Nový přístup ke zdraví, označovaný jako longevity, obrací tradiční uvažování o stárnutí naruby. Nejde mu jen o to, kolika let se dožijeme, ale především o to, v jakém stavu je prožijeme.
Sto svíček na dortu, početná rodina kolem stolu a oslavenec, který ještě dokáže sfouknout všechny najednou. Tak nějak si představujeme ideální dlouhověkost. Realita však bývá složitější. Moderní medicína dokáže prodloužit život i lidem, kteří by ještě před několika desetiletími svým nemocem podlehli. Nedokáže ale vždy zabránit tomu, aby poslední roky života provázela omezená pohyblivost, chronická onemocnění nebo ztráta soběstačnosti.
A právě tady začíná příběh longevity. Pojmu, který se postupně přesouvá z vědeckých laboratoří do lékařských ordinací, soukromých klinik i běžných rozhovorů o zdraví.
Žijeme déle. Ale jak dlouho skutečně dobře?
Podle Eurostatu připadalo v Evropské unii v roce 2024 na jednoho člověka v průměru 65,2 roku života bez významnějšího omezení běžných činností. Celková očekávaná délka života přitom činila 81,5 roku.
Rozdíl je více než šestnáct let. Neznamená to, že každý Evropan posledních šestnáct let prostoná. Jde o dva statistické ukazatele, které sledují odlišné stránky zdraví populace. Ukazují však zásadní skutečnost: prodlužování života a prodlužování jeho zdravé části nejsou totéž.
Právě tento rozdíl vystihují dva anglické termíny. Lifespan označuje celkovou délku života, zatímco healthspan období, které prožijeme v dobrém zdravotním a funkčním stavu.
„Nejde pouze o to, kolika let se dožijeme. Jde o to, v jakém zdravotním stavu budeme žít posledních deset, dvacet nebo třicet let života,“ říká plastický chirurg Patrik Paulis, který se dlouhodobě zajímá o regenerativní medicínu a longevity.
Ačkoli to může znít jako slovíčkaření, mění se tím celá perspektiva. Namísto otázky, jak se dožít devadesáti nebo sta let, se začínáme ptát, co udělat pro to, abychom v osmdesáti zvládli vyjít schody, cestovat, věnovat se koníčkům nebo prostě žít bez neustálé závislosti na pomoci ostatních.
Jednorázová diagnostika je fotografie vašeho zdraví. Longevity medicína by měla být jeho filmem.
Světová zdravotnická organizace proto definuje zdravé stárnutí především prostřednictvím zachování schopností, které člověku umožňují žít smysluplný a samostatný život. A důležité je, že zdravě může stárnout i člověk s chronickým onemocněním, pokud je dobře léčené a zásadně ho neomezuje.
Největší revoluce? Začít se zdravím zabývat dřív, než o něj přijdeme
Tradiční medicína je mimořádně úspěšná v léčbě mnoha nemocí. Přestože prevence je její důležitou součástí, velká část zdravotní péče se stále soustředí na problémy, které už nastaly. Něco nás bolí, objeví se příznaky, vyšetření odhalí nemoc a začíná léčba.
Longevity klade větší důraz na to, co tomuto okamžiku předchází. Zajímá se o individuální zdravotní rizika, metabolické zdraví, kondici, spánek, výživu, genetické predispozice, které samy o sobě neznamenají, že se nemoc skutečně rozvine, i změny, které se v organismu odehrávají dlouho před prvními projevy některých onemocnění.
Základní myšlenka je jednoduchá: zdraví není neměnný stav, který jednou ročně zkontrolujeme u lékaře. Je to proces, který se vyvíjí desítky let.
Paulis to popisuje obrazně: „Jednorázová diagnostika je fotografie vašeho zdraví. Longevity medicína by měla být jeho filmem.“ Jinými slovy: smysl nemusí mít pouze jedno číslo v laboratorním výsledku, ale také jeho vývoj a to, jak se na něm projevují změny životního stylu či předepsaná léčba.
Neznamená to ovšem, že čím více testů podstoupíme, tím zdravější budeme. Některá vyšetření mají jasně prokázaný preventivní přínos, jiná jsou vhodná pouze pro určité rizikové skupiny. A další, přestože znějí technologicky působivě, zatím nemají dostatečně doložené využití v běžné medicínské praxi.
Moderní prevence tedy není závodem v počtu absolvovaných vyšetření. Je především otázkou jejich správného výběru, interpretace a následné práce s výsledky.
Zázračná pilulka proti stárnutí? Zatím máme hlavně ty obyčejné rady
Na longevity je něco téměř komického. Zatímco technologické firmy investují do výzkumu biologického stárnutí a vědci se snaží porozumět procesům probíhajícím uvnitř buněk, nejlépe doložená doporučení pro zdravější život vypadají až podezřele obyčejně.
