Podle americké sociální psycholožky Amy Cuddy způsobí sebevědomý postoj během dvou minut výkyv v hladině testosteronu (hormonu převahy) a kortizolu (hormonu stresu). Tyto látky pak ovlivňují to, jak o sobě přemýšlíme, jaký ze sebe máme pocit a posléze i šance na úspěch. Zaujme-li člověk dominantní pózu, během krátké chvíle vzroste hladina testosteronu a klesne hladina kortizolu. Pokud sami sebe povzbudíme k sebevědomému vystupování, okolí nás tak bude vnímat a následně hodnotit pozitivně.

Není to jen fyzické postavení těla, ale i mimika, která hraje velkou roli v tom, jak se cítíme. Stejně tak, jak říká Cuddy, pokud se vyhrbíme, jako bychom k sobě chtěli přiblížit co nejvíce ramena, a bradu tlačíme do krční jamky, je téměř nemožné cítit se sebevědomě a úspěšně. A jestliže se budeme mračit, je těžké cítit se naopak vesele. Vztah mimiky a pocitů řeší psychologové už velmi dlouho. Základní otázka byla, co přichází dřív? Mimika nebo pocity? „Pláčeme, protože jsme smutní? Nebo jsme smutní, protože pláčeme?“ Většina lidí odpoví, že nás nejdříve něco rozesmutní a potom teprve rozpláče.

Již v půlce 19. století dva psychologové nezávisle na sobě přicházejí s tvrzením, že to funguje i naopak, tedy že mimika (v tomto případě pláč) způsobí pocit smutku. Tato teorie se nazývá James-Langeho a vědecky dokazuje, že pokud se usmíváme, cítíme se lépe! A když se cítíme lépe, vypadáme lépe, a když vypadáme lépe, vyzařujeme pozitivní energii, která pozitivně ovlivňuje okolí. A zde začíná fungovat „začarovaný kruh“, že čím více pozitivní energie vyzařujeme, tím více jí dostaneme zpět.

Pozitivní psychologie je jedním z nejrychleji rostoucích odvětví tohoto oboru. Předměty na toto téma jsou těmi nejnavštěvovanějšími na renomovaných univerzitách, jako je Harward, Cambridge, Stanford... A o čem pozitivní psychologie je? Ve stručnosti a jednoduchosti by se dalo říci, že se soustředí a zaměřuje na všechno pozitivní – co se nám děje a co cítíme. Vychází z toho, že když někam zaměříme pozornost, posíláme tam energii a tuto oblast také posilujeme. Jejím největším propagátorem je psychiatr Martin Seligman, který uvádí, že metody působení pozitivní psychologie jsou mnohdy stejně nebo i více účinné než psychofarmaka.

Nezabíjejte talent

Dlouho jsme žili a možná stále žijeme v systému, kdy bylo základním cílem a cestou k úspěchu pracovat na svých „slabých stránkách“. Vzdělávací systém tento princip krásně demonstruje: jsi skvělý v matematice a nejde ti dějepis – vykašli se na matiku a soustřeď se na dějepis. Tím, že někoho nutíme dělat něco, co ho nebaví a nejde mu, místo toho, abychom ho podporovali v tom, v čem je dobrý, jako bychom „zabíjeli“ talent a vášeň, kterou následně složitě hledáme v ordinacích koučů a psychologů.

Jednou z nejúčinnějších metod pozitivní psychologie je vypsat si každý večer aspoň 3 věci, které se nám během dne povedly, ze kterých jsme měli radost. Když se ale přeci jen stane, že nemáme „dobrý den“, doporučují odborníci prokázat laskavost. Udělat někomu radost. Ať už je to maličkost jako úsměv nebo milé slovo – to, že někoho pochválíme a vidíme, jak se rozzáří, nás dělá šťastnými. Například miliardáři Bill Gates nebo Warren Buffett říkají, že pravé, hluboké štěstí jim nepřinesly miliony, ale až pomoc druhým.

Proč jsou sociální sítě tak populární? Mimo jiné proto, že když naše fotka na facebooku dostane „like“, vyplaví se hormon dopamin (hormon štěstí). Všimli jste si, co se stane, když dostanete sms? I to totiž podle psychologů zvyšuje hladinu hormonu štěstí. Takže rozesíláme smsky a toužíme potom, aby se nám nějaká vrátila.

Názorně je fungování pozitivní psychologie krásně ztvárněno v krátkém filmu „Validation“ z roku 2007. Pointa filmu je jednoduchá: Pod nákupním centrem jsou placené garáže, a když si necháte potvrdit parkovací lístek, máte parkování zdarma. Lístky potvrzuje Hugh, ale kromě potvrzení lístku každému řekne něco hezkého. Na každém si najde něco, co může pochválit. A efekt? Lidé začali místo do obchodů jezdit na parkoviště pouze kvůli „potvrzení“ (sebepotvrzení). Poslechnout si, v čem jsou skvělí, připomenout si svou jedinečnost.

Chvalme, dávejme komplimenty, říkejme lidem hezké věci – nejen proto, že se nám to vrátí.

Foto: Shutterstock