Úžasný přínos žížal pro zemědělskou půdu je nesporný. Ale ten, který mají žížaly pro víno, respektive - pro biovíno, jen tak něco nepřekoná.
Žížaly totiž dokážou svými exkrementy vytvářet takzvaný - vermikompost. To je ekologické hnojivo obsahující minerální látky, anorganické sloučeniny, enzymy a hormony, které pomáhají růstu rostlin. A ohromně se hodí na hnojení biovína. Navíc tento kompost obsahuje žížalí hlen, jež zabraňuje ve vyplavení důležitých látek vodou.
Vermikompostovat je možné s jakýmkoliv druhem žížal. Vhodná je třeba žížala hnojní, což je v Česku obvyklý druh vyskytující se v zahradním kompostu. Další typ, takzvaná kalifornská žížala, ta je ale velmi dravá, rychleji se množí a dává přednost životu v kompostu před obyčejnou půdou.
Když jsem se v Mikulově ptal, kolik těch žížal vlastně chovají, řekli, že to nelze spočítat přesně. Nemají rády světlo, takže i když jich pár vykopete, ihned se zavrtají zpět do kompostu. Odhadem v jednom metru čtverečním dobře vedeného vermikompostu však bývá asi 40 tisíc žížal. Takže ve vermikompostu u Marcinčáků chovají dnes přibližně 50 milionů žížal. A ty mají v podstatě pořád hrozný hlad. Papají vinnou matolinu, slámu, seno, kukuřičnou siláž, hnůj, ale také třeba řízky z cukrové řepy. Sežerou v podstatě jakýkoliv rostlinný odpad.
S chovem začal osvícený vinař Petr Marcinčák před sedmi lety, když zvažoval, jak naložit s výlisky z hroznů, které již nelze vyvážet jen tak na pole. Řešení je geniální ukázkou, jak šikovně využít odpad coby krmení pro žížaly a následně ze žížalích výkalů získat kvalitní ekologické hnojivo.
Takže, až budete degustovat nějaké chutné víno, nezapomeňte, vážení gastronauti, že možná vzniklo právě díky solidnímu žížalímu trusu.
foto: Pavel Maurer, zdroj: Grand Restaurant. Čro2
