Vypínáte rádio či televizi, když vysílá tragické události? Podle odborníků je to chyba. Vaše dítě se stejně k informacím dostane a je lepší, abyste u toho byli a mohli si s ním správným způsobem promluvit.
Po nedávném útoku na koncertě Ariany Grande, jejíž fanouškovskou základnu tvoří především náctiletí, vás jakožto rodiče pravděpodobně napadlo, zda o terorismu s dětmi mluvit či nemluvit, a pokud ano, tak jakým způsobem? Podělte se s potomky o informace a snažte se vybírat média, která spíše než drastické záběry ukazují fakta. Důležité je také vysvětlit dítěti rozdíl mezi zbytečným strachem a rozumnou opatrností a zdůraznit, že tyto události se dějí spíše výjimečně.
Se svými potomky se o informace podělte, ale snažte se vybírat taková média, která ukazují fakta.
Nestrkejte hlavu do písku
Je lepší, když se informace dozví dítě od vás spíše než od vrstevníků či sociálních médií. „Vypnutí televize či rádia je přirozený instinkt. Ale snaha zabránit, aby se ke zprávám dítě dostalo, nepomůže, protože je uslyší z jiných zdrojů, a rodiče nebudou u toho, aby mu pomohli situaci zpracovat,“ říká Dr. Bernadka Dubicka z Royal College of Psychiatrist. Je také dobré se zeptat: „Co jsi slyšel?“ Někdy se může stát, že se k dítěti donese zkreslená informace nebo něco špatně pochopí, je tedy důležité, abyste u něj byli a rozptýlili zbytečné obavy.
Sdílejte fakta, ne drastické detaily
Klinická psycholožka Emma Citron, která se specializuje na děti a traumata, doporučuje: „Dejte dětem základní fakta, odpovězte jim, když se zeptají. Podpořte je, buďte tam pro ně a nebraňte jim, aby daly průchod emocím.“ Na druhé straně je samozřejmě důležité vyhnout se při hovoru drastickým detailům, které by mohly děti zbytečně traumatizovat.
Nebraňte dětem, aby daly průchod svým emocím.
Sledovat ano, ale s mírou
U malých dětí je snadné omezit jejich přístup k médiím. Dospívající mají možnost čerpat informace z mobilních telefonů, tabletů a notebooků, proto odborníci doporučují s nimi mluvit o tom, jaké formy zpráv a jak často budou sledovat. Nepřetržité čtení tragických událostí není zdravé pro nikoho.
Užitečná slova
Podle psycholožky Emmy Citron by měli rodiče respektovat vývoj konverzace, ale zároveň se snažit zahrnout do ní co nejvíce uklidňujících frází. Poznámky typu: „Tohle se stává zřídka,“ „Je to strašné, ale díkybohu opravdu výjimečné,“ a „Bezpečnost bude ještě zvýšena,“ jsou pro dítě uklidňující. Nechceme, aby děti měly strach vyjít ven na ulici, jde nám o to, aby vyrůstaly normálně a bez zbytečných obav. Možná se váš potomek bude dožadovat odpovědi, zdali se něco podobného může stát znovu. Odborníci radí nelhat, ale na druhé straně dát dítěti i určitý pocit jistoty a snažit se ho uklidnit, například pomocí slov: „Samozřejmě že může, ale velmi nepravděpodobně... Samozřejmě pořád můžeš chodit na fotbal. Budeme dál normálně žít a nenecháme se zastrašit.“
Mluvte se svými dětmi o hrdinských činech během tragédie, koneckonců jako dobrovolník se můžete přihlásit i vy, ať už se jedná o různé části ve školních programech či pomoc formou finančních příspěvků.
Rozdíl mezi strachem a rozumnou opatrností
Když tragédie udeří nečekaně, je snadné dojít k závěru, že jsme všichni neustále ohroženi. Pomozte svému potomkovi pochopit, že žití ve strachu je příliš omezující a většina lidí je v bezpečí. Můžete například použít příklad jízdy v autě: „Ano, je možné, že budeme mít nehodu, ale není to pravděpodobné.“ Nebo použít i trochu matematiky, pokud je dítě starší. „Kolik hodin na cestě strávíte během života? A kolik nehod jste zažili? Pravděpodobnost nehody nikdy není sice nulová, ale je velmi nízká.“ Vysvětlete svému potomkovi, že pokud byste se řídili v životě strachem, sezení za volantem byste se vzdali. Místo toho jste se však rozhodli být přiměřeně opatrní. Řídíte se dopravními značkami a pravidly, jste ve střehu a posloucháte svou intuici.
Důležité příklady dobra
Během zpráv o tragédii se k vám jistě donesou také informace o hrdinských činech. K dispozici jsou příběhy lidí, kteří pomáhali druhým dostat se z místa útoku, pečovali o zraněné, a riskovali dokonce i vlastní život. Podělte se o tyto zprávy se svým potomkem a zdůrazněte, že na světě je více dobra než zla. Do pomoci v boji proti násilí se můžete i sami zapojit, například účastí ve školním programu proti šikaně nebo získáním peněz pro místní dobrovolníky. Mluvte s dětmi o problémech dnešního světa, ale nepěstujte v nich zbytečný strach, nenávist a pocit bezmoci. Raději jim ukažte, jak docílit lepších zítřků tím, že samy něco změní k lepšímu.
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
