinavých rukou. „Hepatitida A sice zůstává významným problémem, ale v prvních deseti měsících 2026 byl počet případů nižší než ve stejném období 2025,“ řekl pro Flowee vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ Jan Kynčl.
Letos jich bylo 1 689, o téměř 30 procent méně než loni. Pořád je to ale několikanásobek počtů, které byly běžné před rokem 2024.
Podle SZÚ ale takové epidemické vlny obvykle trvají kolem tří let, takže pokles se dal očekávat. Roli může hrát i zájem o očkování: letos lékaři do konce července podali přes 200 tisíc dávek vakcíny proti žloutence A, skoro tolik jako za celý loňský rok.
S jinými nemocemi jsme na tom ale hůř. Na první pohled u nás bují lymeská borelióza, u které se letos do října evidovalo přes 14 tisíc případů, což představuje meziroční nárůst o 50,9 procenta. U svrabu bylo hlášeno 11 423 případů a roste i počet salmonelóz.
Čísla je ale potřeba brát s rezervou. „Počty případů svrabu rostou, ale jeho meziroční srovnání komplikuje změna evidence,“ upozorňuje Kynčl.
Od poloviny roku 2025 se totiž hlášení elektronizuje a do statistik se dostávají i dříve nenahlášené případy. U boreliózy podle Kynčla platí totéž. Část růstu je ale skutečná: svrab se zdvojnásobil už mezi lety 2022 a 2023, tedy dva roky před změnou hlášení.
„Očkování se stalo obětí svého úspěchu“
Staré nemoci se ale nevracejí jednou branou. Každá má jiného „viníka“ a migranti s antivaxery vysvětlují méně, než si možná myslíme. Některé nákazy přibývají kvůli lepší evidenci, jiné se vracejí, protože proti nim ztrácíme imunitu, a další mají své pravidelné cykly.
Varování přitom nejsou nová. Už v roce 2020 psal o návratu spalniček deník Právo.
„V ČR se očkování stalo obětí svého úspěchu,“ řekl tehdy Roman Chlíbek, nynější předseda České vakcinologické společnosti. „Lidé, kteří tyto infekce nezažili a neznají je, z nich přestali mít strach. Myslí, že moderní medicína už všechno vyřešila nebo vyřeší.“
Hranice nejsou hlavní problém
Import tvořil u spalniček v letech 2018–2024 přibližně 14 procent případů, u žloutenky v letech 2024–2025 jen 2,5 procenta. A „importovaný“ neznamená „od migrantů“. Nákazu si může přivézt i Čech z dovolené nebo služební cesty.
„Zavlečení infekce ze zahraničí může být začátkem epidemie, ale její rozsah závisí na podmínkách v české populaci,“ uvádí k tomu Kynčl.
Žloutenka je toho dobrým příkladem. V Česku se dlouho vyskytovala jen málo, takže velká část dospělých nemá proti hepatitidě A imunitu. Očkování proti ní navíc není součástí pravidelného povinného očkování a lidé si ho zpravidla hradí sami.
Virus se šíří prostřednictvím kontaminovaných rukou, předmětů a potravin. Snáze se přenáší tam, kde jsou horší hygienické podmínky nebo dochází k častému blízkému kontaktu lidí. Nákaza se tak může šířit mezi dětmi, lidmi bez domova, v sociálně znevýhodněných komunitách, ve školách i zdravotnických zařízeních. Odtud se může dostat do dalších částí populace.
„Sociálně znevýhodněné komunity byly jedním z míst přenosu, nikoliv prokázaným vysvětlením celé epidemie,“ zdůraznil Kynčl.

Rozhoduje každá škola i obec
A co spalničky? Ty jsou zatím v Česku spíš strašákem než realitou. Letos jich bylo do října pět. Ve Spojených státech ale situace vypadá dramaticky jinak. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) tam od začátku roku do 5. listopadu zaznamenali už 5 182 potvrzených případů.
Podle odhadu Svazu zdravotních pojišťoven (SZP ČR) z roku 2025 klesla proočkovanost proti spalničkám v ČR pod 88 procent. K zajištění kolektivní ochrany je přitom potřeba alespoň 95procentní proočkovanost dvěma dávkami.
„A protože proti spalničkám se očkuje kombinovanou MMR vakcínou zajišťující imunitu i proti příušnicím a zarděnkám, klesá obdobně proočkovanost i u těchto dvou onemocnění,“ upozornila už v roce 2025 MUDr. Ludmila Plšková, zdravotní expertka Svazu zdravotních pojišťoven.
Celostátní průměr navíc podle Kynčla může zakrývat lokální mezery.
„Kolektivní imunita proto není pouze otázkou celostátní statistiky, ale také geografického a sociálního rozložení očkování,“ vysvětluje.
Epidemie prostě nevzniká v průměru, ale v konkrétní třídě nebo obci, kde je víc lidí bez dostatečné ochrany. Někteří očkování odmítají, jiní ho nemohou podstoupit ze zdravotních důvodů nebo nemají dokončené očkovací schéma.
Jak snadno se dnes spalničky přehlédnou, ukazuje případ z roku 2019 z jedné moravskoslezské nemocnice. Lékař u zdravotní sestry nejprve určil spálu. Než se ukázalo, že jde o spalničky, nakazilo se od ní devět lidí, většinou kolegů z nemocnice, a hygienici museli testovat přes 170 lidí.
Kynčl také podotýká, že očkování není stoprocentní pojistkou. Mezi nemocnými spalničkami v letech 2018–2024 bylo zhruba 42 procent očkovaných a 40 procent neočkovaných. Samotné zastoupení očkovaných mezi nemocnými ale nevypovídá o účinnosti vakcíny. Je třeba znát také proočkovanost celé populace, věk nemocných a počet podaných dávek.
Analýza dat SZÚ, na které se Kynčl sám podílel, navíc ukázala, že dvě a více dávek významně snižovaly pravděpodobnost komplikací.
Ještě výrazněji je to vidět u černého kašle. V Jihomoravském kraji bylo v roce 2024 očkovaných 89 procent nemocných, podle tamních hygieniků hlavně kvůli slábnoucí imunitě a mírným průběhům u dospívajících a dospělých, kteří tak nemoc nevědomky šířili dál.
Neznamená to, že očkování nefunguje. Když je očkovaná velká většina populace, mohou i mezi nemocnými převažovat očkovaní. Očkování navíc nemusí vždy zabránit samotné infekci, ale může významně snížit riziko závažného průběhu.
Začněte u vlastního očkovacího průkazu
Co nám tohle všechno říká? Že viníka nemá smysl hledat v jedné skupině – v cizincích, lidech bez domova ani jen v antivaxerech.
Spalničky může dostat i očkovaný a žloutenku i někdo, kdo letos nevyjel z republiky. Užitečnější je zeptat se, co můžu udělat pro sebe a své blízké. Začít se dá u šuplíku s očkovacím průkazem, nejasnosti pak probrat s praktickým lékařem.
Mezery ale nejsou jen v očkování. Jsou i v hygieně rukou, jak ukázala žloutenka, nebo v podceňování příznaků a odkládání návštěvy lékaře.
Staré nemoci k nám nechodí hlavně přes hranice, ale přes mezery. A mají svůj vlastní rytmus a cyklus.