Mířím do Indie, země mnoha kontrastů a barev. Bude to má první návštěva. Přijíždím s velkým očekáváním a zvědavostí. Čeká mě totiž jedna z nejpodivuhodnějších masových událostí, jakou může člověk zažít.
Ujjain je městečko, jehož osud určila legenda. Podle ní patří mezi čtyři posvátná místa, která získala mystickou sílu a kde se už po tisíciletí koná největší duchovní oslava na světě – Kumbh Mela. Normálně v něm žije něco kolem půl milionu obyvatel, ale jednou za 12 let, v době, kterou určuje poloha Jupitera, Slunce a Země, ho zaplaví desítky milionů poutníků. Tato duchovní védská událost přitahuje i stále více lidí ze západu, kteří se chtějí setkat se svatými muži, jogíny a sádhuy a také absolvovat rituální koupel. Hinduisté věří, že ponořením do posvátné řeky v astrologicky příznivém období ze sebe smyjí negativitu (karmu) a umožní v sobě projevit to nejlepší. Jsem zvědavá na sebe. Jestli to dám.
Kumbh Mela je nejslavnější náboženskou slavností nejen v Indii, ale na celém světě.
Smysl života
Zatímco sedím v letadle směr Dillí, přemýšlím, jak se mi změnil život. Ještě před pár lety jsem seděla ve studiu, četla zprávy, moderovala pořady, dělala rozhovory - a byla docela v pohodě. Přesto jsem vnímala, že pocit naplnění se nějak vytratil. Svět televizního zpravodajství se vzdaloval mé touze po hlubším sebepoznání a prožitcích.
Už dříve jsem si kladla otázky ohledně smyslu života. Věřila v cosi, co nás převyšuje, ale tak nějak racionálně. Myšlenky jsem měla vyčtené z knih, převzaté z kurzů, od druhých lidí. Chyběly mi vlastní odpovědi. Potřebovala jsem zjistit, kým jsem, co je má cesta.
V té době jsem se díky svým přátelům ocitla na daršanu. Osobním požehnání duchovního mistra Paramahamsy Sri Swamiho Vishwanandy. Slyšela jsem, že jde o realizovaného mistra, který svým pohledem probouzí světlo a lásku naší vlastní duše. Byla jsem zvědavá a lehce nervózní. V místnosti, kde se akce konala, jsem už od začátku vnímala příjemnou, hřejivou a radostnou atmosféru. Přistoupila jsem ke Swamímu, abych od něj dostala požehnání. Naše oči se setkaly a mě v tu chvíli zaplavila nevysvětlitelná vlna radosti, lásky a vnitřního klidu. Bylo to tak silné a nové, že jsem nemohla pochopit, kde se to bere, natož najít vhodná slova pro to, co právě prožívám. Trvalo to jen pár vteřin, ale tento hluboký a nezapomenutelný moment uvnitř mě cosi probudil.
Krok do neznáma
Tato vyživující zkušenost mi dala ochutnat novou úroveň poznání a urychlila změny v mém životě. Začala jsem vnímat jinak samu sebe i svět kolem mě. Uvědomila jsem si, že není na co čekat, že potřebuji žít v souladu sama se sebou, bez ohledu, co si druzí myslí, a jít svou cestou. Dělat, čemu věřím. Žít ze srdce. Sebrala jsem odvahu a po 13ti letech odešla ze zpravodajství. Opustila jsem to, co jsem do té doby znala, to, co bylo dříve mým snem. To, co mi nabízelo určité pohodlí, zázemí a iluzi jistoty. Ale byl to strach z neznáma, který mě držel. Zavřela jsem jedny dveře a netušila, kde se otevřou ty další. Věděla jsem jen, že chci zužitkovat své zkušenosti a místo zpovídání politiků dělat rozhovory se zajímavými lidmi. Inspirovat. Založila jsem projekt InspireView.
Stále více jsem potkávala lidi, kteří hledali podobné odpovědi, a přestože měli vše potřebné, včetně úspěšné kariéry, přátel a zázemí, pociťovali jistou prázdnotu. Hledali cosi víc. Napadlo mě proto oslovit několik duchovních mistrů, jejichž moudrost přesahuje hranice náboženství a promlouvá k nám lidem bez ohledu na barvu pleti, národnost nebo místo, kde žijeme. Přála jsem si vytvořit inspirující mozaiku odpovědí, ze které si každý bude moci vybrat, co ho zrovna osloví. Rozhodla jsem se natočit dokumentární film s poselstvím mistrů. A jako první osobnost jsem pro rozhovor oslovila právě Swamiho Vishwanandu. Souhlasil a navíc požehnal i samotné natáčení.
Petra Slancová se vydala na neuvěřitelnou cestu. Takovou, která vám změní život.
Sny se mohou plnit
Nebylo již cesty zpět. Řekla jsem ANO této myšlence a bez jakýchkoliv zkušeností, s pouhým odhodláním jsem se pustila do zatím největšího dobrodružství svého života. Abych stihla Kumbh Melu, musela jsem sehnat tým i finance za necelé tři měsíce. Znělo to šíleně i lákavě zároveň. Věděla jsem, že pokud se to podaří, čeká mě zážitek, na který budu vzpomínat celý život.
Nastalo období plné změn a různých situací, které mě vedly mimo mou komfortní zónu. Nejtěžší chvíli jsem prožívala, když jsem měsíc před odletem, ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že vše je připraveno, přišla o kameramana a byla znovu na začátku.
Situace vypadala beznadějně, ale jako zázrakem jsem potkala Honzu, kameramana a dokumentaristu v jedné osobě. Pamatuji si, jak velkou radost mi způsobilo sdělení, že mu právě zrušili seriál, který měl rozpracován, a měl tudíž čas a naštěstí i chuť se mnou odjet do Indie. Bylo to až moc náhod najednou. Jakoby si film sám vybíral, kdo se na něm bude podílet. Byli jsme dva. Dva nadšenci. Nejmenší filmový štáb. Pouhých 14 dní před odletem jsem konečně mohla zaplatit kurz, který jsem chtěla na Kumbh Mele absolvovat, zároveň zařídila víza a letenky a teprve až na palubě letadla si začala uvědomovat, že věřit ve sny, které se vám zdají sebešílenější, má smysl. Mohou se splnit, pouze pokud jim ze srdce věříte. Ten můj ožívá. Začíná se psát příběh filmu Ano životu, ano lásce.
Film o jedné cestě, překonávání strachu, hledání a nalézání sebe sama, o naslouchání intuici, o spirituálních prožitcích a samozřejmě o láskyplné moudrosti duchovních mistrů.
"Život je láska a láska je život. Jeden bez druhého neexistuje." Paramahamsa Sri Swami Vishwananda
Další inspirativní příběh, tentokrát ze šťastného Bhútánu, si můžete přečíst zde.
Foto: Facebook, Shutterstock
