„Jeronýme Alessandro Scotto, mluv, co je s elixírem mládí?” ptá se Rudolf II. v jedné z nejvtipnějších scén filmu Císařův pekař a pekařův císař svého dvorního alchymisty.
Jestli bylo Scottovi jasné, že před stárnutím lze jen utíkat, nikoliv utéct, nebo skutečně věřil, že dokáže tajemnou esenci smícháním alkoholu a morfia vyrobit, to se z filmu nedozvíme. Netrpělivému Rudolfovi ale vysvětlil, že za zdržení může špatná souhra okolností. Konkrétně celého vesmíru:
„Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence, spikli se proti ubohému starci. Možná, že zmýlil jsem se v planetární klasifikaci, považuje drchničku a zazichu za rostlinu Saturnovu, kterou je bezesporu fenykl. Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Zkrátka, elixír se ne a nedaří.‟
Nevyžádané předplatné
Stárnutí má zvláštní smysl pro humor. Nikdo si ho neobjednal, i tak ale pravidelně doručuje nové funkce. Chlup na bradě. Potřebu posvítit si na jídelní lístek. Akusticky výrazné klouby v pohybu. A nenaděláte nic.
Hoď kamenem, kdo po čtyřicítce nikdy nazatoužil po pilulce, která tenhle proces přibrzdí. Ideálně k užívání jednou denně a žádná podpůrná opatření, která z vás vysají víc životního optimismu než stárnutí.
Sildenafil se původně vyvíjel proti angině pectoris, nakonec se proslavil jako Viagra. Místo úlevy na hrudi tak přinesl potěšení o něco níž.
Výzkum takových léků existuje. Cílem dnes ovšem není dožít se sto padesáti a ještě si u toho dělat cool selfíčka na Instagram. Vědci chtějí zjistit, jestli dokážou oddálit zdravotní neduhy, které s věkem přibývají. V odborné řeči se říká „prodloužit healthspan,‟ tedy život ve zdraví.
Buňky, které už nepracují, ale pořád mají připomínky
Jedním z cílů výzkumu jsou senescentní buňky. Říká se jim „zombie buňky‟: kvůli poškození DNA nebo jinému buněčnému stresu se přestaly dělit, ale jsou pořád metabolicky aktivní. Připomínají kolegu, který už dávno předal agendu, ale pořád chodí na porady a rozesílá e-maily s vykřičníkem.
Což o to, jen ať si Pepa klidně na porady chodí, i když už mu důchod klepe na vrátka. Koneckonců radit se s ním chodí půlka managementu. Jeho e-maily jsou ale problém. I když už na jeho židli sedí někdo jiný, Pepa kolegy dál úkoluje, vyvolává zmatky a komplikuje ostatním práci.
Senescentní buňky tak podobně jako Pepa ve firmě můžou v těle narušovat fungování okolních tkání, i když mají i užitečné funkce. Co se Pepy týká, logická otázka zní, jestli by mu nešlo odebrat přístup do firemní pošty, nebo ho ideálně odeslat na odpočinek o něco dřív. V těle je to ale složitější: potřebujeme se zbavit buněk, které škodí, a nepřijít přitom o užitečnou pomoc třeba při hojení.
Myši nadšené, lidi zatím čekají
Látky označované jako senolytika mají některé tyto buňky odstraňovat. Mezi sledované kombinace patří dasatinib, lék používaný při léčbě některých leukemií, a kvercetin, rostlinná látka dostupná také v doplňcích stravy. U starých myší jejich kombinace zlepšila fyzickou výkonnost a prodloužila zbývající život. A tak se teď zkoumá, jestli bude mít podobně optimistické výsledky u lidí.
Tam to ale zatím na velké oslavy není. V roce 2024 byla stejná kombinace testována u šedesáti žen po menopauze. Měla ukázat, jestli dokáže zpomalit odbourávání kostí. A v tom se ženy, které ji dostávaly, od ostatních významně nelišily. Některé další výsledky ovšem vypadaly nadějně, hlavně u žen s větším množstvím senescentních buněk. Důvod zkoumat dál tedy máme. Na otevření e-shopu s nesmrtelností je ale ještě brzy.
Staré léky, nová očekávání
Dalším kandidátem je metformin, dlouho používaný při léčbě diabetu druhého typu. Už se ví, že ovlivňuje i mechanismy spojované se stárnutím, to samo o sobě ale neprokazuje, že zdravému člověku prodlouží život.
Rapamycin se zase používá především k prevenci odmítnutí transplantované ledviny. Studie PEARL zveřejněná v roce 2025 sledovala nízké, přerušovaně podávané dávky po dobu 48 týdnů. Analýza zahrnovala 114 lidí, kteří studii dokončili. Některé výsledky byly nadějné, například zlepšení množství beztukové tkáně a hodnocení bolesti u žen v jedné skupině. Hlavní sledovaný ukazatel, množství útrobního tuku, se ale významně nezměnil. A prodloužení lidského života studie neprokázala.
V roce 2026 navíc přišla další malá studie se čtyřiceti staršími dospělými, kteří absolvovali domácí cvičební program. Přidání rapamycinu zlepšení jejich výkonu nezpůsobilo; některé analýzy dokonce naznačily, že ho mohlo mírně brzdit.
Věčného mládí se nevzdáme do smrti
Pozitivní je, že už nejde jen o smyšlený příběh a pohádkové alchymisty. Existují doložené mechanismy a klinické studie, které vedli velmi reální vědci. Tlačítko „stárnutí OFF‟ ale zatím neobjevili.
Jednou se možná dočkáme pilulky, která s alespoň některými potížemi stárnoucích těl zatočí. Ne, nemusí nám vrátit obličej ze školní ročenky. Úplně by stačilo, kdybychom se po ránu nemuseli představovat odrazu v zrcadle, pamatovali si, kam chceme jít a proč, a cestou nepotřebovali naplánovat tři zastávky.
Kdy to ale bude? Rudolfova otázka „A kolik času ještě budeš potřebovat?“ zůstává aktuální, stejně jako Scottova odpověď:
„Snad týden. Snad den. Snad osm let. Avšak nezahálel jsem. Nemaje kořene mandragory, vařil jsem kořenitku nadmutou s rozemletým netopýrem a hle, co jsem obdržel! Jedinečné leštidlo na parkety.“
Proč? Protože podobné odbočky zná i moderní farmacie. Sildenafil, který původně vyvíjeli proti angině pectoris, se nakonec proslavil jako Viagra. Místo úlevy na hrudi tak přinesl potěšení o něco níž.
