První série seriálu Koruna se setkaly s bouřlivým nadšením. To však s postupujícím časem pozvolna chabne. Jeho obsazení je karikaturní, děj zabírají nudné proslovy a několik epizod mohlo být úplně vyškrtnuto. Královské drama nikdy nebylo méně důležité, píše například komentátor Jack Seale pro Guardian.
Když před šesti lety Netflix debutoval se semi-pravdivým dramatem o britské královské rodině, šlo o dobovou ságu zasazenou do polozapomenuté minulosti, s přímou vazbou na současnost. Dosavadní čtyři řady zachycovaly události nástupu královny Alžběty na trůn, úmrtí jejího otce, krále Jiřího VI., a desetiletí jejího vládnutí. Seriál zobrazil svatbu panovnice, narození jejích dětí, skandály dalších členů královské rodiny i sérii premiérů, kteří se v Downing Street vystřídali od 50. do 80. let, včetně Winstona Churchilla a Margaret Thatcherové.
K úžasu všech byla žena, kterou mnozí viděli v roce 1952 stát se královnou, během prvních čtyř řad stále na trůně. Pátá série seriálu Koruna pak ukazuje dobu po její smrti.
Přiznaná fikce
Novinkou páté řady je upozornění, že jde o fikci. Netflixu se na toto označení dlouho přistoupit nechtělo. Po vlně kritických reakcí, ke kterým se připojili i herečka Judi Denchová nebo bývalý britský premiér John Major, byl však nucen jednat.
V páté sérii se dokumentace vlády zesnulé Alžběty II. dostala až do let 1992 až 1997, což samo o sobě dle kritika Sealeho není nic špatného. Konec její reálné éry určitě zvýšil potřebu kompletní dramatizace. Přesto jsou nové epizody rozkouskované a často prostě nudné, přičemž Morgan urputně hledá vedlejší zápletky, aby zakryl skutečnost, že vše, co chtěl o Windsorech říct, už řečeno bylo.
Obsazení seriálu je karikaturní, děj zabírají nudné proslovy a několik epizod mohlo být úplně vyškrtnuto.
I pro herce se úkol vyvinul spíše trapně, domnívá se Seale. Každá lichá sezóna Koruny znamená změnu herců, přičemž ti noví mají za úkol ztělesnit královskou rodinu tak, jak si ji instinktivně představuje každý, komu ještě nebylo padesát. Královna (Imelda Stauntonová) je v seriálu spíše stará než ve středním věku, Charles (Dominic West) se nespokojeně potácí sem a tam, s levou rukou zastrčenou v kapse saka, a Filip (Jonathan Pryce) je energický důchodce, který od sebe svýma přerostlýma rukama a ušima všechny odpůrce odhání.
V nejlepším případě je Koruna o nedokonalých lidech, kteří se krkolomně vyrovnávají s prokletím svých privilegií, a přitom si v osobním životě navzájem ubližují. Nicméně sledovat královnu (ať už ji hraje kdokoli), jak říká některému členovi rodiny, že si nemůže vzít tohoto muže nebo musí zůstat ženatý s touto ženou, je možné psychicky vydržet jenom párkrát. Charlesovi, Anně a Andrewovi se zde dostane tvrdého poučení, stejně jako Margaret (Lesley Manvilleová), které nebylo dovoleno zůstat se svou pravou láskou Peterem Townsendem.
Odbočka do Ruska a Egypta
Opakování starých věcí působí nuceně, komentuje dále Seale. Nejde však o jediný moment, kdy je desetidílná sezóna vyplňovaná vatou. Epizoda věnovaná Borisi Jelcinovi a pohřbení Romanovců a zejména samostatný díl o karikaturním rádoby aristokratovi Mohamedu al-Fayedovi mohly být s čistým svědomím vystřiženy, aniž by příliš narušily hlavní příběh.
Autor seriálu Peter Morgan urputně hledá vedlejší zápletky, aby zakryl skutečnost, že vše, co chtěl o Windsorech říct, už řečeno bylo.
Nejodvážnějším Morganovým odklonem od palácového dění je vykreslení obyčejných párů, které procházejí stejným rozvodovým soudem jako Charles a Diana, přičemž jejich krachující vztahy jsou představeny prostřednictvím krátkých smutných skečů. Pointa spočívá v tom, že nejrůznější manželství končí kvůli rozdílům, které je při pohledu zpět určily už předem k zániku. To však jen podtrhuje fakt, že pátá série má problém najít svěží lidské drama.
Po podepsání rozvodových papíru nastává závěrečná hádka Charlese a Diany, která je stejná jako všechny ostatní. Ona říká, že byl bezohledný, protože od začátku miloval Camillu Parker-Bowlesovou. On říká, že byla naivní ohledně královských priorit, a začala se mstít, když nebyly její nerealistické požadavky splněny. Trápení obyčejných lidí je zkrátka mnohem zajímavější, konstatuje Seale.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