Pravidelně se hýbat. Udržovat svalovou sílu. Nekouřit. Dostatečně spát. Rozumně jíst. Kontrolovat krevní tlak a další zdravotní rizika. A nezanedbávat preventivní péči, která odpovídá našemu věku a zdravotnímu stavu.
Zatím žádný objev tyto základy neodsunul do minulosti.
Například Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým alespoň 150 až 300 minut středně intenzivní pohybové aktivity týdně a nejméně dvakrát týdně posilování hlavních svalových skupin. Zejména s přibývajícím věkem přitom nabývá významu nejen výdrž, ale také svalová síla, rovnováha a schopnost bezpečně zvládat běžné denní činnosti.
Podobně nenápadná je i role jídla. Neexistuje jediný jídelníček zaručující dlouhověkost. Základní doporučení ale známe: pestrá strava, dostatek zeleniny, ovoce, luštěnin a celozrnných potravin, přiměřené množství bílkovin, energie a omezení nadbytku soli, cukru nebo vysoce průmyslově zpracovaných výrobků. Důležitá je dlouhodobá skladba jídelníčku, nikoli jedna „superpotravina“.
A pak je tu spánek. Ani nejdražší chytré hodinky nezajistí kvalitní odpočinek za člověka. Většina dospělých potřebuje přibližně sedm až devět hodin spánku podle věku a individuálních potřeb. Pravidelnost, dostatečná délka a kvalita spánku patří k základům zdravého životního režimu.
Kde končí medicína a začíná obchod se sliby?
Vedle osvědčených postupů se rychle rozvíjejí nové diagnostické technologie. Analýzy genetických predispozic, které je nutné vykládat v kontextu dalších rizikových faktorů, pokročilé biomarkery nebo takzvané hodiny biologického věku mohou přinášet zajímavé informace. Ne všechny však zatím dokážou spolehlivě předpovídat individuální zdravotní budoucnost. A už vůbec neplatí, že změna jediného laboratorního ukazatele automaticky znamená prodloužení života.
Longevity se navíc stalo oblíbeným marketingovým označením. Pod jedním slovem se prodávají vědecky podložené služby, dosud experimentální postupy i výrobky, které znějí slibně především na reklamním letáku. Bez ohledu na cenu bychom se proto měli ptát, co daná metoda skutečně měří, zda její výsledky vedou k užitečnému rozhodnutí a zda má prokázaný přínos.
„Longevity není jedna procedura ani jeden test. Je to dlouhodobý medicínský proces,“ upozorňuje Patrik Paulis. Ostatně i u běžných preventivních doporučení je podstatné, zda je dokážeme dodržovat měsíce a roky, ne jen během krátkého období nadšení.
„Budoucnost vidím v komplexním, medicínsky vedeném přístupu, který propojí moderní diagnostiku, personalizovanou prevenci, léčbu a vhodně indikované regenerační postupy s dlouhodobým sledováním zdravotního stavu." Patrik Paulis
Podle Patrika Paulise však skutečný potenciál longevity medicíny nespočívá pouze v jednotlivých preventivních opatřeních nebo nových diagnostických technologiích, ale především v jejich propojení. „Budoucnost vidím v komplexním, medicínsky vedeném přístupu, který propojí moderní diagnostiku, personalizovanou prevenci, léčbu a vhodně indikované regenerační postupy s dlouhodobým sledováním zdravotního stavu. Některé postupy regenerativní medicíny jsou již zavedené, jiné zůstávají experimentální. Nestačí pouze zjistit, jak na tom člověk dnes je. Musíme s ním pracovat dlouhodobě, sledovat výsledky a podle nich upravovat další postup,“ vysvětluje.
A právě tady se rozcházejí velká očekávání a každodenní realita. Pokud někdo hledá způsob, jak si ve zdraví užít co nejvíce let, nemusí začínat nákupem drahého testu. Může začít třeba obyčejnou procházkou, pravidelnějším spánkem, návštěvou praktického lékaře nebo tím, že se po letech znovu začne trochu hýbat.
Největší příslib longevity nespočívá v tom, že budeme všichni žít do sto dvaceti, ale že budeme mít větší šanci užít si i roky, které jsme dosud považovali za začátek stáří, kdy už životní radost pomalu končí. Ale ona naopak může teprve začínat. Skutečným úspěchem není mít na narozeninovém dortu stovku svíček, ale v plné síle, se sklenicí sektu v ruce a s úsměvem je mezi přáteli a rodinou sfouknout.
