„S Honzou jsme spolu už čtyři roky,“ točí lžičkou v kávě Marie (32) a na chvilku rošťácky přivře oči. „Náš vztah byl ze začátku jedna velká chemie. Měli jsme na sebe chuť pořád a všude, jednou jsme se dokonce domluvili i na sexu v převlékací kabince obchoďáku jako dva největší puberťáci.“
Podle Marie se situace postupně změnila po porodu jejich syna Matyáše. Nespojuje to ale s mateřstvím. „V období těhotenství nebyl v našem intimním vztahu žádný problém. Honza byl u porodu, ale nechtěla jsem, aby viděl úplně všechno. Navíc všechno běželo hladce. Takže trauma z porodu si taky neodnesl.“
Proč se tedy jejich intimní život ocitl po několika měsících v záporných číslech? „Jednou jsem seděla v křesle a kojila Matyho. Chtěla jsem po Honzovi, aby mezitím jen pustil pračku a skočil nakoupit něco k snídani. Honza se jen znuděně ptal, co přesně má nakoupit, potom, ať mu to napíšu do messangeru a ve finále jsem ho po kojení musela vytáhnout od tabletu, kde si chtěl dokoukat díl oblíbeného seriálu. Tohle se mi vybavilo jako klasická modelová situace, kdy jsem si uvědomila, že mám doma dvě děti: malého Matyáše a puberťáka Honzu. A kdy mi poprvé došlo, proč nemáme sex: nejsme už rovnocenní partneři. Ze mě je protivná matka-policajt zadávající úkoly a z něj kluk, co to má tak trochu na háku.“
Neničte si sexuální život
„Pro vaše manželství je ale užitečné si uvědomit jednu důležitou skutečnost. Incestní vztahy jsou tabu. Protože bez ohledu na to, kolikrát své ženě sarkasticky připomenete, že není vaše matka a že si přejete, aby se tak přestala chovat, ona se často jako vaše matka cítí. Ničí to váš sexuální život. A pokud necháte tenhle program dál běžet, možná na tom ztroskotá i vaše manželství,“ začíná svůj článek o nefunkčních partnerských rolích vztahový kouč Matthew Fray.
Vzpomínám si, že moje žena často říkala, jak ji vyčerpává, když mi musí pořád říkat, co mám dělat. Proto je nejvíc sexy, když muž řekne své partnerce: „Tohle zvládnu,“ a pak se postará o všechno, o co je třeba se postarat.
Tohle varování přitom rozhodně neplatí jen pro pány. Jasně, někteří se v partnerství opravdu promění v kluka, který potřebuje nakrmit, vyprat, utěšit a říct, co má udělat. Ale ruku na srdce, některým ženám se ve vztahu spouští podobně nezdravý „mateřský“ program. Často se schovává za nenápadným – „než abych mu to složitě vysvětlovala, udělám si to radši sama“. Nebo: „Stejně by to neudělal pořádně.“ Taky cítíte, že to tak trochu smrdí? Ze sexy partnerky se stává máma, a navíc tak trochu oběť. Protože která z nás opravdu niterně touží po tom, abychom doma musely všechno oddřít samy, a ještě se staraly o partnera jako o roztomilé, ale vlastně nepořádné štěňátko bez špetky vlastní samostatnosti?
Určitě znáte ten vtip: „Pepo, pojď domů!“ „A je mi zima, nebo mám hlad?“ Tak přesně o tom tenhle vztah je. Myslíte, že bude mít Pepa večer chuť na sex? Asi sotva, i kdyby mu to jeho žena připomněla stejně dominantním způsobem.
Výběr podle rodičů
Proč je tak snadné upadnout ve vztahu do role dítěte? „Dětská pohoda muže ve vztahu spočívá hlavně v tom, že se nechává obskakovat, v domácích věcech je pasivní a věnuje se hlavně svým zálibám. Takový přístup byl kdysi běžný, řada z nás vyrůstala v rodině, kde se takto choval otec, a nepřestával tím být chlapem. Tato doba je pryč (naštěstí), vzory svých rodičů ale můžeme mít hluboko pod kůží a po letech vztahu se mohou v našem chování prosadit, vysvětluje psycholog Jan Kulhánek.
„Přitažlivost k lidem, kteří se podobají rodičům, může pramenit z nevědomé touhy obnovit nebo uzdravit minulé vztahy,“ tvrdí Moorová. „Může to být způsob, jak hledat známost, bezpečí nebo nevyřešené emocionální potřeby z dětství,“ potvrzuje americká psychoterapeutka Natalie Moore.
Někdy se partner chová jako dítě, když se tak k němu chová jeho partnerka, která zase má zkušenosti ze své rodiny, od svých rodičů. Kamarádky jí pak říkají, že si svého chlapa rozmazlila, že mu obula bačkory nebo že si z něj udělala další dítě.
Chyba na obou stranách
Muž-dítě má ale podle Kulhánka kořeny i jinde. „Jde o projev nezralosti partnera, který prostě do dospělého světa, kde má svůj díl odpovědnosti za domov, vztah, děti, nedorostl. Před svou rolí dospělého muže utíká do her, večírků, pasivity doma. To je větší problém, protože obvykle nestačí jen si promluvit, zamyslet se nad rozdělením aktivit doma, požádat o pomoc, vyjádřit povzbuzení a naději, že to zvládneme,“ vysvětluje.
Jak už jsme ale naznačili, problém může být i na straně ženy. „Někdy se partner chová jako dítě, když se tak k němu chová jeho partnerka, která zase má zkušenosti ze své rodiny, od svých rodičů. Kamarádky jí pak říkají, že si svého chlapa rozmazlila, že mu obula bačkory nebo že si z něj udělala další dítě,“ dodává Kulhánek s tím, že důležité je, aby si problém uvědomili oba partneři. To bývá někdy těžké, proto může být vhodné vyhledat odbornou pomoc, například párovou terapii.
Samostatnost a důvěra: zvládnou to!
Jak z toho začarovného kruhu ven? Na chvilku pustíme ke slovu ještě Matthewa, protože právě on si konec manželství kvůli této roli prožil – a odnesl si z toho jedno velké poučení: „Vzpomínám si, že moje žena často říkala, jak ji vyčerpává, když mi musí pořád říkat, co mám dělat. Proto je nejvíc sexy, když muž řekne své partnerce: ,Tohle zvládnu,‘ a pak se postará o všechno, o co je třeba se postarat. Ne, opravdu to neznamená, že by mi žena každý den mého života rozkazovala. Neznamená to ani, že bych denně čekal na její instrukce, jak mám být jejím sluhou a vyhovět každému požadavku.“
Co to znamená pro nás ženy? Umění delegovat. Zároveň také umění si říct: „Nestíhám, potřebuju víc času pro sebe, pojďme si společné věci rozdělit.“ A teď pozor – netrvat na tom, že výsledek bude přesná kopie našich představ. Přece jenom ve vztahu jsme dva a každý máme jiný názor, jak vypadá svačina pro dítě, apartmán na horách nebo narozeninová večeře. Mít v tomhle ohledu otevřenou hlavu stojí za to. Ostatně přesně tak to většinou bývá na začátku vztahu, vzpomínáte?
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek