Nový výzkum Northwestern University a Buck Institute for Research on Aging ukázal, že se vaječníky dál mění ještě desítky let po skončení plodného období. Studie zveřejněná v časopise Aging Cell nabízí dobrý důvod, proč se o ně zajímat i tehdy, když už těhotenství dávno není na pořadu dne.
Druhá kariéra vaječníků?
Vědci zkoumali zdravou tkáň vaječníků 28 žen ve věku 50 až 75 let. Zajímaly je bílkoviny – látky, které v buňkách zajišťují spoustu práce a mohou napovědět, co se uvnitř odehrává. Výsledek? V mladších vzorcích byly více zastoupené bílkoviny, které buňkám pomáhají pracovat s genetickými instrukcemi. Ve starších přibývaly známky zánětlivých a imunitních procesů a přestavby samotné tkáně.
Zkrátka žádný orgán, který po menopauze zůstal beze změny. Uvnitř pokračují děje, kterým zatím rozumíme jen částečně. Není totiž úplně jasné, jestli jejich pokračující aktivita tělu pomáhá, škodí, nebo se její dopad mění s věkem.
Úklid běží. Jenže zánět taky
Větší zastoupení bílkovin spojených s imunitou neznamená, že nás vaječníky po menopauze začnou chránit před chřipkou. Imunita totiž neřeší jen viry a bakterie. Reaguje také na poškození vlastních buněk a pomáhá s úklidem a opravami tkání.
Část úklidu si přitom obstarávají buňky samy. Poškozené součástky rozloží a použitelný materiál recyklují. Říká se tomu autofágie a na tu jsme se podívali v článku Vaše buňky se umí sežrat. A není to chyba, ale plán. S věkem se ovšem poškození mohou sčítat a zánětlivá reakce tak přejde do chronické formy. Odborníci tomu říkají inflammaging. V angličtině to zní skoro poeticky :D
Se svou troškou do mlýna ale mohou přispěchat i takzvané senescentní buňky. Přestaly se dělit, ale dál mohou do okolí vypouštět látky, které zánět podporují. Přezdívá se jim „zombie buňky“ a právě na ně se zaměřuje část výzkumu možné pilulky proti stárnutí.
Známky zánětu se objevily i ve zkoumaných vaječnících. Jak velkou roli v tom hrají senescentní buňky a jestli změny ve vaječnících ovlivňují i zbytek těla, to zatím jasné není.
Chystají vaječníky půdu pro rakovinu?
Najevo vyšly také molekulární změny podobné těm, které bývají spojované s rakovinou vaječníků. Tkáň byla zdravá, počet nádorů nula, ale tísnivá otázka je jiná: Mohou změny ve stárnoucím vaječníku vytvořit prostředí, ve kterém se nádorovým buňkám lépe daří?
„Neznamená to, že všechny ženy po menopauze dostanou rakovinu vaječníků. Víme ale, že prostředí se zmnoženým vazivem a zánětem nádorovým buňkám vyhovuje a rády se v něm usazují,“ říká Francesca Duncan, spoluautorka studie.
O plodnosti víme hodně. Co přijde potom?
Studie je malá a má své limity. Vědci porovnávali vzorky různých žen, nesledovali stejné vaječníky od padesáti do pětasedmdesáti let. Nelze proto říct, jak přesně budou změny probíhat u konkrétní ženy ani co udělají s jejím zdravím.
Jedno je ale jisté: vaječníky po menopauze rozhodně nejsou měsíční krajina. Ještě bude co objevovat.
