Kdo z nás si nikdy nepohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se na něho usmálo štěstí a on vyhrál ve Sportce hlavní cenu nebo našel poklad, který by mu zajistil hojnost po zbytek života. Představa rychlého zbohatnutí je velmi lákavá, otázkou zůstává, proč chtít stále víc. Zajistí nám snad přetékající bankovní konto šťastnější život? Pravděpodobně ne. Otázka hojnosti, respektive spokojenosti s naším životem, se rodí v naší hlavě.
Vesmír má pro nás připravenou veškerou hojnost. Všechny podmínky k tomu, abychom rozvinuli naši jedinečnost, jsou zde. A co děláme my? Chceme se podobat druhým. Chceme být slavní jako ten či onen úspěšný herec, mít dům jako ten či onen úspěšný podnikatel. Toužíme létat po světě, užívat si v luxusních destinacích, dopřávat si nákladná potěšení. Naše mysl se věčně toulá někde v budoucnosti, nebo si přehrává zážitky z minulosti. Tomu říkáme život.
Štěstí se dá najít v přítomném okamžiku. Tady a teď. Stačí být sám sebou.
Život je mnohem prostší. Hojnost má tisíce podob. Stačí nepatrně změnit perspektivu, posunout svou pozornost z hlavy do srdce a vše se náhle změní. Všední okamžiky se stávají svátkem, obyčejné věci se mění ve věci nedozírné ceny.
Oceňme přítomnost
Pokud jsme nespokojení s tím, co máme, pravděpodobně nebudeme spokojeni ani s tím, za co to vyměníme. Tajemství spočívá v ocenění přítomnosti. Ocenit vše, co máme, čím jsme, co je nám dovoleno používat. Byla doba, kdy zde nic z toho nebylo. Nyní je to zde. Poděkujme za to.
Podobně si ocenění zaslouží naše tělo a všechny naše talenty a dary. Každý vyniká v něčem jiném. Setkat se s naším darem častokrát znamená zastavit se, sám pro sebe si definovat, čím skutečně jsem, co umím.
Dát hodnotu svému životu tím, že to nejcennější, co mám, tedy svůj čas, věnuji tomu, co mi přináší skutečné naplnění. Když s plnou silou a pozorností spočineme v tom nejlepším, co můžeme světu nabídnout, získáme nejen radost, ale také hojnost všeho, co pro svůj záměr potřebujeme.
Bohatství a úspěch ještě automaticky neznamenají štěstí.
Namísto hledání díry na trhu, namísto kalkulování, jak bych mohl rychle zbohatnout, abych už nemusel nic dělat a mohl si jenom užívat, si užíváme okamžik za okamžikem prostě to, že jsme a že jsme tím, čím jsme.
Jsme málo sami se sebou
Problém tedy není v tom, že by nás vesmír nechtěl zahrnout veškerou svojí hojností. Problém je, že jsme tak málo doma, ve svém skutečném já. Hojnost přichází, klepe na dveře, chce vstoupit dál, ale my nejsme přítomni.
Běháme za svými cíli, proháníme se uličkami minulosti a budoucnosti, slídíme v obchodech svých přání a potřeb. A zatím vesmír čeká, čeká a čeká... Když se vrátíme domů k prožitku prosté přítomnosti, ke svému čistému autentickému já, náhle zjišťujeme, že zde všechno je, že všechno máme, že nic neschází ani nepřebývá.
foto: Shutterstock
